Jednou za rok ženou svobodní občané ovce přes London Bridge. Odvěké privilegium má dodnes svoji symbolickou hodnotu
Tradice platí v Anglii nade vše. Proto nikoho nemůže příliš překvapit, když třeba na mostě London Bridge potká stádo ovcí. Takzvaní svobodní občané londýnské City, původně příslušníci dávných řemeslných a obchodnických stavů, mají jako jediní starobylé právo hnát přes most svá stáda. A protože tradice je tradice, toto své privilegium dodnes jednou za rok využívají.
Stojím na mostě London Bridge.Za zády mám skleněné mrakodrapy City a před sebou stádečko ovcí, i se dvěma ovčáckými psy.
Právo na ovce
„Historicky měl každý svobodný občan právo hnát ovce přes Londýnský most a nemusel za ně platit žádná cla ani mýtné. To bylo jedno z privilegií. Všichni ostatní museli za použití mostu městu zaplatit,“ vysvětluje původ tradice jeden z organizátorů Duncan Crole.
Muslimové slaví Svátek oběti. Místo porážky ovce dnes kupují poukazy z jatek
Dva milióny poutníků v Mekce v pátek rituálně obětují ovci. Zároveň s nimi porazí zvíře jedna a půl miliardy muslimů po celém světě. Tedy alespoň ti, kteří drží tradice a můžou si to dovolit. I obyčeje ale pomalu a jistě ustupují moderním podmínkám. Většina poutníků si v Mekce už jen koupí poukaz a porážku přenechají jatkám. Stejně jako muslimové, kteří žijí v moderních domovech.
Na sobě má červený plášť podšitý kožešinou, na krku zlaté insignie. Není sám, kdo se oblékl do historického obřadního šatu – starosta londýnské City má dokonce na hlavě rohatý klobouk s pštrosími pery.
„Každý, kdo chtěl ve středověku pracovat v Londýně, musel patřit k nějakému cechu. Já jsem členem cechu, který kdysi vyráběl nejrůznější výrobky z rohů. Samozřejmě dnes už s žádnými rohy do styku nepřijdeme – cechy se změnily v charitativní organizace,“ říká Colin Freedman.
„Jsem svobodný občan londýnské City. Jedním z našich práv je, že můžeme hnát ovce přes London Bridge. Už od 13. století,“ dodává hrdě.
Na každého se dostane
Na mostě přes Temži panuje obvyklý dopravní ruch. Část mostu je teď ale uzavřená a jedna skupinka svobodných občanů za druhou převádí stádečko ovcí přes řeku. Ovce se dnes pěkně projdou, svobodných občanů přišlo na šest set.
Jak svolat krávy, které se rozutekly po pastvině? Zkuste jim zazpívat
Troubení na kravský roh, fujaru nebo třeba jódlování vznikly za podobným účelem – dorozumívání se na velké vzdálenosti. Skandinávci ale mají vlastní podobnou tradici pojmenovanou kulning. Ta se více podobá klasickému zpěvu a kromě dorozumívání mezi pastevci nebo osadami sloužila i ke svolávání dobytka. S příchodem moderních technologií kulning vymizel, stále se ale najdou lidé, kteří se chtějí tuto techniku naučit.
Aby v pravý čas přišla řada na každého, dostali účastníci při registraci startovní číslo. Paní Ann má na kabátě cedulku s nápisem: „7. skupina, čas 10.30.“ Už brzy dojde řada i na ni. „Je to pro mě nová zkušenost. Jen doufám, že ovce zvládnu, až je poženu přes most,“ směje se Ann.
Mezitím brázdí třísetmetrový most jedna skupinka ovcí za druhou sem a tam.
Symbolicky a welfare
„Londýnská City se dnes od historického města diametrálně liší. Dnes už tady nikdo s ovcemi neobchoduje, je tu centrum světového byznysu. I přesto je tato tradice stále živá, jak sám vidíte,“ říká biskup Peter Hullah, který je i prezidentem vlnařského cechu.
Mimochodem tento cech patří v londýnské City mezi vůbec nejstarší, první zmínky o něm jsou z roku 1180. Protože časy se od té doby přece jen změnily, organizátoři ovčí pouti dnes na svých webových stránkách ujišťují, že ovce budou po celý den pod dohledem zkušených pastevců a na místě je i veterinární služba připravená poskytnout první pomoc.
Související
-
Ovčí hlavy, jehněčí nožky, vnitřnosti – milovníci masa si v...
Prosíme vegetariány, aby klikli jinam a následující článek raději nečetli. Půjdeme totiž nakupovat maso. Masný trh Smithfield v Londýně už zažil ledacos. Od 12. sto...
