Adrenalin v dunách je nezapomenutelný zážitek. Ale dejte si pozor, při sandboardingu se nevyplácí křičet

Největší audioportál na českém internetu

Zdeňka Trachtová na vrcholu duny. Sandboarding může být i romantický zážitek | Foto: Zdeňka Trachtová, Český rozhlas

Zápisník Zdeňky Trachtové

Zhruba 80 procent území Spojených arabských emirátů tvoří neúrodná poušť pokrytá štěrkem a písečnými dunami. I na takovém místě se ale dá zažít dost zábavy – od brázdění písku v terénních autech až po takzvaný sandboarding či projížďky na velbloudovi.

Náš řidič Salik postupně na pneumatikách auta uvolňuje ventily a upouští z nich vzduch. Zatím jsme na více méně upravené pouštní cestě, ale až se pustíme do samotných dun, musí být prý pneumatiky měkké, aby se auto do písku příliš nezabořilo.

Dune bashing. Jízdu v pouštních dunách zvládnou jen velmi zkušení řidiči

„Víte, co to je dune bashing?“ ptá se Salik. „Vyrazíme do dun, budeme se klouzat, nahoru a dolů. Prostě si užijeme jízdu.“

A tak jdeme na to – brázdíme duny, chvílemi se bojím o život. Tomáš, který sedí vedle mě, to má asi podobně: „Pásy už mám tak utažené, že jsou zařízlé v břiše. Chvílemi to vypadá, že pán nemá moc nad autem kontrolu,“ zapochybuje.

V táboře s velbloudy

Asi po 40 minutách je vyjížďka v dunách za námi. Občas, když se auto naklánělo ze srázu a klouzalo bokem v písku, jsem měla pocit, že se užuž musí převrátit na střechu. I řidiči ze společnosti, která vyjížďky organizuje, připouštějí, že řídit v poušti není nic jednoduchého a může to být nebezpečné.

Velbloudi v táboře Al Khaznah vozí turisty do pouště

„Ale všichni řidiči jsou zkušení, mají za sebou speciální výcvik a dělají to aspoň deset let,“ uklidňují mě.

Auta nás vysadila uprostřed pouště nedaleko Abú Dhabí, kde je vybudovaný tábor. Před sluníčkem, větrem i nočním chladem se tu můžou lidé schovat v dřevěných přístřešcích. „Toto místo se jmenuje Al Khaznah,“ říká Salik a dodává, že nejde o přírodní oázu, ale o uměle vytvořený tábor.

Žije tu i několik velbloudů, které naši průvodci odkoupili z velbloudí farmy. „Máme jich šest, ustájeni jsou tady v táboře. Vycvičili jsme je, aby si zvykli vozit turisty a turistky. Velbloud je přátelské zvíře,“ usmívá se Salik.

Nekřičet a nekličkovat

Pak jdeme vyzkoušet další způsob řádění v dunách. Čeká nás takzvaný sandboarding, tedy obdoba surfingu nebo snowboardingu, až na to, že se odehrává v dunách.

Sandboarding. Vleky na dunách nehledejte, nahoru se musí po svých

V první fázi je potřeba vylézt nahoru na dunu. Když se s prknem vyšplhám na vrchol, zrovna pomalu zapadá sluníčko. Je to docela romantické. Druhá fáze, tedy sjezd po písku dolů, je zážitek opravdu adrenalinový. Nikdo mě ale předem nevaroval, že při sandboardingu se nevyplácí křičet. A tak mám teď plnou pusu písku, který mi skřípe mezi zuby.

Tomáš umí na snowboardu i na surfu, a tak může srovnávat: „Podle mě je rozdíl v tom, že se dá jet jenom rovně. Pokud někdo zkusí zatočit nebo udělat nějaký trik, zaručeně spadne. Určitě to není na dlouhé ježdění na celý den. A dole se nevysekat.“

Večer v poušti uzavíráme typickou blízkovýchodní večeří: humus, Baba Ghanoush a falafel. A nakonec pozorování hvězd. Ačkoli většinou nemám v oblibě organizované výlety se skupinami dalších turistů, toto byl opravdu nezapomenutelný zážitek.

autoři: Zdeňka Trachtová , and

Související