Zima v Karibiku, léto na Islandu. Velryby se vrací na sever za potravou a sezóna pozorování ve fjordech začíná
V chladivých vodách kolem fjordů severního Islandu žijí kromě tresek, platýsů a stovek dalších druhů živočichů také velryby, konkrétně keporkakové. Lidem se často a rádi ukazují a nemají strach připlout ani do samotné blízkosti výletních lodí. Na jaře se postupně vracejí z dlouhé cesty z teplých krajin zpátky k islandským fjordům. A teď je proto ideální doba nasednout na loď v jednom ze severoislandských městeček a vydat se po stopách těchto mořských obrů.
„Jmenuju se Egill Askelsson. Normálně pracuju v IT, ale přes léto dělám sledování velryb. Můj otec pracoval ve firmě, která postavila tuhle loď. A taky támhletu,“ ukazuje mi Egill na dvě kotvící dřevěné lodě – jedna je ze 70. a druhá dokonce z 50. let. Tu mladší právě dva muži natírají barvou a dokončují opravy.
Jsme ve vesničce Hauganes ani ne sto kilometrů od severního polárního kruhu spolu s Egillem a skupinkou turistů nastupujeme na palubu plavidla, které se jmenuje Whale, tedy Velryba.
„Vítejte na palubě,“ zdraví Egill cestující. „Myslím, že dnes zaplujeme trochu hlouběji do fjordu, včera jsme na jihu viděli nějaké velryby – je možné, že budou na podobném místě.“
Cesta za potravou
Je chladný slunečný den a my vyplouváme mezi zasněžené svahy fjordu. Na nejvyšší části lodi stojí průvodkyně Julia a pozorně sleduje hladinu.
„Používáme jenom oči, žádné technologie, protože velryby používají ke komunikaci sonar a nechceme rušit jejich signál,“ vysvětluje. „Proto se rozhlížíme a hledáme vodotryrsky – mlhové proudy, které velryba vytváří tím, jak dýchá. Vidět můžeme také její vynořená záda a ocas.“
Julia vypráví, že právě touto dobou se velryby vrací z teplých vod Karibiku do Norského moře k břehům Islandu. Proto je možné je častěji pozorovat.
„Jediné, na co velryba myslí, je jídlo. Do tropů se vydávají jenom kvůli páření, jinak zůstávají tady, protože potrava, kterou mají rády, se vyskytuje jen ve studené vodě. Takže i když by bylo jistě fajn být neustále v teple na pláži, nemají tam dost jídla, aby přežily celý rok,“ dodává.
Čtěte také
Svačina pod hladinou
Než zahlédneme první velrybu, brázdíme fjord asi půl hodiny. „Je to samice, ty jsou větší než samci. Můžou mít až 45 tun,“ říká Egill a opět ukazuje na hladinu: „Hele! Támhle je. Teď se pohybuje – a jde nahoru.“
Vypadá to, že máme štěstí, protože velryba se opakovaně vynořuje. Vidíme její hřbet a následně ocas, který se noří do vody a znovu a znovu.
„Vynořuje se tak často, protože potrava je hodně blízko hladiny, takže se nemusí moc potápět. Živí se tu hlavně krilem a planktonem a pak také hejny malých ryb, třeba sleďů,“ upřesňuje Julia.
Velrybí turistika
Kapitán teď loď otáčí, protože v blízkosti velryb se nachází ještě další loď s turisty, a tak nechceme kytovce příliš vystrestovat. Jedeme proto hledat další možnou lokalitu na pozorování.
„Rozhodně vědí, že jsme tady – vidí nás a slyší nás. Nejnovější výzkumy říkají, že jejich sluch není příliš dobrý, takže zvuk motoru je pravděpodobně neruší. Většinu času jim tu nevadíme,“ ujišťuje průvodkyně.
Dnešní výpravu Julia hodnotí jako úspěch. Velryba se přiblížila do těsné blízkosti a mnohokrát se vynořila, protože jsme ji zastihli zrovna při svačince.
Související
-
Umíte mluvit velrybštinou? Odborníci se učí jazyk kytovců, pomáhá jim s tím i umělá inteligence
Tým programátorů, biologů a lingvistů se věnuje zvukům a komunikaci velryb, vorvaňů a dalších kytovců. Chtějí porozumět řeči velryb a pomocí AI s nimi navázat kontakt.
-
„Žraločí máma“ volá na poplach: Žralokům hrozí vyhynutí, skutečnými monstry jsme my sami
Zdravý oceán potřebuje zdravé žraloky, říká mořská bioložka Melissa Christina Márquezová. Žraloci se jí stali osudem.
-
Jak se žije lososům v norských mořských sádkách?
Norská firma Nordlaks vybavila své řídící centrum nejmodernější technikou, což umožňuje věnovat zvláštní péči každému jednotlivému lososovi.
