Jaroslav Spurný, autor knihy Česká kocovina a novinář Respektu

22. prosinec 2002
Host Jany Klusákové

Český rozhlas 1 - Radiožurnál uvádí víkendový pořad, ve kterém vám představujeme zajímavé hosty. Dnes je to Jaroslav Spurný, investigativec týdeníku Respekt. A autor jedné z nejpozoruhodnějších próz letošního roku. Knihy Česká kocovina. Jak byste řekl česky investigativní novinář, pane Spurný?

Host (Jaroslav Spurný): Překládá se to běžně jako pátrač, slídil, čmuchal a podobně. Ale nejde samozřejmě v tomhle případě o nějaké aférky nějakých herců nebo něco takového. Ale jde o vyšetřování závažných, závažných případů.

Moderátor (Jana Klusáková): Co takový novinář musí umět. A čeho se naopak musí vyvarovat?

Host (Jaroslav Spurný): Tak musí být nesmírně trpělivý. A musí umět poslouchat lidi. Musí umět pracovat s počítačem, musí mít spoustu databází a spoustu informací, které má v hlavě. Čím déle tuto práci člověk dělá, tak tím je pro něho ta práce snadnější, protože má v hlavě obrovské know how. A samozřejmě musí mít kontakty, řekněme, na policii v tajných službách, mezi politiky, mezi bankéři. Prostě proto, že tyto informace jsou k této práci nutné.

Moderátor (Jana Klusáková): Je vám čtyřicet sedm let a máte za sebou dosti pestrou minulost. Pocházíte z Moravy, je to pro vás důležité?

Host (Jaroslav Spurný): Mám dojem že ano. Došlo mě to až poté, co jsem se přestěhoval počátkem osmdesátých let do Prahy, kterou mám tedy nesmírně rád. A už bych se nikdy nikam nechtěl přestěhovat, na Moravu jezdím strašně rád. A vlastně tam strašně rád relaxuji. Mám tam kamaráda, který má vinný sklípek. Tak tam velice, velice rád jezdím. Tam je to úžasné.

Moderátor (Jana Klusáková): Žijete v Praze jednadvacet let. Ale na vaší řeči je stále slyšet, že ste z Moravy. Mluvíte moc hezky česky. Pracoval ste u zedníků a v tiskárně, brousil ste parkety, odečítal plyn. Hlídal parkoviště a odhazoval sníh. Taky ste psal básně, podepsal Chartu 77 a v roce 89 ste zakládal Nezávislé tiskové středisko, z kterého vzešel týdeník Respekt. Ste ženatý, máte dvě dcery. Shodou okolností ste v sedmdesátých letech trávil půl roku ve vězení stejně jako Jaroslav Šedivý, ten byl hostem tohoto pořadu před týdnem. Zeptám se vás stejně jako jeho. Kolik pravdy je na tom, že člověk v extrémním prostředí věznice pozná dosti dobře sám sebe?

Host (Jaroslav Spurný): Já si myslím, že to je pravda. I když jsem měl určité obavy. Ty obrovské zdi v Brně-Bohunicích, světlomety. Člověk si říkal, proboha, jak to zvládnu. Ale vlastně po týdnu jsem si uvědomil, že mě nesebrali vůbec nic. Že mě jakýsi vnitřní svoboda zbývá. Že pokusy člověka šikanovat, že byly spíš směšné. A vzbuzovaly spíš u mě lítost těch bachařů než cokoli jinčího. Samozřejmě člověk tam má spoustu času šáhnout si na mnohem hlubší věci, než si šahal před tím.

Moderátor (Jana Klusáková): A vraťme se teď k tomu důležitému. Totiž k vaší knize Česká kocovina. Koncem letošního podzimu ji vydalo nakladatelství Rybka publicion. Petruška Šustrová o ní v recenzi pro Babylon napsala. Líčí necelé dva měsíce života novináře týdeníku, který se věnuje témuž oboru jako autor knihy, investigativní žurnalistice. Píše o finančních aférách, o mafiích a o tajných službách. A dále Petruška Šustrová srovnává vašeho hrdinu se slavným literárním detektivem Philem Marlowem. Do jaké míry je hrdina vaší knihy, psané v ichformě, vámi pane Spurný.

Host (Jaroslav Spurný): Do značné míry. Já samozřejmě touto, touto knihou jsem nechtěl jenom popsat zajímavou práci investigativního novináře, kterou si málokdo dokáže představit. Taky sem se trochu potřeboval vyrovnat s tím, co se děje. Protože investigativní novinář se hrabe ve spoustě špíně. A mě zajímalo, nakolik sem součástí tý špíny nebo nakolik se ještě dokážu udržet odstup, to byl, to byl hlavní důvod. To znamená, že hrdina té knihy jsem do velké míry já.

Moderátor (Jana Klusáková): Taky ta kniha nejsou žádné zápisky. Je to opravdová literatura. A na to, že je to váš literární debut, tak klobouk dolů. Proč ste vůbec tu Českou kocovinu napsal. Co ste si sliboval od toho, až tahle kniha vyjde?

Host (Jaroslav Spurný): Já jsem vždycky chtěl psát. A potom abych řekl pravdu, když jsem v 89 zakládal Nezávislé tiskové středisko, tak jsem se k psaní dostal. A myslím si, že ta novinařina, že Respekt mě uspokojoval. Do dneška si myslím, že novinařina, dobrá novinařina je hodně na úrovni dobré literatury. A potom jednou večer sem si sedl, začal jsem psát a ty postavy začaly ožívat. A začala ožívat minulost a najednou to šlo samo. A byla to nádherná práce, psát tu knihu.

Moderátor (Jana Klusáková): Ta vaše kniha je neobyčejná tématem. Takže já se znovu ptám, co ste si sliboval od toho až vyjde. Čekal ste na ňákou reakci?

Host (Jaroslav Spurný): Abych řekl pravdu, já jsem trochu skeptický. Protože v ní popisuju dost složité kauzy. Kauzy které se týkají převodu bankovních krádeží, které není tak jednoduché vysvětlit. Zdá se, že se mi to podařilo vysvětlit. A já jsem doufal, že to přečte aspoň pár lidí. A že se ta kniha bude líbit. A že to jaksi probudí zájem o tyto skandály. Překvapilo mě, kolik lidí to přečetlo. A překvapilo mě spoustu kladných ohlasů, které tam skutečně sou.

Moderátor (Jana Klusáková): Já osobně bych předpokládala bouřlivou reakci. Třeba řadu soudních žalob a dopisy redakcím. Jenomže ticho po pěšině. Recenze jen ve studentském časopise Babylon a v literárním měsíčníku Host. Jak byste to vysvětlil, proč se na to nevrhli například deníkový recenzenti?

Host (Jaroslav Spurný): Každá kniha potřebuje nějaký čas. Tato kniha vyšla před dvěma měsíci. A to je příliš krátká doba na to, abychom dokázali říct, jestli skutečně ty bouřlivé odezvy nedojdou, kam až se dostane. Nebo tak. A ten nezájem těch deníků. Já se necítím být nějaký ublížený, mluvil jsem třeba s recenzentem z Mladý fronty, s panem Chuchmou. A ten pořád že si tu knížku přečte, že se k ní nedostal. A že napíše recenzi. Nebo jsem mluvil s Jirkou Peňásem, který dělá pro Týden. A ten říká, že v podstatě neví, jestli to bude moci napsat, protože to je naše konkurence. A tak dále. Takže tam je trochu, protože jsem novinář, tak je tam trochu konkurenční boj. A myslím si, že některé ty deníky nebo některé časopisy prostě nechtějí vychvalovat něco, co je konkurence.

Moderátor (Jana Klusáková): No já bych v tomto případě spíš předpokládala solidaritu. Než konkurenční boj. Ostatně už zmíněná Petruška Šustrová tu recenzi původně psala pro Lidové noviny a skončila v Babylónu, který je bohužel okrajový. Do jaké míry je, pane Spurný, vaše kniha autentická. Neboli co v ní odpovídá skutečnosti? Jména osob, názvy podniků, firem?

Host (Jaroslav Spurný): I jména osob i názvy podniků jsou mírně pozměněný. Jsou to takové anagramy, kde si každý může, kdo zná, tak si může objevit o jaký podnik, případně o jakého politika, o jakého bankéře jde. Je to docela jednoduché.

Moderátor (Jana Klusáková): To ste dělal kvůli soudům.

Host (Jaroslav Spurný): To sem dělal i kvůli vlastnímu svědomí. Protože ty případy jak sou popsaný, tak se skutečně staly. Ale je to zároveň trochu literární fikce. Někdy jsou dva případy spojeny v jeden, někdy rozuzlení bylo trochu jiné než je tady v této knížce. Ale je to vlastně popsaná skutečná práce.

Moderátor (Jana Klusáková): Abychom nebyli pořád tak teoretičtí, tak jednou z kauz, kterou se v České kocovině důkladně zabýváte, je deblokace ruského dluhu. Česká vláda prodala stomiliardový dluh pochybné soukromé firmě za dvacet tři procenta. A prezentovala to jako úspěch. To odpovídá skutečnosti?

Host (Jaroslav Spurný): Ano, to odpovídá skutečnosti. Jenom bych upozornil, že nakonec to bylo pouhých sedmnáct procent. Že dokonce nedosáhli těch dvaceti sedmi procent, které slibovala.

Moderátor (Jana Klusáková): Celou věc uzavíráte takto. Měli sme z čeho vycházet. Věděli jsme, že někde zmizelo třicet miliard korun. Věděli jsme, že aspoň desetina z nich skončí v kapsách majitelů podezřelé a zakonspirované firmy. A pravděpodobně v kapsách zkorumpovaných politiků. Mohli jsme to popsat, ale organizátory akce neusvědčíme. Nikdy asi nenajdeme důkazy proti zkorumpovaným politikům. Ale nic nekončí. Andreotti dojel na své kontakty s mafiány až po čtyřiceti letech. Ale skončil. No tak té naděje.

Host (Jaroslav Spurný): Já myslím, že tam naděje skutečně je. Že politická konstelace, která se jaksi tady vytvořila v posledních čtyřech letech hodně brání ve vyšetřování tady těchto korupčních záležitostí. A ta konstelace prostě nemůže vydržet dlouho. A ti politici, kteří to zaštiťují, což mám namysli především expremiéra Zemana a taky předsedu ODS Václava Klause, který se vůbec nesnažil tady v tomto cokoliv udělat. A sama strana má svůj skandál černýho konta ve Švýcarsku. Tak myslím, že tahle garnitura se změní. A že se to uvolní. Já nedokážu odhadnout, jestli to bude trvat rok nebo pět let. Ale sem přesvědčený, že tady o těchto věcech se dovíme ještě spoustu podrobností.

Moderátor (Jana Klusáková): A na kom to závisí, aby k těm změnám došlo co nejrychleji?

Host (Jaroslav Spurný): Tak závisí to hodně na novinářích a na jejich vytrvalosti. A na jejich soustavnosti. Tyto kauzy znovu a znovu otevírat. Nehledat pořád nějaké nové věci, ale držet se těch nejhorších, nejkřiklavějších případů a pořád je znovu a znovu připomínat. A chtít po politicích, aby to vysvětlili. Pak to samozřejmě záleží na politicích a jejich ochotě. Ale především to záleží na občanech a na lidech, na kolik budou schopni na ty politiky tlačit. Aby o těhlech věcech hovořili. Prostě pokud ti politici hovořit nebudou, tak nemají být zvoleni. K tomuhle ještě myslím, že naši voliči důkladně nedospěli.

Moderátor (Jana Klusáková): V Českém rozhlase 1 vám představujeme Jaroslava Spurného, redaktora týdeníku Respekt. A autora knížky Česká kocovina. Máme třetí adventní neděli pane Spurný. Při té příležitosti pro vás Radiožurnál pořídil dárek v podobě ankety. Na Hlavním nádraží v Praze, tedy v místě, kde lze potkat občany z celé republiky, ji natočila Martina Hanáčková.

Redaktor (Martina Hanáčková): Kterého českého politika si vážíte?

Projev neznámého občana: No rozhodně Václava Havla, Petra Pitharta, Michala Kocába za to, že vyjednal odchod sovětských vojsk.

Projev neznámého občana: Já politiku moc nesleduju, ale určitě pana Havla, že jo. Tak to je jasný.

Projev neznámého občana: Já osobně pana Vojtěch Filipa. Zdá se mi zásadový. Působí na mě férovým dojmem.

Projev neznámého občana: Dyť já ani nevím, kdo tam teďka je. Takže fakt nevím.

Projev neznámého občana: A já myslím, že z těch, co tam jsou, tak nikoho.

Projev neznámého občana: No, já českýho politika Grosse, je takový upřímný, jo. A zdá se nám, že má dobrý názory.

Projev neznámého občana: Tak já myslím, že Zeman. Sice odstoupil Zeman jako prostě. Ale furt je to autorita. Myslím si, z pěkné bryndy někam to vytáhl, ne. Ten stát, no.

Projev neznámého občana: Stanislava Grosse. Protože je mladý a úspěšný. Myslím si, že něco dokázal.

Projev neznámého občana: Vážila jsem si prozatím Havla. A tím to končí.

Moderátor (Jana Klusáková): Tak vraťme se k té anketě. Vytáhl Miloš Zeman náš stát z pěkné bryndy?

Host (Jaroslav Spurný): Nevytáhl, naopak jej tam dostal. Vzrůstající schodem rozpočtu je neuvěřitelný. A kauzy, které se rozjely během jeho vlády jsou úplně zoufalé. A naši, naši zemi dostaly do velmi špatného světla.

Moderátor (Jana Klusáková): Stanislav Gross je mladý a úspěšný, o tom není sporu. Chcete k jeho osobě něco dodat?

Host (Jaroslav Spurný): Já bych řekl, že nedostatečně vysvětlil svoje majetkové poměry. Tam je příjem jeho ženy, který zdá se být neuvěřitelný. A jeho majetek není úplně prokázaný. Kdyby todle vysvětlil, tak proti tomu muži v podstatě zas tak moc nemám,

Moderátor (Jana Klusáková): A já znovu sahám po vaši knize Česká kocovina. A otvírám ji na stránce dvě stě čtyřicet jedna. Hodně detektivů, kteří nastoupili službu až v devadesátých letech, v poslední době odevzdávalo služební odznaky a pistole, protože neviděli pro svou práci perspektivu. Policií otřásaly nesmyslné reorganizace, nesmyslné rozkazy, nesmyslná šetření penězi. Nedávno mi vyprávěl důstojník pátracího oddílu pohraniční policie, jak dostali od práskačů echo, že tu noc má projít přes hranici skupina padesáti ilegálních běženců. Na to aby je mohli vystopovat a zadržet, museli požádat u krajských šéfů o dovolení k noční směně. Povolení nedostali, prý nejsou peníze na přesčasy. Nabízeli jsme, že si vezmeme náhradní volno. Ale ani tak nám noční nedovolili. Nevím, jestli šlo o korupci a šéfové brali prachy za to, že nad pašováním lidí přivírají oči. Nebo jestli jsou to takový podělaní byrokraté. Vzpomínal důstojník. Měsíc poté dal výpověď. To je pravda?

Host (Jaroslav Spurný): To je pravda. Toto je skutečně pravdivý příběh, který se stal.

Moderátor (Jana Klusáková): Dovolte pane Spurný, abych tedy i vám položila naši anketní otázku. Kterého českého politika si vážíte a za co?

Host (Jaroslav Spurný): Tak u mě je to jednoznačně Václav Havel. A Václav Havel je pořád nejlepším vývozním zbožím této republiky. A je tam patrná určitá soustavnost, i když si myslím, že to není Václav Havel z počátku devadesátých let. Potom bych musel velmi, velmi dlouho přemýšlet, koho skutečně si vážím.

Moderátor (Jana Klusáková): Říkáte Václav Havel. Při té příležitosti se nemohu nezmínit o tom, že o Respektu se říká, že je hradní týdeník. Co je na tom pravdy?

Host (Jaroslav Spurný): To je samozřejmě nesmysl. Václav Havel ani nikdo z Hradu s náma nemá vůbec nic společného. Nepíšeme, to co by chtěl Hrad. My píšeme to, co chceme sami.

Moderátor (Jana Klusáková): Takže nikdo vás neovlivňuje?

Host (Jaroslav Spurný): Ne, nikdo nás neovlivňuje, skutečně ne.

Moderátor (Jana Klusáková): Ještě jeden citát z knihy Česká kocovina. Píšete, konečně informace, kterou sem potřeboval, muž pracující pro vládu a mafii zároveň. Známý advokát. A já se ptám, český advokát? Český advokát začátku třetího tisíciletí?

Host (Jaroslav Spurný): Ano, je to český advokát. Pracoval například pro Úřad vlády, vypracoval několik případů a zároveň zastupoval společnost Asmafia, což je společnost mafiánů od Holubů. To je velice známá společnost. A už není advokátem, protože, protože mu sebrala Advokátní komora souhlas s vykonáváním této práce. Takže ve známem případů pronájmu hotelu Český dům v Moskvě zastupoval jak nájemce, tak pronajímatele. Což, což je střet zájmů a advokát si to nemůže dovolit.

Moderátor (Jana Klusáková): Mimochodem řekl ste Český dům v Moskvě. A tak si vybavuju jméno vaší kolegyně, naší kolegyně Sabiny Slonkové. Co myslíte? Opravdu ji chtěli zabít?

Host (Jaroslav Spurný): Ano, chtěli ji zabít, o tom jsem přesvědčen. Já jsem studoval ty materiály, které byly dostupné. A tam je to, tam je to jednoznačný. A skutečně to vypadá, že ten Citrón, ten Řepěl, který ji měl zabít, jako že to byl moula, který, který by asi nezabil ani mouchu. Ale tam prokazatelně ji hledal, prokazatelně měl zbraně. A teprve potom co ji nenašel na těch adresách, na kterých byla uvedena. Tak to jakoby vzdal.

Moderátor (Jana Klusáková): Moc pěkně ve své knize Česká kocovina vysvětlujete také systém korupce. Například vláda se rozhodne, že zadá státní zakázku určité firmě. Nebo privatizuje nějaký podnik a upřednostňuje určitou firmu. V obou případech je zřejmé proč. Řekl a zašustil dvěma prsty o sebe. Dostanou úplatky. Politici jenom potřebují, aby do toho nikdo z policie nebo tajných služeb nestrkal nos. Nemají zapotřebí, aby jim obchod překazil nějaký bezvýznamný ale horlivý policista, který se náhodou něco doslechne a pustí se po stopě. Takže policajti, kteří dělají pro politiky, to jistí. Čím víc mají tito policajti másla na hlavě, tím lépe sou ovládáni. Proto je tam taky tolik starých kádrů, kteří mají své vroubky z totality. I to je pravda?

Host (Jaroslav Spurný): Ano, i toto je pravda. Je to zvláštní, že policejní sbor nebo i tajné služba se po devadesátém roce velice změnily. Přišlo tam spousta lidí, kteří v zápětí absolvovali různý školy a stáže v zahraničí, v USA, ve Velké Británii, ve Francii. Stali se z nich výborní odborníci. A velká většina z těch lidí už u policie není. A naopak na jejich místa už nastoupili lidi, kteří sloužili u policie v sedmdesátých, osmdesátých letech. Kteří prakticky nemají žádnou zkušenost. Kteří jsou zvyklí na jiný metody práce. Na komunistický metody práce. A sou samozřejmě mnohem víc manipulovatelní než ti noví lidé.

Moderátor (Jana Klusáková): Pane Spurný, vy toho víte daleko víc než takzvaní normální smrtelníci. Jak překonáváte tu pachuť z těhle těch informací?

Host (Jaroslav Spurný): No částečně, částečně tím, že jsem napsal tuto knihu. Ale člověk potřebuje relaxovat. Já si zajdu do hospody, to je úplně nejlepší relaxace.

Moderátor (Jana Klusáková): A tak ještě naposledy. Z recenze Petrušky Šustrové. Vypravěč České kocoviny, Jaroslav Spurný, si nebere sousta, která by nedokázal zvládnout. Naráží však na meze postkomunistické společnosti. Pozoruje zkorumpovanost policie a lhostejnost politiků i veřejnosti k nekalým praktikám. Ne se zděšením. Ale s beznadějí. S beznadějí?

Host (Jaroslav Spurný): Ne, myslím si, že to beznaděj není. Já mám naději a jsem přesvědčený, že se ta situace zlepší. A jestli vstoupíme do Evropské unie a budeme platnými členy NATO, tyto mezinárodní společnosti vyvolávají určitý tlak na naše politiky. Evropská unie má spoustu nástrojů, jak se spoustou jevů, které se týkají korupce, jak se tento stát může vyrovnat. A nejde jenom o tresty, o policii. Ale o spoustu ekonomických nástrojů.

Moderátor (Jana Klusáková): Představili sme vám Jaroslava Spurného, autora knihy Česká kocovina. Pravdivé výpovědi o stavu české společnosti dnes. Za rozhovor děkuje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: jak
Spustit audio

Více z pořadu