Jaroslav Hutka, písničkář

Jaroslav HUTKA, písničkář:
Dobrý den. Zdravím vás do Prahy.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Řekněte mi pane Hutko, řekněte mi co vás nejvíc štve na české politice, teda pokud vás ještě pořád něco štve?

Jaroslav HUTKA, písničkář:
No, takže ta česká politika je vlastně taková prázdná a zdá se nebezpečná tím, že je naprosto nezajímavá, protože vlastně je to taková, není doleva, není doprava, je taková, jak to říct, středová sama pro sebe, že není vlastně pro lidi.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
A co by naplnilo podle vás tu politiku, když říkáte, že je prázdná?

Jaroslav HUTKA, písničkář:
No, tak naplnilo by ji, kdyby ti politici opravdu, zní to jako fráze, ale mysleli na tu společnost a dělali, dělali něco pro společnost, protože takhle člověk má pocit, že to dělají jenom pro sebe, pro svoji stranu a nebo pro sebe osobně.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Vy jste v posledních volbách kandidoval do Poslanecké sněmovny za Stranu zelených, letos už nekandidujete. Proč?

Jaroslav HUTKA, písničkář:
Ne, ne, nekandiduju. Mě tak jako obecně ta politika se vzdálila a potom si myslím, no ty zelený mě taky zklamali.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
V čem vás zklamala Strana zelených?

Jaroslav HUTKA, písničkář:
No, tak já si myslím, že vlastně neměla na to, to je hloupý říkat před volbama, ale nebyla v parlamentu a ve vládě, vlastně nebyla zelená a ta strana neměla sílu ty svoje politiky donutit, aby byli zelený. Ti politici si dělali co chtěli, takže vlastně si myslím, že ta celková politika byla těma zelenejma obecně poškozená a to musej nějak napravit.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
A myslíte, že mohli udělat víc, když měli jenom 6 poslanců? Víte, ono zase s 6 poslanci, a potom když vám 2 dokonce odejdou, se toho asi moc měnit nedá.

Jaroslav HUTKA, písničkář:
To je sice pravda, ale byli ve vládě a v tý vládě měli svoje ministry a ty ministři mohli něco dělat, tak do by měli dělat zelený?

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
V minulosti jste ještě taky dvakrát kandidoval za Balbínovou poetickou stranu. Proč jste si vlastně vy vždycky vybíral takové malé strany?

Jaroslav HUTKA, písničkář:
No, tak ty zelený, to zase není taková malá strana.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Tak velká také ne.

Jaroslav HUTKA, písničkář:
Ale je velká významem, takhle bych to řekl, evropsky. U nás ještě ne, ale evropsky významná je. To ta Balbínova malá strana. Já jsem vůbec nepočítal s tím, že oni se etablujou jako politická strana a ten šéf mi jednou říkal, jestli za ni budu kandidovat a já jsem říkal samozřejmě a najednou ono se jim podařilo se stát politickou stranou, tak jsem si říkal, když člověk něco slíbí, má to dodržet, tak jsou to dodržel, ale za to se nestydím. To bylo jako, to bylo příjemný, to bylo pěkný.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Ale to byla spíš taková recese, ne?

Jaroslav HUTKA, písničkář:
To byla pouze recese.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Celá ta strana byla taková recese.

Jaroslav HUTKA, písničkář:
Ano, to byla pouze recese a vlastně to reagovalo na tu, jak bych to řekl. Na tu začínající prázdnotu tý český politiky, vlastně to chtělo jakoby probudit. V tom to mělo smysl, ale nikam to nedošlo.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
V čem to bylo, že to nikam nedošlo?

Jaroslav HUTKA, písničkář:
Tak, já si myslím, že ti Balbínovci začali bejt unavený a ty jejich poslední akce, ty se mně už nelíbily, protože ty už byly vlastně jakoby v tom stylu současný politiky, že vylepovali takový ty nadávající billboardy a já si myslím, že takováhle strana, to bylo jako nízký pro ně, že mohla mít trošku jako vyšší ambice.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Jestli to nebylo také tím, že hodně času trávili tady v té kavárně, která je ostatně tady kousek od Českého rozhlasu. Jestli neměli víc mezi lidi.

Jaroslav HUTKA, písničkář:
No, tak mezi lidma byli, ale no tak je to pár kluků a je pravda, trávili čas mezi sebou a vzájemně se obdivovali, no.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Umělci někteří se čas od času zapojí také do politiky, ať už přímo, tak jako jste to třeba zkoušel vy a někteří nepřímo, tak jako jsme to třeba teď mohli vidět ve videoklipu Přemluv bábu, který natočil Petr Zelenka a vystupovala tam Martha Issová a Jiří Mádl. Vy jste viděl ten klip pane Hutko?

Jaroslav HUTKA, písničkář:
Já jsem ho viděl, ano.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Líbil se?

Jaroslav HUTKA, písničkář:
Nelíbil.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Proč se vám nelíbil?

Jaroslav HUTKA, písničkář:
No, mně se to zdálo takový jako trošku úsměvný, že prostě mladý budou říkat starejm, co mají starý dělat, že starý nemají dost zkušenosti a ty mladý vědí. To je první věc, pak jsem si prohlídl ten americkej klip, podle kterýho to udělali, tam to bylo propagace Obamy. No a potom tady je jako problém, já mám velkej problém s používáním slova levá a pravá, protože si myslím, že to vůbec neodpovídá. Že jako komunisty bych vůbec nalevo nedával, ty patřej někam mezi, úplně na druhou stranu kruhu, mezi ty totalitní vlastně diktátorský strany a levice, pravice tak jak to začalo od tý francouzský revoluce, ta má ve společnosti samozřejmě, obě ty strany mají svůj význam, ale myslím si, že tady v Čechách vlastně to nijak neodpovídá. Jak to říct, normální je, že mladý volej doleva, protože holt jsou mladý a starý, který už se zklidnili, tak volej doprava, protože jaksi jsou už jaksi pro ten pořádek. A tady najednou mladý prostě zprava říkají, aby ty starý nevolili doleva, prostě to je všecko na hlavu.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Ale ono možná celý ten klip byl myšlen hlavně tak, aby nějakým způsobem vyburcovali mladé lidi, aby vůbec šli k volbám, protože mladí lidé zase velmi často k volbám nechodí. Tak z tohoto pohledu, jestli třeba ta iniciativa nestála za to?

Jaroslav HUTKA, písničkář:
No, tak asi to hodně lidí vidělo, že to bylo legrační. Ale jestli by to mladý vyprovokovalo k volbám, no nevím. Mladý obecně po světě moc nevolej. To jsou prostě takový jako návaly nějaký a teď si myslím, že zrovna česká politika nemá tu sílu mladý oslovit. Nevím, nevím.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
V této souvislosti vyšly dneska v Mladé frontě na titulní straně výsledky takzvaných studentských voleb. Podle nich by vyhrála u studentů jednoznačně pravice. Levice absolutně propadla, potěšily vás ty výsledky?

Jaroslav HUTKA, písničkář:
No, tak ono na jednu stranu potěšilo, že ty studenti přemejšlej a jaksi se pozornějc dívají co volej. Ale platí tam to co už jsem říkal, když tam odečtu prostě veselost mladé mysli, tak je to takový zvláštní, že to čemu my říkáme pravice, tak nevím jestli je to doprava, že oslovuje mladý a ta levice, která by je měla oslovovat, vlastně taková jako konzerva, no vlastně člověk by řekl pravicová, no. Je to popletený celý, no.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Víte co, tam je možná u toho jeden výsledek zarážející a to je velmi silná podpora Dělnické strany mezi mladými, mezi těmi studenty. Podle toho průzkumu by je volilo 7% mladých lidí. Čím si vysvětlujete popularitu téhle extrémistické strany mezi mladými lidmi?

Jaroslav HUTKA, písničkář:
No, to je mizernej výsledek, já už jsem se na to koukal včera. Ale prostě já se potkávám s lidma, který prostě s nima sympatizujou a člověk by to do nich neřekl, ale je to takový celkový popletení toho, že vlastně ta politika celková je tak nesrozumitelná a tak vlastně zkorumpovaná nebo neprůhledná nebo odporná, že ty lidi vlastně hledají něco čistýho, něco jasnýho a tyhle ty vlastně neonacisti nebo jak jim říct, vlastně nabízejí jakoby to křišťálový řešení, to jasný a v jednoduchý mysli nebo mladý mysli, tak jako se můžou na to chytit. Chytily se na to celý státy, že jo.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
V této souvislosti určitě sledujete také proce, který právě teď probíhá u ostravského soudu se žháři, kteří loni zaútočili na dům romské rodiny ve Vítkově. Sledujete předpokládám, pane Hutko.

Jaroslav HUTKA, písničkář:
No, sleduju.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Děsí vás to co se stalo?

Jaroslav HUTKA, písničkář:
No, tak to mě děsí. Mě tam děsí taková zvláštní symbolika. Že z Vítkova taky pochází Jan Zajíc, ten který se upálil po Palachovi. Takže tam to je taková jakoby žhavá obec, ale tenhle ten rasismus v Čechách, ten je strašnej. On se vyvíjí vlastně od 19. století a jaksi nedošlo ještě jako k situaci, kdy by se to nějak srovnalo, kdybychom byli schopný a musíme jednou k tomu dojít, tuhle tu záležitost řešit a nedá se řešit násilím, nedá se řešit nenávistí. Ve společnosti se nedá řešit nenávistí, násilím vlastně nic.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Vy jste žil v Holandsku. Tam také byl takový rasismus, nebo je to tam jiné?

Jaroslav HUTKA, písničkář:
Tam je ten rasismus trošku skrytější. Byl v 60. letech, ten byl tvrdej, tam byly opravdu boje po ulicích, kdy taková ta bílá holandská mládež si to rozdávala s přistěhovalcema. Vláda to řešila potom tak, že jaksi se snažili informovat o životě těch přistěhovalců, to velmi pomohlo v podstatě otevřít ty informace, aby se vidělo jak žijí a že vlastně je strašný jim ubližovat. Ale obecně v Holandsku ten rasismus je a teďka se trošku i podporuje, protože jaksi si nedali pozor a vlastně si nastěhovali nebo nechali si tam nastěhovat strašný množství cizinců, který nemají velký vzdělání a jsou jednoduchá a tím pádem vlastně narážejí na tu společnost a Holanďani jaksi historicky, jaksi byl to vždycky agresivní názor, národ, protože měli ty kolonie, po válce ještě bojovali hodně taky, takže tam ta tolerance o který se mluví jaksi obecně jakoby se propaguje, ale ten rasismus je tam taky docela silnej.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Písničkář Jaroslav Hutka je hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Vy nám samozřejmě naši posluchači můžete psát i nadále vaše otázky na 20minut@rozhlas.cz. Kamil z Ostravy se vás třeba ptá pane Hutko, proč se podle vás nikdy nezakázala komunistická strana a vadí vám, že současný premiér byl v minulosti členem KSČ?

Jaroslav HUTKA, písničkář:
No, tak to my samozřejmě vadí že byl členem KSČ, protože je to takový, při nejlepší je to nevskusný. A to že nebyla komunistická strana zakázaná, to mě mrzí a nějak těžko tomu vlastně rozumět takový tý naivní, naivní naději po tom převratu, který prostě vypadal, že je takovej mírovej, mírumilovnej, že se ty komunisti sami od sebe nějak zlepšili. To byla veliká chyba. Oni by někudy zase vylezli, tak jako ve všech postkomunistickejch státech, ale měli by to obtížnější, nebylo by to takhle otevřený, takhle drzí. Jako měli se zakázat, no.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Iveta z Pardubic se vás ptá na takovou zajímavou věc, jestli současná politická situace vás třeba neinspiruje k napsání nějaké písničky?

Jaroslav HUTKA, písničkář:
Tak, napsal jsem asi 3 takové jako posměšné písničky, ty ještě ani nezpívám, ale jaksi obecně teďka píšu hodně písní a jako celou sérii takovejch jako vážnejch písní jsem napsal, řekl bych spíš který se týkají naší historie od poloviny vlastně 20. století, našeho vědomí, našeho vztahu k tomu. Protože my jsme takovej národ, kterej sice má území, ale ty dějiny od začátku vlastně založení Československa jsme si ty dějiny nedělali, oni nám byly vždycky nějakým způsobem všechny ty události od roku 1918 včetně založení Československa vlastně jakoby přiděleny zvnějšku a my jsme takoví pozorovatelé. Tím pádem k tomu nemáme takovej jako úplně vztah, možná to i ovlivňuje tu politiku, že fakt do toho můžeme zasáhnout, protože jsme si vlastně svoje dějiny vytvořili.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
To říká písničkář Jaroslav Hutka ve Dvaceti minutách Radiožurnálu. Jak vnímá situaci v Ústavu pro studium totalitních režimů, co by měl ústav dělat a kdo by ho měl vést? Budeme se ptát. V čele Ústavu pro studium totalitních režimů se děly tento týden věci. Skončil Jiří Pernes v čele, vy jste se taky přidal vlastně k jeho kritikům. Co vám nejvíc vadilo na něm?

Jaroslav HUTKA, písničkář:
No, tak mně vadil samozřejmě. V tomhle tom ústavu je taky při nejmenším nevkusný, když tam někdo prostě studoval ten marxismus leninismus, i když večerně jenom. Ale nevkusný to je. A pak já jsem vůbec nechápal, proč tohohle člověka tam chtěli zase nasadit. Já mám takovou obavu, že to je taková obecná tendence vlastně otevřenost toho ústavu, jaksi přikrejt nějak, udělat ty informace méně přístupný, protože pořád existuje vlivná vrstva obyvatelstva nebo establishmentu nebo tak jako to jde napříč společností, kterým vadí to, že ty informace by byly přístupný. Vlastně to je jediný co z tý minulosti máme, že máme aspoň ty informace, protože za tu minulost nikdo potrestanej nebyl, tak to je jediná odměna vlastně, že se můžeme aspoň na tu minulost otevřeně podívat a to vypadá, že teďka jakoby se mělo přikrejvat.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Víte pane Hutko, jedna věc k tomu VUMLu. Na jednu stranu vy vyčítáte panu Pernesovi, že chodil do VUMLu, na druhou stranu ale bývalý šéf ústavu Žáček zase byl ve fakultním výboru SSM. To není asi nějaký velký rozdíl. A klidně mě poučte. Mě je 31, já se neurazím, když mi vysvětlíte v čem je rozdíl. Ale z tohoto pohledu přece kdo chodil do VUMLu, tak to neznamená, že to byl nějaký komunista, že by ho to mělo nějakým způsobem jakoby diskreditovat pro nějakou další práci.

Jaroslav HUTKA, písničkář:
Samozřejmě to neznamená, ale znamená to určitou jako velmi silnou vstřícnost vůči tomu režimu, ochotu vlastně se nějak ohnout a takový člověk by neměl takovýhle ústav vést. A s tím Žáčkem s tím souhlasím, to je samozřejmě nepříjemný. Jeho zásluha je, že ten ústav dal do kupy a otevřel ho do toho stavu v kterým je.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Takže vy si myslíte, že by to měl být znovu pan Žáček, kdo by ten ústav měl vést?

Jaroslav HUTKA, písničkář:
To asi ne, on pravděpodobně je kontroverzní figurou a zřejmě by to nedělalo dobrotu, protože je tam příliš mnoho lidí který ho nechtějí, který si s ním nerozuměli, takže on asi tu práci kterou mohl udělat udělal a dál by v tom měl pokračovat někdo jinej.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
A napadá vás nějaké jméno třeba?

Jaroslav HUTKA, písničkář:
Nad tím jsem ještě nepřemejšlel, kdo mě napadá.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
A čím si vysvětlujete, že třeba za pana Pernese tak hodně bojovala bývalá disidentka Petruška Šustrová. Přemýšlel jste nad tím?

Jaroslav HUTKA, písničkář:
Já jsem s ní ještě nemluvil, já to vůbec nechápu.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Nechápete. Pojďme na mail, 20minut@rozhlas.cz, v této souvislosti se ptá pan Petr Novotný, jestli vám nevadilo jak se ústav zachoval k panu Kunderovi a jestli si myslíte, že pan Kundera udával?

Jaroslav HUTKA, písničkář:
Tak, já si myslím že je to úplně v pořádku, že tahle informace byla uveřejněná, Kundera má za sebou divnou minulost. On vstoupil do ty komunistický strany dvakrát, jednou ve 40. letech, jednou v 50. letech. Jako byl přesvědčenej komunista, ale tady bych to nenazval, já věřím tomu, že ten popis těch událostí je správný, ale nenazval bych to úplně udavačstvím, protože on byl prostě šéfem komunistickým šéfem kolejí a já si myslím, že se bál neudat to co slyšel. Ale on nevěděl koho udává, on udával podezřelou událost, no. Takže tam jako je blbý, že byl komunista a že byl takovej zarputilej. Že se ještě když ho vyhodili, ještě se vrátil do tý komunistický strany, byl tam myslím až do 70. roku.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
To říká Jaroslav Hutka ve Dvaceti minutách Radiožurnálu. Vy se ptáte i nadále mailem 20minut@rozhlas.cz a nebo na facebooku, facebook.com/20minut. Zajímá vás třeba, jestli Jaroslav Hutka už mluví s Jaromírem Nohavicou? Dozvíme se to už za chvilku. Tak pojďme hned na tu otázku od Karla z Plzně. Pane Hutko, vy hodně útočíte na pana Nohavicu. Co vlastně Jarkovi Nohavicovi nejvíc vyčítáte?

Jaroslav HUTKA, písničkář:
Já mu vyčítám spolupráci s StB, kterou ještě nevysvětlil. Spolupracoval přes 2 roky a ty 2 jeho spisy se sice ztratily, ale třeba objevilo se vyúčtování za schůzky, které měl ten stbák tu útratu , že jo, vyúčtovával vlastně od začátku 87 24 schůzek, poslední 20. listopadu 89, to už jsem měl koupenou letenku do Prahy.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Ale na druhou stranu je nějaký konkrétní důkaz? Jaromír Nohavica vždycky říkal, že nikdy nikoho neudal.

Jaroslav HUTKA, písničkář:
No, jasně neudal, nebo neví se že by někoho udal tak, že by ho zavřeli. Ale ty tři jako zprávy, ty informace který se jako přímo objevily z roku 89, obzvlášť ta jeho služební cesta do Vídně v srpnu 89. Tam prostě se píše, že byl pověřenej, aby se setkal s Krylem, s Kohoutem, setkal se s nima, informoval o nich. Ani Krylovi to nikdy nevysvětlil, protože snad doufal, že se tahle ta informace taky ztratila.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Ale i Jaromír Nohavica samozřejmě už o tom několikrát mluvil a co byste tak chtěl slyšet? Jakým způsobem by to on měl vysvětlit?

Jaroslav HUTKA, písničkář:
No, tak to si musí rozmyslet on, ale dosud to teda jako zatloukal, že jo.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Vy jste složil taky písničku Udavač z Těšína o něm, on na to konto řekl, že asi jste v životě nebyl jednak na jeho koncertě a že o jeho životě vůbec nemáte ani potuchy. Nepřehnal jste to s tou písničkou, co myslíte?

Jaroslav HUTKA, písničkář:
No, tak já si myslím že ne. Ta písnička samozřejmě, je to posměšná písnička z řady takovejch těch písniček, který občas dělám. Když mě napadla, tak jsem nad ní chvíli přemejšlel a říkal jsem si, tohle to se musí říct nahlas, protože a ono se o tom mluvilo nahlas, jenže když je ta písnička takto už, vlastně je to takové jako silnější, ale ne, nemrzí mě to. Překvapuje mě spíš, že jsem nezasáhl jeho, ale zasáhnul celý vlastně jakoby český obecný vědomí, český podvědomí, že jsem jakoby urazil tímhle tím národ, ale toho nelituju, protože jsem sáhnul někam do něčeho temného, co musí se prosvětlit a v tom případě, i když vlastně obecně mám z toho já problém, ale si myslím, že je to užitečný, protože všechno co takhle sáhne do toho obecnýho podvědomí nebo vědomí, prostě pomáhá tomu se někam hnout. A ta, to že jsme se nevyrovnali s tou minulostí je evidentní a tahle ta písnička to vlastně jenom dokazuje.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
A kdy jste se třeba spolu viděli naposledy a když se vidíte třeba, bavíte se spolu úplně normálně?

Jaroslav HUTKA, písničkář:
Ne, my se, teď jsme se, já nevím kolik. Tak od roku 92 jsme se neviděli. Poprvé jsme se potkali ve Wroclavi, to bylo někdy 4. listopadu 89 ještě před převratem, tam mi říkal, že jsem byl vždycky jeho příkladem a vzorem. No, pak jsem zjistil někdy v roce 91, že je na seznamu, ale doklady nebyly od tý doby. Předtím jsme párkrát spolu vystoupili. Od tý doby jsem se mu nějak tak jako vyhejbal a dotknul se mi potom jako, kdy asi před 4 roky se objevil ten dokument o tý jeho cestě do Vídně a o tom, co a jak informoval o Karlu Krylovi. To prostě bylo nefér.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Takže na nějaké usmíření to nevypadá z vaší strany.

Jaroslav HUTKA, písničkář:
No to nevypadá, ne.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Písničkář Jaroslav Hutka byl hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Děkuji za to, na shledanou.

Jaroslav HUTKA, písničkář:
Na shledanou.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Za chvilku na Radiožurnálu další zprávy. Helena Šulcová přeje hezký zbytek dne.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou. Zvukové záznamy Ozvěn dne i dalších zpravodajských a publicistických pořadů Radiožurnálu si můžete poslechnou v Rádiu na přání.

Pokud se chcete hosta Dvaceti minut Radiožurnálu na cokoli zeptat, dotaz můžete zaslat e-mailem. Na otázky napsané do diskusního fóra bohužel hosté nemohou reagovat.