Jan Zedník, seismolog

Jan ZEDNÍK, seismolog z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR:
Dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Co to bylo vlastně za otřesy včera v okolí Karviné?

Jan ZEDNÍK, seismolog z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR:
Tak to byl důlní otřes, což je speciální zemětřesení, které nastává tam, kde lidé těží v zemi a vytvářejí tam dutiny. A protože těžba na Karvinsku už probíhá ve větších hloubkách, tak zhruba do toho kilometru, sedm set metrů nebo podobné hloubky, tak to nadloží zatěžuje větším způsobem, než když se těžilo v menších hloubkách. A přes všechna protiotřesová opatření, které se při těžbě provádějí, tak občas to nadloží chrupne. To znamená, že...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Chrupne.

Jan ZEDNÍK, seismolog z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR:
...zvýší se, je to, těch chrupání registrujeme spoustu, nebo seismické sítě a jak lokální síť, která patří dolů, tak česká regionální síť, která registruje i vzdálenější zemětřesení samozřejmě, za letošek jich bylo kolem devět set padesáti, které jsme byli schopny lokalizovat a určit jejich velikost, to znamená zhruba tři denně. Citlivé lokální sítě v revíru registrují o několik řádů více těch mikrootřesů, ale ty nejsou nebezpečné. Nebezpečné jsou takové, kdy vzroste napětí natolik, že se uvolní pohybem dvou bloků, zhroucením chodeb nebo nějakým podobným způsobem, vlastně formou zemětřesení a tam už potom může dojít k závalu chodeb a postihuje to i budovy, které leží vlastně nad tím ohniskem.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já jsem se chtěl zeptat, protože agentura ČTK včera vydala zprávu, ve které kromě jiného napsala, že centrum těch otřesů včerejších na Karvinsku leželo v hloubi šest set metrů, já jsem původně myslel, zvyklý na to, že zemětřesení v Česku mají vesměs epicentrum někde v deseti kilometrech pod povrchem země, že to je nějaký překlep. To znamená, že to není překlep.

Jan ZEDNÍK, seismolog z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR:
To není překlep. Hloubka těch ohnisek důlních otřesů nebo těch mikrootřesů při těžbě je vázána na ty dutiny. Kdežto při zemětřesení, třeba v západních Čechách, se hloubky pohybují od osmi do nějakých patnácti kilometrů, ale to jsou přirozená zemětřesení, která jsou daná tlakem, který v zemské kůře panuje, je to tlak africké desky na euroasijskou desku z jihu a v západních Čechách se k tomu přidává ještě systém zlomů, který tam je, a doznívající vulkanismus, kdežto na Karvinsku je to opravdu projev lidské činnosti, kdyby tam lidé netěžili, nedělali dutiny v zemi, a to poměrně veliké, tak by tam zemětřesení nebo ty otřesy nebyly vůbec, anebo by byly podstatně slabší. To je oblast, která je rozlámána zlomy, je geologicky velmi složitá, na okraji Českého masivu a karpatského oblouku, takže nějaká zemětřesení přirozená tam občas nastávají také. Ale lidé k tomu přispívá svoji činnosti podstatnou měrou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To znamená, rozumímli tomu správně, tak s jakoukoliv hlubinnou činností důlní, protože u těch, o těch dolech kolem Karviné už se asi dá mluvit vzhledem k tomu, že dosahují kilometru hloubky, jako o hlubinných dolech, tak je prostě provázená takovými podobnými otřesy, jaké jsme zaznamenali včera?

Jan ZEDNÍK, seismolog z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR:
Ano. Takovéhle jevy pozorujeme všude tam, kde dochází k hlubinné těžbě. Nejmarkantnější příklad je ze sousedního Polska, kdy v jižním Polsku jsou měděné doly, v oblasti Lubinu, a tam dochází k důlním otřesům, které jsou ještě zkombinovány s tím, že tam probíhají tektonické zlomy sudetského směru, to znamená severozápad, jihovýchod, a tam ty důlní otřesy jsou ještě podstatně silnější, tam není výjimkou třeba i velikost čtyři na Richterově stupnici. A známe to ze spousty dalších míst na Zemi.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To znamená, že i otřesy, které jsou způsobeny důlní činností, to znamená činností člověka, které nevycházejí z tektonické činnosti, takže se na sebe či pod sebe nasouvají tektonické desky, tak i tam se měří podle Richterovy škály síla toho zemětřesení?

Jan ZEDNÍK, seismolog z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR:
Určitě, protože je to vlastně to, co my děláme, že na povrchu na seismické stanici zaregistrujeme kmitání půdy, změříme jeho amplitudu a logaritmus tohoto čísla opravený o vzdálenost, to znamená útlum seismických vln, nám dá velikost na Richterově stupnici. To je standardní postup, doly používají trošku jinou stupnici nebo jiné měřítko. Oni určují uvolněnou energii. Pro včerejší otřesem tu energie nezaregistroval, to asi nezaznělo, toho 22. listopadu doly uváděly tři celé třikrát deset na šestou, což se mi zdá docela málo na to, jak to byl silný otřes na velikost tři a půl, ale je to...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A co teprve pro nás pro laiky, pane, pane Zedníku.

Jan ZEDNÍK, seismolog z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR:
Jistě. Ale třeba v roce 1983 nastal mimořádně silný důlní otřes, který měl za následek tenkrát lidské oběti. A tam se udává uvolněná energie deset na desátou joulů, takže docela velká hodnota a tam už to není jenom ta lidská činnosti, to je ta poslední kapka, ale je to i určitě už malé zemětřesení, které je dané geologickou stavbou...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A které se zkombinuje ještě tím, že tam jsou dutiny udělané člověkem. Jen připomínám, že posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál, posloucháte také Dvacet minut Radiožurnálu a mým dnešním hostem je seismolog Jan Zedník. Vy jste mluvil o tom, že v dolech jsou protiotřesová opatření. Ty doly, o které jde, kolem Karviné, jsou doly společnosti OKD. Jaká, jaká tam jsou protiotřesová opatření, jak je možno vůbec zabránit tomu, aby se tam něco takového nedělo, aby se nesesouvaly chodby a nestalo se například to, co na konci listopadu, kdy tam byli dva mrtví horníci.

Jan ZEDNÍK, seismolog z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR:
Já nejsem specialista, takže to, co... to, co budu říkat, je jenom takové jako náznakové. Ale co vím, tak existují aktivní a pasivní opatření, to znamená výztuže tam, kde se pohybují horníci. Aby se uvolnilo napětí, které se hromadí v nadloží a v podloží, tak se provádějí exploze, v době, kdy odpaly trhavin, v době, kdy tam nejsou horníci, ale někdy jsou i tyto exploze pocítěny na povrchu. Je to, je to prostě složitá věc, jak, jak vybalancovat ta protiotřesová opatření s běžným provozem taky jenom na povrchu. A je to celá řada dalších věcí, ale co je podstatné, je to rychlost těžby například nebo rozsah té stěny, která se vyrubává, protože ten, ten kombajn jezdí zprava doleva, cik cak a bere, já nevím, třeba sto metrů uhlí v mocnosti třeba šest metrů, takže tam vznikají docela velké dutiny, které jsou vyztuženy, ale jakmile se těžba posune, tak se za to, za tou výztuhou řízeným způsobem, pokud možno, dochází k sesedání toho nadložního bloku. A ten, aby nepraskal, tak je potřeba ho rozvolnit, protože jeden velký otřes je nebezpečný, spoustu malých, to je, to je snesitelný.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak, ukončeme tedy pro tuto chvíli otřesy půdy způsobené lidskou, v případě Karvinska důlní činností. A pojďme jen o několik týdnů zpátky, do západních Čech. To je, řekl bych, standardní tektonická oblast, kde probíhá seismická činnost v Čechách asi nejvíce, pokud se, pokud jsem si stačil všimnout.

Jan ZEDNÍK, seismolog z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR:
Je to naše nejaktivnější oblast, ale úplně standardní není, protože se tam kombinuje tektonika, to znamená zlomové systémy ohareckého riftu, které běží podél Krušných hor, a na ně kolmý systém zlomů, pardon, mariánskolázeňský, ale je tam také ten doznívající vulkanismus, a to může být jakýsi spouštěcí mechanismus, protože v horninách panuje nějaké napětí, a když zespoda někde v hloubce deseti kilometrů se začne tlačit třeba voda nasycená kysličníkem uhličitým, tak zvýší tlak, které, napětí, které v té hornině panuje, a to se potom uvolňuje speciálním způsobem systémem zemětřesných rojů, což je spoustu malých otřesů, z nichž nějaký může být větší, ale není to taková ta klasická série, jako na okraji tektonických desek, kdy je velký otřes a potom dotřesová série, která pomalu doznívá. V západních Čechách roj naběhne, chvíli má aktivitu, pak je období klidu, je další fáze aktivity a tak dále.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A to je v jakém časovém pásmu, to, co jste teď označil.

Jan ZEDNÍK, seismolog z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR:
Může to být třeba za hodinu odbyté a pak je měsíc, anebo půl roku klid, anebo jsou roje, které trvaly třeba čtyři, pět měsíců. Tento roj byl zvláštní v tom, že trvalo měsíc, pokud tedy už skončil, nějaká slabá...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mluvíme teď o tom, o tom zemětřesném roji říjnovém.

Jan ZEDNÍK, seismolog z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR:
Mluvíme o tom říjnovém, říjnovém roji, který začal 5. října, a velmi rychle naběhla aktivita a byly asi čtyři fáze aktivity, každý zakončený nebo prostě s otřesem o velikosti zhruba čtyři na Richterově stupnici. Čili o něco silnější otřesy, než byly na Karvinsku teďkon dva po sobě, ovšem byly v hloubce kolem osmi kilometrů, a to znamená, že jejich účinky na povrchu se neomezovaly jenom na oblast, řekněme, nějakých deseti, patnácti kilometrů, ale byly pocítěny prakticky na polovině Čech.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jakým způsobem nebo jinak se zeptám. Vy víte, co způsobilo tento, tento zemětřesný roj, co tam v těch osmi kilometrech se zhruba tak mohlo dít, že se takto třásla země?

Jan ZEDNÍK, seismolog z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR:
No, myslíme si, že by to mohlo být způsobeno tím, že se zespodu začala tlačit tekutina, patrně je to voda nasycená kysličníkem uhličitým, spekuluje se i o magmatu, ale to je...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dá se to obtížně zjistit, předpokládám.

Jan ZEDNÍK, seismolog z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR:
To se dá obtížně zjistit, protože kolegové z geotermického oddělení zkoušeli modelova, jak by, já nevím, vrstva několik metrů tlustá se projevovala tepelně deset kilometrů daleko a ty vlivy jsou, tak ty změny jsou tak nepatrné, že to je neměřitelné, takže si myslím, že to je nejspíš voda nasycená kysličníkem uhličitým, které jakoby tu oblast natlakuje, ale začne praskat, a to praskání postupuje zespodu nahoru, dá se to i dokumentovat tím, že ohniska zemětřesení se opravdu přesouvají z větších hloubek do menších hloubek.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Postupně /nesrozumitelné/ ten roj.

Jan ZEDNÍK, seismolog z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR:
Takže v takovém jako vějíři, aspoň v té první nebo v těch prvních fázích roje to bylo možné vysledovat, pak už je pohyb těch ohnisek v hloubce poměrně chaotický, ale co je důležité, se napětí uvolňuje na pomalých částech, že praskají malé úseky zlomu. Ten, ta plocha aktivního zlomu je zhruba dvakrát čtyři kilometry, kdyby prasklo najednou, tak by to vyvolalo poměrně silné zemětřesení, tím, že praská postupně, tak jsou z toho, řekněme, třiapůlky, čtyřky a spoustu slabých otřesů, o kterých lidé nevědí, ale není to tak nebezpečné na povrchu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Když jsem sledoval právě a pročítal jsem si charakteristiku jednotlivých stupňů Richterovy škály, tak u, jak říkáte, trojky, tři a půl, čtyřky, tak tam jsou psány, já nevím, kývání skleniček, eventuelně nějaká ta vypadlá sklenička, sem tam praskliny na zdech a zvukový doprovod. A o tom i lidé v západních Čechách mluví, že je slyšet nějaké poměrně silné dunění, nebo nějaký hřmot. Čím je to způsobeno, že má zemětřesení i ten zvukový doprovod?

Jan ZEDNÍK, seismolog z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR:
To je způsobeno tím, že vlny, které přijdou k zemskému povrchu, tak mají frekvenci kmitání, které jsou velmi podobné tomu nejhlubšímu pásmu, které ještě ucho slyší. A část energie elastických vln, která se šíří zemí, se dostane do vzduchu, dá se zaregistrovat normálními mikrofonu, projevuje se i jako změna tlaku vzduchu, takže mikrobarografy umístěné v té oblasti zaznamenají prudké výchylky, no, a to je takové to hluboké dunění, jako když k vám přijíždí do baráku tank nebo lokomotiva, která je velmi depresivně. Ale já bych ještě si dovolil okomentovat vaši poznámku, že jednotlivé stupně Richterovy škály mají nějaké účinky na povrchu. To je velice pofidérní a není přímá úměra mezi velikostí zemětřesení a účinky na povrchu. Čím je silnější zemětřesení, tak samozřejmě jsou větší účinky. Ale záleží také, jak je zemětřesení hluboko. Ty důlní otřesy, které jsou v jednom kilometru, tak mají daleko větší účinky na povrchu, ale jsou pocítěny jenom v úzké oblasti kolem epicentra. Hlubší zemětřesení jsou pocítěny ve větší oblasti. A jsou, je známo třeba zemětřesení, které mělo osm na Richterově stupnici, v hloubce šest set kilometrů v Bolívii někdy v roce 94, které bylo pocítěno až v New Yorku, čili čím je hlubší zemětřesení, tak má při stejné velikosti jakoby větší dosah, ale samozřejmě menší účinky. Takže nedá se říct, že by zemětřesení čtyři na Richterově stupnici mělo takové, takové účinky, protože záleží ještě na vzdálenosti, na hloubce a na další a na lokálních podmínkách. Když si postavíte dům na náplavech, tak se vám dům daleko snáze rozkmitá než na pevné skále, kde se zhupne a nic se nestane.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tomu rozumím. Mimochodem s tím bolívijským zemětřesením, to, že bylo pocítěno v New Yorku, znamená, že ho pocítili normální lidé nebo že ho pocítily vaše přístroje.

Jan ZEDNÍK, seismolog z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR:
Když řeknu, pocítili, tak se míní, že lidé si všimli, že se s nimi kývaly výškové budovy. Naše přístroje jsou tak citlivé, že jsme schopni prakticky jakékoliv zemětřesení větší než čtyři nebo čtyři a půl na Richterově stupnici zaregistrovat v Tichém oceánu na druhém konci světa.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mimochodem teď úplně jaksi vedle naši debatu o zemětřesení v České republice. Ale dokáží vaše přístroje zaznamenat i otřes případného nenahlášeného pokusného jaderného výbuchu?

Jan ZEDNÍK, seismolog z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR:
Ano, a to je, to byly jedny z motivací, proč se vybudovala světová síť seismických stanic, které má sídlo ve Vídni a která je specializovaná jenom na monitorování případných jaderných explozí. To jsou velice citlivé stanice. Řada ze stanic světové sítě, té normální seismologické určené pro vědecké účely, je zapojena do tohoto procesu. A ty přístroje jsou tak citlivé, že si myslím, že by v dnešní době už nenahlášené jaderné pokusy neunikly. A je to doprovázeno ještě akustickými měřeními, měřeními emisí elektromagnetických výbojů a tak dále. Prostě ještě dalšími metodami na potvrzení těch jevů.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká zatím ve Dvaceti minutách Radiožurnálu Jan Zedník, seismolog z Geofyzikálního ústavu Akademie věd. Vraťme se do západních Čech a k tomu zemětřesnému roji, který začal na začátku října tohoto podzimu. Říkal jste, že měl sílu, řekněme, do čtvrtého stupně Richterovy škály. A jak se projevoval konkrétně z vašich zkušeností, na povrchu?

Jan ZEDNÍK, seismolog z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR:
No, na povrchu se projevoval jednak těmi zvukovými efekty, které jsou velmi nepříjemné, a řada lidí, pardon, hlásí různé prasklinky. K žádným větším škodám nedošlo. V roce 1985 byl podstatně silnější roj. Těsně před Vánoci byl otřes o velikosti čtyřicet celý sedm a ten byl pocítěn v celých, na území celých Čech a způsobil škody v tehdejší měně za dvacet milionů, které pojišťovny musely nějakým způsobem vyrovnávat. A z historie...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ještě že máme ty pojišťovácké údaje.

Jan ZEDNÍK, seismolog z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR:
A z historických pramenů, které máme, tak víme třeba, že v roce 1908, právě před sto lety, také to bylo v říjnu, byl ještě silnější roj, a tam byl otřes, který měl zhruba těch pět na Richterově stupnici, což je asi maximum, které se v té oblasti dá očekávat právě proto, že napětí se tam uvolňuje postupně a nepraskne celý zlom najednou, někde jako v San Andreas v Kalifornii nebo někde na okrajích tektonických desek.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pletu se úplně, nebo byla Richterova škála zavedena až později než v roce 1908?

Jan ZEDNÍK, seismolog z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR:
Ta byla zavedena v třicátých letech.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jak to tedy víte, že v roce 1908 to byl stupeň pět?

Jan ZEDNÍK, seismolog z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR:
No, to se právě počítá zpětně z těch účinků zemětřesení. V roce 1908 už registrovaly, bylo na světě několik desítek seismických stanic, které byly samozřejmě velice málo citlivé, ale silná vzdálená zemětřesení zaregistrovaly. Teď si 28. prosince připomeneme ničivé zemětřesení v Messině, které mělo za následek asi sto tisíc obětí, a v říjnu nebo vlastně v listopadu 1908 byla v Chebu postavena první stanice na území té dnešní České republiky. A jedno z prvních zemětřesení, které zaregistrovalo, bylo to messinské, jo, takže tehdy už nějaké přístroje byly, ale dělá z intenzit, z účinků na zemském povrchu a což je úplně jiná stupnice, která má dvanáct stupňů od, od velmi, od nulových projevů až po totální zkázu krajin...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Destrukci.

Jan ZEDNÍK, seismolog z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR:
...destrukci. My se pohybujeme při těch našich nejsilnějších zemětřeseních někde mezi šestým a sedmým stupněm a z toho se potom dá spočítat to magnitudo, to znamená velikost zemětřesení na Richterově stupnici.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak doufejme, že u té dvanáctistupňové stupnici projevů na zemském povrchu zůstaneme ještě stále v té spodní polovině. Takových bylo dnešních Dvacet minut Radiožurnálu, zejména o zemětřesné činnosti v České republice. Mým hostem byl seismolog z Geofyzikálního ústavu Akademie věd Jan Zedník. Děkuju, že jste přišel. A na shledanou.

Jan ZEDNÍK, seismolog z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR:
Děkuji. Na slyšenou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
U mikrofonu byl také Martin Veselovský. Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.