Jan Kuklík, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Profesor Jan Kuklík z Právnické fakulty UK organizuje se svými studenty rekonstrukci vykonstruovaného politického procesu s Josefem Bryksem

Až dlouho po své smrti byl plně rehabilitován a získal Řád Bílého lva, za svého života ale bojoval plukovník letectva Josef Bryks nejprve s nacisty a pak s komunisty. Nacistické zajatecké tábory ho nedokázaly zadržet, to dokázali až komunisté. Ti válečného hrdinu a pilota RAF umučili v jáchymovských uranových dolech. Báli se ho tak, že tajili i jeho hrob. Dnes se o příběhu Josefa Brykse učí studenti vysokých škol. Ti z Právnické fakulty Univerzity Karlovy na zítřek připravili rekonstrukci politického procesu s Josefem Bryksem. O tomto příběhu z projektu Mene Tekel bude následujících Dvacet minut Radiožurnálu. Pozvání přijal profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jan Kuklík, který se svými studenty připravil rekonstrukci politického procesu s Josefem Bryksem. Vítejte u nás.

Jan KUKLÍK, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy:
Dobrý den.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Jako vždy, vážení posluchači, jsme vám online k dispozici na facebookových stránkách Dvacet minut Radiožurnálu pro vaše dotazy. Pane profesore, než se dostaneme k samotné té zítřejší rekonstrukci, řekněme si něco o životě Josefa Brykse. Kde začala ta jeho pouť, která ho 5krát dovedla do nacistických zajateckých táborů? Já můžu říct, že vystudoval vojenskou akademii, přeškolil se na stíhacího pilota, za okupace pomáhal organizovat útěky československých pilotů do Polska a pak uprchl i sám do zahraničí a tam už asi začala ta jeho série věznění a útěků.

Jan KUKLÍK, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy:
Dokonce už právě přitom útěku za hranice ten první jeho pokus byl neúspěšný, on byl zatčen v Maďarsku a vrácen na Slovensko a zdálo se, že právě ta cesta jeho do emigrace bude poměrně krátká, ale jemu se právě podařilo vlastně uprchnout už z toho prvního vlastně zatčení a pokračoval potom v cestě a poměrně takovou dlouho anabází přes Maďarsko, Jugoslávii, pak dokonce i Sýrii, se dostal do Francie, ale dostal se tam vlastně téměř na poslední chvíli, protože už se vlastně schylovalo k vojenské porážce Francie a on vlastně musel pak vlastně uprchnout před nacisty ještě jednou, dostal se do Velké Británie a tam už vedla pak jeho cesta mezi stíhací letce, stal se pilotem RAF a vlastně splnil se mu tedy ten sen, s kterým vlastně do té emigrace odcházel.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Tam se tam asi jeho první legendární moment, říká se, že byl sestřelen po souboji s nejznámějším stíhaček Luftwafe Adolfem Galanten, je to tak?

Jan KUKLÍK, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy:
Je to, otázka, jestli je jeho nej asi ...

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Já myslím ten první z té série potom velmi zajímavých momentů?

Jan KUKLÍK, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy:
Ono je to samozřejmě otázka, jestli to tak skutečně bylo. Je to názor, který vyslovil Ladislav Kudrna ve své práci, je to pravděpodobné, nicméně je tedy otázka, jak skutečně ten sestřel proběhl, ale ví se tedy, že toho 16. června 1941 při jedné tedy operaci byl tedy sestřelen, ta operace byla nad francouzským územím, on byl lehce popálen a dostal se právě do německého pak zajateckého tábora. Tady je zajímavé, že on vlastně vystupoval ne pod svým jménem, ale lehce si ho změnil na anglicky znějící jméno Richs a snažil se právě zatajit, že je Čechoslovák, protože jemu by jako Čechoslovákovi hrozilo větší nebezpečí než jako britskému příslušníkovi.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Tehdy naši piloti nebyli vlastně bráni jako váleční zajatci, že?

Jan KUKLÍK, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy:
Byl by to právě problém právě proto, že by byl souzen jako protektorátní příslušník a navíc on už měl právě vroubek z toho útěku do Maďarska, kde si ho právě vyžádaly ty německé orgány, čili on sám potom uváděl, že to byl od něho vlastně promyšlený tah, aby se vlastně zachránil a jemu se samozřejmě podařilo dlouhou dobu tajit to, že je tím československým příslušníkem. Až poté ale jednou přišlo do toho zajateckého tábora ...

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
To se Britům moc povedlo, oni ho prozradili sami.

Jan KUKLÍK, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy:
Ono to spíš bylo vinou asi československých vojenských orgánů, ne úplně jako v tomhle tom případě těch britských, protože v tom povýšení bylo tedy navíc zmíněno, že se jedná právě o Čecha. Ale co je tady taky zajímavá věc, on měl už ale předtím za sebou několik útěků, protože ...

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
My jsme právě přeskočili tu jeho slavnou útěkářskou éru, tam bylo velmi zajímavé, s jakou tvrdošíjností on neustále z těhle těch nacistických táborů zajateckých utíkal. On se tuším 4krát podhrabal a jednou se nechal vyvézt v cisterně s fekáliemi, je to tak?

Jan KUKLÍK, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy:
Je to tak. Já myslím, že právě ten jeho osud se stal právě i námětem pro celou řadu zpracování jak literárních, tak také dokonce i filmových, dokonce i britské Ministry of Information po skončení války mělo takovou ideu, že by právě ten jeho příběh použilo v takových propagačních materiálech. Nakonec se tak stalo pak ve skutečně hraném filmu. Ale to, myslím, dobrá ukázka právě toho, že ten jeho příběh skutečně není úplně běžný a opravdu některé ty záležitosti jsou skoro až neuvěřitelné.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
On byl v podstatě i součástí toho legendárního útěku, kdy se podařilo prokopat tunel, kterým utekl předtím, než zasáhlo gestapo, ale asi 70 vězňů, ale on tehdy zůstal v baráku, je to tak?

Jan KUKLÍK, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy:
Ano, ano, právě, že je to navíc zvláštní osud možná i tím, že ačkoli právě se podílel na několika i pak úspěšných těch útěcích, několikrát se mu podařilo i jemu utéci, tak nakonec byl vždy dopaden. Právě po jednom takovém útěku, kdy byl dopaden ve Varšavě, protože co je také možná úplně neuvěřitelné, že on se pak zapojil i do vlastně akcí podzemního odporu polského, ale byl poté také Němci dopaden a byl pak převezen do Pečkova paláce v Praze a byl vyslýchán, takže je to prostě opravdu osud, který je, jak říkám, skoro neuvěřitelný. Ale co je možná ještě neuvěřitelnější, to byla prostě jen první část toho jeho životního osudu, to další ještě mělo následovat.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Po válce se Josef Bryks vrátil do vlasti a znovu se oženil. Místo klidného života ho ale čekal komunistický lágr. Poslouchejte dál Dvacet minut Radiožurnálu. O osudu Josefa Brykse vypráví profesor Jan Kuklík. Člověk by čekal, že po téhle té éře nezlomného vzdoru vůči nacistickému Německu, po těch 5 útěcích, po té snaze bojovat všemi možnými prostředky proti nacismu už najde ve své vlasti Josef Bryks klid. On si to také jistě myslel, protože, když se vrátil, tak se tady oženil s Angličankou Getrudou Rose, později se jí říkalo jenom Trudi Bryksová, vrátil se s ní do Čech, v roce 46 se jim tady narodila dcera v Olomouci, on se stal učitelem angličtiny, teorie létání na leteckém učilišti v Olomouci. Zdálo se, že má nakročeno konečně na klidný život, proč skončil v nemilosti komunistů?

Jan KUKLÍK, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy:
No, ono je třeba říci, že i právě i ten život po roce 45 pro západní letce v Československu nebyl úplně idylický. Je možno vlastně vidět, že postupně dochází k tomu, že vlastně ta nově budovaná Československá armáda plně nevyužila jejich potenciál a dokonce je možné vidět, že cíleně je vlastně někdy dávala na okraj nějaké, nějakého kariérního postupu a je třeba zajímavé, že britská ambasáda se zajímala právě o osud právě těch britských letců, ale i taky československých vojáků, kteří bojovali v těch pozemních jednotkách, od vlastně doby osvobození a postupně viděla, že ten jejich, že to jejich postavení není takové, jaké by mělo být, a že tady určité problémy právě nastávaly hned už právě od roku 1945, ale to nebylo ještě to nejhorší, to mělo přijít skutečně po únoru 48, ale je třeba říci, že třeba právě to obranné zpravodajství, tedy zpravodajská vlastně služba při ministerstvu národní obrany, která byla řízena Bedřichem Reicinem si vlastně připravovala ten zásah proti československým generálům, důstojníkům, ale i prostým vojákům, kteří sloužili na západě již před únorem 48.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Nakonec tedy 2. května 48 byl major Bryks zatčen pro přípravu útěku za hranice. Ten první proces se ale zdál, zdálo se, nezdařil, nebyl dobře připravený, takže to vypadalo, že vyvázne, ale on stejně nakonec 9. února 49 skončil ve vykonstruovaném procesu odsouzením k 10 letům tvrdého žaláře. Co předcházelo těmhle těm událostem? On byl zařazen do útěkářské skupiny vlastně.

Jan KUKLÍK, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy:
Právě hned po tom únoru 48 se vlastně projevilo to, že pro nový komunistický režim jsou především důstojníci, kteří sloužili na Západě, opravdu terčem první vlny perzekucí. Oni byli nejdříve z té armády tak postupným procesem vlastně vytlačeni, byli dáni na takovou dovolenou krátkou, ale ta pak většinou vedla k tomu, že z té armády pak byli vytěsněni.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Josef Bryks pak dostal posudek, že je dále nepoužitelný pro své politické názory.

Jan KUKLÍK, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy:
Většinou to bylo tak, že jaksi se nehodí právě do toho nového lidovědemokratického režimu. Ono totiž právě bylo celkem jasné, že ten, kdo vlastně bojoval za osvobození Československa na Západě nebo zase, bylo to tak pro ten komunistický režim, byl pro ně vlastně potenciálně nebezpečný, protože on tím vlastně projevil pro ten režim vlastně smýšlení, které on chtěl trestat a byli mu takoví lidé nepohodlní. A tady je třeba říci, že ten Bryksův příběh se dostal určitou shodou okolností do souvislosti s případem jiného významného československého důstojníka, který byl jediným /nesrozumitelné/, který byl jmenován, nebo Čechoslovákem, který byl takhle jmenován britskou stranou Karlem Janouškem. A právě ten případ generála Janouška právě vedl přímo ke vzniku celého toho procesu s takovou skupinou právě československých letců, kteří byli postaveni před soud v tom Janouškově případě za vyprovokovaný vlastně pokus opustit Československo a v případě Brykse a jeho vlastně kamaráda Josefa Čapky to byla příprava k tomu opuštění republiky, což chtěl už ten komunistický režim trestat, a v tom prvním procesu, což je poměrně zajímavé, dostal generál Janoušek poměrně nízký trest a dokonce někteří z té připravené skupiny byli osvobozeni z toho, že by měli dostat nějaký trest za trestný čin a jednalo se podle toho soudu o nějaký kázeňský přestupek.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
A jak se to potom otočilo ty tvrdé tresty, kdy nastal ten zlom?

Jan KUKLÍK, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy:
To se zdálo právě jaksi být špatným signálem pro právě už nastupující vlnu politických procesů, proto v druhém procesu, který pak proběhl před už státním soudem, byla ta věc ještě lépe připravena z hlediska hlavně prokuratury a je tady třeba říci, že určitě ten proces je tady možno beze zbytku označit za vykonstruovaný a politický proces právě proto, že při té přípravě už se právě hodnotilo to, že ten první proces vedl k nedostatečným trestům, že by bylo dobré, aby bylo právě ...

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Je potřeba to ideově napravit?

Jan KUKLÍK, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy:
Přesně tak.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
A tento proces, ten druhý, to je ten, do jehož rekonstrukce jste se svými žáky pustil?

Jan KUKLÍK, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy:
Takhle, my jsme, ono to je v Bryksově případu ještě trošku složitější, protože on má vlastně ve skutečnosti dva procesy, tohle je druhá fáze prvního z procesů, kdy byl vlastně postižen za právě ten plánovaný útěk za hranice. A poté došlo ještě k tomu, že on byl poslán do věznice v Plzni na Borech, protože se zdálo dokonce, že by mohl, jak už tady bylo řečeno, byl to známý útěkář, tak ten vlastně ...

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
On to dokonce komunistům otevřeně říkal, že utekl nacistům, takže uteče i jim, se tím nijak netajil.

Jan KUKLÍK, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy:
On jim to naznačoval. Oni totiž zadrželi třeba některé jeho dopisy, kde on právě, jak jste se zmiňovala, že zas není tak daleko na německé hranice, nebo že může vidět vlastně krajinu, kde by se dobře trampovalo, takže jim vlastně tak trochu naznačil, že by mohl i z toho vlastně komunistického vězení utéci. Jemu pak vlastně nařídili, že bude držen v Plzni ve věznici a tam vlastně ten Bryksům případ má druhé pokračování, protože právě v téhle, při téhle té příležitosti jeho věznění byla vlastně vytvořená druhá taková protistátní skupina, která byla složena částečně z vězňů, kteří byli zase pečlivě ale vybráni, aby něco reprezentovali, tady v tomhle tom případě to dokonce bylo dvakrát, byly dvě takové skupiny, které byly zase složeny z důstojníků Československé armády, ale většinou taky těch, kteří sloužili na Západě a také dokonce i z dozorců a bylo tady konstruováno, že připravovali nejenom tedy útěk z nějakého vězení, ale i nějakou vzpouru či převzetí dokonce moci popřípadě tedy nějaký ozbrojený střet. A za to byl ...

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Takže teď jsme u toho, do čeho vy jste se pustili do rekonstrukce.

Jan KUKLÍK, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy:
A my jsme se právě pokusili ukázat ten jeho případ právní v celku, oba dva ty případy totiž podle mě tvoří jeden celek, protože skutečně za ten druhý případ byl tedy, on dostal další trest, nicméně v jeho případě nedošlo k tomu, že by se dočkal nějakého snížení trestu nebo rehabilitace, protože on vlastně v tom uranovém dole Rovnost, kam byl poté mu nařízen výkon toho trestu, tak on tam vlastně zemřel, protože ...

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
On měl potíže se srdcem a je známo, že mu byla odepírána pomoc, odepírány léky, takže on de facto zemřel na rozsáhlý infarkt. Tehdy se lékaři vyjádřili, že mu doslova puklo srdce, že něco takového už dlouho neviděli.

Jan KUKLÍK, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy:
Je to tak, on měl určité obtíže poměrně dlouhou dobu, samozřejmě ale ty podmínky pro výkon toho trestu byly opravdu v té době velmi těžké. Tady je ale třeba říct ještě jednu důležitou věc, oni totiž ten jeho pobyt ve vězení mu vlastně znepříjemnily ty komunistické orgány ještě jednou důležitou věcí, a to je, že oni vlastně mu odepřeli možnost, aby i z vydělaných peněz podporoval svého otce a také svoji dceru, protože jeho manželce a dceři se podařilo v tom roce 48 vlastně odejít do Británie a on se vlastně snažil i plněním plánů a tak ...

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
On vlastně pracoval i víc než musel, aby právě vydělal víc peněz pro rodinu.

Jan KUKLÍK, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy:
Posílal je právě pro svoji dceru.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
A moment, kdy mu to zakázali, ho tedy zřejmě zlomil.

Jan KUKLÍK, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy:
Přesně tak. Já myslím, že to je dobře vidět, že tady tam ten zlom pak nastává po tom roce 55, 56, kdy se ještě snažil nějakým způsobem tuhle tu záležitost řešit a tady je zvláštní, že ono do toho právě vstupuje i jeho manželka, která se samozřejmě, když se tedy dozvěděla o tom, že není možné získávat třeba ty finanční prostředky právě na výchovu své dcery, tak právě také pátrala po tom, po tom osudu a snažila se od počátku něco na tom osudu změnit, takže proto víme, že tohle byl takový určitý zlomový moment.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Vy jste v té rekonstrukci postihli u tu roli Trudy Bryksové, celé to její snažení. Dozvíte se tam příchozí i o tom jejím, o té její části úlohy?

Jan KUKLÍK, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy:
Určitě, protože my jsme se snažili, aby ten případ skutečně nebyl jenom nějakou suchou rekonstrukcí, a nějaké žaloby, průběhu to řízení a rozsudku, ale snažili jsme se samozřejmě také nějakým způsobem to zasadit právě do toho historického kontextu a samozřejmě jde taky o ten velmi silný lidský příběh, takže především pro studentky tady byla jaksi zajímavá role právě podívat se na ten případ z hlediska právě té manželky a tam se právě i cituje i právě z dopisů a popřípadě také ze vzpomínek právě Trudy Bryksové a je to myslím velmi jaksi takový silný moment. Čili ta rekonstrukce není jenom o nějakých těch právních aspektech, ale je to skutečně snaha ty případy zasadit do toho historického lidského kontextu.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Není to suchý soudní proces, je to de facto divadlo?

Jan KUKLÍK, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy:
No, určitě je to ...

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Divadlo na půdě v soudní síni.

Jan KUKLÍK, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy:
Je to tak. Je to taková snaha právě tou rekonstrukcí použít i některé ty divadelní metody, to určitě tak je. Koneckonců ty politické procesy totiž určitým soudním divadlem byly a s tím prvkem pracují, je to možné vlastně jako použít jako v té metodě, ale tady si myslím ...

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Že vy jim, pane profesore, nastavujete zrcadlo?

Jan KUKLÍK, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy:
No, já myslím, že samozřejmě u těch procesů je to tak, že jako samozřejmě určité prvky tam jsou jaksi vždycky, u těch politických procesů myslím zvlášť, protože je možné vždycky jaksi vidět to, co člověk vidí v té soudní síni a když vidí nějaký proces, tak ho přece musí napadnout, není náhodou něco ještě zatím? A to samozřejmě může být tak, jestli není něco za tím, co se předpřipraví, co nemůže právě ten divák vidět, ale já myslím, že právě takováhle metoda by měla právě ty diváky upozornit právě na to, že by právě o soudních procesech někdy mohli přemýšlet i tímhle tím způsobem, a to nejenom o těch historických.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Teď jsme dostatečně nalákali. A ještě řekněme, pokud by se zítra chtěl někdo podívat na výsledek vašeho ročního snažení a sledovat rekonstrukci procesu s Josefem Bryksem, kdy a kam má přijít?

Jan KUKLÍK, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy:
Tak zítra bude ten případ vlastně takhle předveden studenty právnické fakulty ve 2 hodiny v budově Vrchního soudu v Praze, což je tedy ale historická právě budova pro působení státního soudu, takže myslím si, že není vlastně v Praze asi lepší místo, kde i takovéhle historické rekonstrukce politických procesů provádět.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Vstup volný.

Jan KUKLÍK, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy:
Vstup volný.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Kapacita dostatečná?

Jan KUKLÍK, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy:
Kapacita je dostatečná určitě, ale lepší možná přijít trochu dříve. Máme, my to vlastně už děláme počtvrté, a to je třeba také říci, že je to vlastně už taková tradice i v rámci festivalu Mene Tekel a hlavně tady patří velký díky panu magistru Řeřichovi, který je právě také zároveň divadelním režisérem, takže diváci se nemusí bát, že bych já režíroval úplně tu rekonstrukci, protože to bych se necítil být povolán, ale měli jsme vlastně na to i profesionála, takže doufám, že ten výsledek bude stát za to.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jan Kuklík byl hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Díky za váš čas. Na slyšenou.

Jan KUKLÍK, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy:
Děkuju. Na shledanou.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Od mikrofonu se loučí Štěpánka Čechová.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, a. s. Texty neprocházejí korekturou. Zvukové záznamy Ozvěn dne, Dvaceti minut Radiožurnálu i dalších zpravodajských a publicistických pořadů si můžete poslechnout v iRadiu.

Pokud se chcete našeho hosta na cokoli zeptat, dotaz mu můžete zaslat prostřednictvím mailové adresy 20minut@rozhlas.cz. Na otázky napsané do diskusního fóra bohužel hosté nemohou reagovat.

autor: šče
Spustit audio