Jan Kaplický - architekt romantik

Host (Jan Kaplický): Zcela určitě. Já myslím, že když se začíná zajímat jenom potom o obchodní stránku věci a ty čáry jsou delší a delší, tak je sklon jít dolů. Já si myslím, že se to musí vyrovnávat něčím jiným. Po technické stránce vždycky něco se dá udělat a něco musíte myslet o jeden stupeň dopředu. Když vyrábějí automobily, tak dělají standardní produkci, ale také dělají závodní vozy. To znamená, že ty jsou vždycky o 3 kroky dopředu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jan Kaplický se narodil v roce 1937, vyrůstal v umělecké rodině v Praze na Ořechovce. V letech 1956 až 1962 studoval na Vysoké škole umělecko-průmyslové u Pavla Smetany. V roce 1968 odešel do Londýna, o 10 let později založil vlastní projekční kancelář Future Systems, která jako jediná britská společnost pracovala pro americkou NASA. Jan Kaplický je držitelem mnoha ocenění, z nichž nejznámější je britská cena za architekturu Stirling Prize za stavbu Lord's Media Centra na londýnském kriketovém stadionu. Česká televize chystá v březnu odvysílat dokument režiséra Jakuba Vágnera, nazvaného prostě Profil.

Moderátor (Naděžda Hávová): Film Profil měl předpremiéru už 2. prosince. Vy jste na ní byl, dozvěděl jste se něco z něho sám o sobě?

Host (Jan Kaplický): Především vizuálně si každý představuje sebe úplně jinak, když to vidíte 56 minut svého obličeje, tak toho máte pozvolna dost. Já jsem sice požádal režii, aby dali film do Hollywoodu trošku vylepšit tu tvář, ale to se bohužel nepodařilo, takže je to velká porce, ale dozví se člověk. Jako ty budovy, když jsou staticky obrázky, to je úplně jiné, než když jsou obrázky, která kamera jede okolo a tak dále. To je úplně jiný dojem a ti lidé okolo a tak dále, lidi u nás v úřadě. To je vždycky úplně jiný dojem, když si někdo zkouší šaty, než když je obrázek, jak si zkouší šaty. Tam je jedna scéna nebo i záběr ze slavného českého filmu Nebeští jezdci. To se nedá vyjádřit jiným způsobem než ve filmu, statický obrázky nemají tu sílu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Shlédnout film Profil můžete v České televizi, takže to, co pan Kaplický teď říkal, o tom se můžete sami přesvědčit. Co vás nejvíce formovalo v dětství? V době, ve které jste vyrůstal, prý byla hračka velkou vzácností?

Host (Jan Kaplický): No to byla, protože samozřejmě hračky došly a další se nevyráběly, takže obchody byly prázdné a tak dále. To znamená, že dědění bylo naprosto důležitý. Kamarádi se dělili na ty, co měli vlak modelový a nebo neměli. To bylo všechno strašně důležité. Z kostky bylo možné stavět různé věci. Ale to řada lidí popírá. A nebo ty vlivy okolo vás, tam ve filmu jde řeč o červených sedadlech v bývalém biografu Sevastopol a tak dále. Nebo tramvaje nebo automobily, co byly. Člověk potom chodil také do takové moderní školy, to všechno má neuvěřitelný význam, třeba oblečení, to byly výprodejní věci, kusy uniforem a tak dále. A to byl ještě velký zázrak, když to člověk dostal. Nebo první sako, které jsem měl, bylo někde z nějaké americký pomoci. To jsou neuvěřitelný zážitky pro dítě, protože když nic není na koupi. Do dnes, když člověk jí sám, tak si vzpomene na to, jak toho salámu bylo takhle málo a to všechno zůstane s vámi. To je všechno architektura samozřejmě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Architektů jsou spousty, ale není mnoho těch, od kterých opisují i ta neslavnější jména. Dřív se vaším vizím často vysmívali, později se vám této sporné cti, že vás kopírují, dostalo. Znáte odpověď na otázku proč?

Host (Jan Kaplický): Já myslím, že to je normální proces. Je normální, když nějací studenti v tom hledají inspiraci a trochu to opíší. To jsem dělali také. To je, já myslím, velice zdravý. Nemůžete si myslet jako 18letý student, že vy objevíte Ameriku, to je nesmysl. Později, když velký firmy začínají vás kopírovat, tak to je trošku horší. Ale já musím ještě vysvětlit jednu věc. My nepatříme k těm největším jménům, možná tak někde v závěsu, ale my skutečně nepatříme k tak zvaných architektonický hvězdám, to rozhodně ne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kde vidíte tu hranici mezi volnou inspirací a kopírováním?

Host (Jan Kaplický): Inspirace je úplně jiný proces, protože inspirace je něco, co je třeba kolem vás, to mohou být dveře nebo okno nebo kus oděvu a tak dále. Já jsem o tom napsal 2 knihy takový drobný. Ale kopírování něco, kdy to je inspirace, už někdo myslel, kopírování je proces, kde prostě ta mozková činnost je trošku minimální. To vás také žene dopředu, že musíte být vždycky ten krok před těma žáky, kteří opisují. To je normální a bude vždycky.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kým jste se vy nechával inspirovat, když vám bylo 18?

Host (Jan Kaplický): To člověk objevoval ty první jména, především i nějaké krásné slečny v okolí, to je první inspirace a to také architekti popírají.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mně jako naprostému laikovi není jasné, jak žena může být inspirací architektovi v jeho práci.

Host (Jan Kaplický): Jako vám ženě nemusím vysvětlovat, myslím, že to necháme stranou, ale objevovaly se první jména. Rodiče měli třeba nějaký svazky Korbisierovi a tak dále, pozvolna se objevoval Niemayer, byly časopisy občas v knihovně a tak dále. Já jsem měl kmotra v Americe, tak na tom jsem závisel, že každá kniha byla vyvážena zlatem. Člověk vyměňoval Slovanské tance za knihu o architektuře. Ten přísun byl absolutně kritický. Mě dohání do šílenství, když hoši nebo dívky na architektuře nejdou do knihovny nebo si to mohou koupit nebo jim to pomůže koupit babička. Ale to není otázka peněz, to je otázka zájmu. Bez toho to není absolutně možné.

Moderátor (Vladimír Kroc): Od našeho kolegy ve Spojeném království Milana Kocourka víme, že Daily Expres označily vaši realizaci obchodního domu Selfridges v Birminghamu za nejvzrušivější a nejlépe projektovaný obchodní dům v Británii. Promiňte, co může být vzrušivého na obchoďáku?

Host (Jan Kaplický): Ten výraz obchoďák je trošku takový zastaralý. Ale to se stává centrem různých jiných aktivit. Ten počet restaurací dramaticky stoupá. Dříve byla jedna kafírna a tam měli špatný kafe. Dneska tam je 6 restaurací různých druhů od japonských do portugalských, fitnes centra na cvičení a tak dále, třeba galerie nebo otvírací hodiny se mění. To jsou střediska jiného života. Ty lidi na to samozřejmě mají zájem, ale také je to důležitý pro ty lidi.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já jsem někde četl, že naše doba postrádá spiritualitu a že katedrálami dneška se stávají právě obchodní domy. Je podle vás na tom něco pravdy?

Host (Jan Kaplický): Ne přímo, ale někdy ty obchodní střediska někde na předměstí, ty se nikdy katedrálami nestanou, ale ta kultura, řekněme odívání, které se prodává, na tom strašně záleží. To znamená, ty lidi na tom mají zájem, jakým způsobem se to prodává. Třeba naše obchody udělaly trojnásobný prodej, protože je to slušná architektura. To dělá hrozný rozdíl. Paní a pánové, kteří nakupují, dojíždějí 30 kilometrů, musejí dojíždět za něčím, za nějakou identitou. Ten šéf Selfridges se mě zeptal, jestli na to potřebují nápis. A já jsem mu slíbil, že za každou cenu určitě žádný nápis nepotřebuje, že to bude takový symbol, že si to budou pamatovat a jistě to bude na pohlednicích a postupně i na známkách.

Moderátor (Naděžda Hávová): Myslíte, že někdy v České republice dojdou investoři a architekti ke stejné shodě jako třeba to bylo mezi vámi a investorem v Birminghamu?

Host (Jan Kaplický): Určitě, to záleží na individuální kvalitě. Tady bývalý prezident Havel třeba inspiroval tu představu kostela, kterou dělala paní Jiřičná, bez toho to nejde.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já jsem spíš měla na mysli komerční investování.

Host (Jan Kaplický): No jo, ale ten výsledek je potom nekomerční. To je ta nádhera, protože ta zásada musí být komerční, ale když přidáváte tu hodnotu, ta se nedá kvantifikovat. Když je na střeše Selfridges zahrada, tak se mě ptali, tam nemůžeme prodávat? No to je nesmysl, protože ten prodej se odehrává někde jinde, ale jak tam ta slečna dýl bude v té zahradě, to dělá strašný rozdíl, protože koupí další 3 svetry po té půlhodině. A jaký čísla na to dáte, kolik korun nebo dolarů nebo liber utratí za tu hodinu, to se nedá kvantifikovat. Proto jsem jmenoval ten kostel, ten se nedá kvantifikovat, ale tam musí být ten spirit toho architekta a pana Havla, bez toho se to nedá dělat. A je to hrozný úspěch komerční.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak sám pro sebe vymezujete pojem moderní architektura?

Host (Jan Kaplický): Já myslím, že jiná architektura vůbec neexistuje, špatná a dobrá, ale cokoliv vzniká v roce 2004 nebo 2005, tak musí být moderní. Jsou země, tedy bohužel z niž jedna je Anglie, kde několik výstředníků se snaží dělat klasickou architekturu za pomocí budoucího vladaře, ale to jsou výstřelky: To je jako někdo má špičatý boty nebo jakýkoliv boty, to se nedá brát vážně. To nesouvisí vůbec s historií architektury. Moderní architektura trvá oficiálně od 1850, no tak to pokračuje rok za rokem. Ale jediný rozdíl jsou špatný věci, střední a potom jsou výborný. O to jde.

Moderátor (Naděžda Hávová): Když jsme se zmínili o architektce Evě Jiřičné, ta už v Praze realizovala několik svých staveb. Jan Kaplický má v tomto směru absenci. Proč?

Host (Jan Kaplický): To se musíte zeptat někoho jiného. Já doposud odpověď na to nemám. Já jsem jednou žádal i pana primátora, jestli můžeme aspoň navrhnout novou popelnici pro Prahu, ale to také nevyšlo. My nikdy nejsme pozvaný do soutěže nebo něco takového. Já nevím.

Moderátor (Naděžda Hávová): A nebojí se třeba pražští architekti moderní architektury?

Host (Jan Kaplický): Oni dělají také moderní architekturu, tady sedíme v rozhlasových budovách, které jsou navrženy a tak dále.

Moderátor (Vladimír Kroc): My jsme se vás právě chtěli zeptat, jak na vás působí, hodnotíte i práci kolegů?

Host (Jan Kaplický): Ale samozřejmě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak se vám líbí nová budova Českého rozhlasu?

Host (Jan Kaplický): Všechno je v pořádku.

Moderátor (Vladimír Kroc): Neměl jsem na mysli samozřejmě tu obrovskou budovu na Pankráci.

Host (Jan Kaplický): Českých rozhlas vždycky měl velkou tradici. Člověk si vzpomíná na revoluci v roce 1945, tady začala. Nebo tady jsme vzdorovali spřátelenýma armádám před touto budovou. To má neuvěřitelnou tradici. Tady by to mělo zůstat jistým způsobem, to se nemůže odstěhovat někam na předměstí, protože jinak se to vzdálí toho středu dění, tohle je 5 minut chůze od středu Václavského náměstí a tak dále. To je strašně důležitý.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kdesi jste užil pojmu Pivní opona. Nezní to poněkud uraženecky nebo možná povýšeně?

Host (Jan Kaplický): Ne, to povýšeně rozhodně ne. já jsem se snažil pomoct. Já si myslím, že taková představa nechtěně tady existuje, která ovšem ale zmizela. Možná, že pivní opona se rozbourala 1.května 2004, kdy Česká republika se stala součástí Evropské unie, a nemůže existovat. Ale to bude šok pro mnoho lidí, od 1. května ta čeština je špatná, existuje jedině Evropa a zaplať Pánbůh, že Česká republika je součástí toho.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste možná i v té souvislosti řekl někde, že existuje cosi jako evropská kultura. Jak byste ji charakterizoval?

Host (Jan Kaplický): To je zásada jedna v Čechách a jakékoliv evropské země, protože nemůže být nesoučástí Evropy, když je ve středu Evropy. Tady vždycky byla neuvěřitelná architektonická kultura, která bohužel někdy je zanedbávaná, protože někdo vymyslel pitomou teorii, že to je součástí komunistické architektury, to je naprostý nesmysl, to budu opakovat do konce života. Tady je velká tradice, která musí pokračovat, která začala, řekněme, 1918 nebo 1920 nebo něco takového.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste možná měl to štěstí, že v dětství jste bydlel nedaleko Millerovy vily. Byla to třeba i tato stavba, která vás ovlivnila potom do budoucna?

Host (Jan Kaplický): Určitě, ten dům byl vidět jedním oknem a zářil bělobou. Tam jsem chodil jako chlapec.

Moderátor (Naděžda Hávová): Myslíte si, že kdybyste se v dětství díval jiným směrem třeba ně něco jiného, třeba na Hradčany, že byste dělal nakonec jinou architekturu?

Host (Jan Kaplický): I to je možný, protože to vám jako dítěti pevně zůstane. Ta bělost toho domu, potom to nějaký soudruh natřel na šedivo a to bylo po určitou krátkou dobu, naštěstí teď je to v nejlepším stavu. To jsou strašně důležitý věci.

Moderátor (Naděžda Hávová): Stará se Česko vůbec o své architektonické skvosty dobře?

Host (Jan Kaplický): Ne, moderní ne. Jedinou věcí, když se budu vytahovat, že jsem zachránil komunistickou lampu za Baťovou budovou, která se rozpadala, po 3, 4 roky tam tekla voda do toho, sníh a tak dále. Psal jsem dopisy, který také některý byly otiskovány v českých novinách, a teď je naprosto spravená, zachráněná. To je naprostý unikát. Taková lampa neexistuje nikde na světě. Památková správa nechala vyházet všechen nábytek z hotelu Juliš, tam když jsem zavedl architekta Rodgese, tak vůbec nevěřil, co je možný. Nechali zničit Baťu přízemí, která byla pasáž.

Moderátor (Naděžda Hávová): Musíme říci, že ještě hovoříme o stavbách, které jsou tady v Praze na Václavském náměstí.

Host (Jan Kaplický): Mně připadá, že někdy tihle pánové a dámy, jejich zájem končí rokem 1900. Bohužel tedy tyto památky jsou dneska 70, 80 let starý a to jsou naprostý unikáty.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dovedete se procházet třeba Prahou nebo kterýmkoliv jiným evropským městem nebo i obcí, aniž byste pozoroval stavby kritickým okem architekta. Dovedete třeba jenom tak bloumat?

Host (Jan Kaplický): Když máte několik skleniček, tak samozřejmě ta vize se zmenšuje a nebo také zvětšuje, ale jistě, někdy musíte odpočívat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já se teď uchýlím zase k citaci. Budu snad smět postavit jedno muzeum, jeden dům u moře, jednu zahradu. To jsou stále vaše sny?

Host (Jan Kaplický): Určitě. Ten dům může být i na Vltavě, to je jenom fráze, ale musíte mít nějaký sen.

Moderátor (Vladimír Kroc): To se vlastně zase vracíme na ten začátek, když jsme říkali, že jste nenapravitelný romantik a to vám zůstalo. Pořád miluji ženy, pořád mám rád víno, brandy a lišky na kmíně. Chtěl bych prožít ještě jedno důvěrné přátelství. Tak to na sebe prozradil náš dnešní host, architekt světového věhlasu, jehož portér nám brzy nabídne Česká televize a který byl hostem Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu v pořadu Dva na jednoho, Jan Kaplický. Ať máte dost sil na realizaci těch vašich přání. Na shledanou.

Host (Jan Kaplický): Na shledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na shledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.