Jan Bureš, ekonom

Jan BUREŠ, ekonom Poštovní spořitelny:
Pěkný den.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Jako vždy, vážení posluchači, email a Facebook je k dispozici pro vaše dotazy. Pane Bureši, špičky eurozóny si dají po neděli ještě jednu schůzku, a to nejpozději do středy. Tento dodatečný summit například analytička Megan Greenová, kterou cituje Finacial Times, označuje takto plán oznámit plán se změnil v plán oznámit plán, kterým bude oznámen plán. Nezdevalvovali tak účastníci sami celý ten nedělní summit?

Jan BUREŠ, ekonom Poštovní spořitelny:
Určitě ano. Fakticky řada diplomatů přiznává to, že ten nedělní summit se koná pouze proto, protože prezident Sarkozy trvá na tom, aby se konal, nicméně ta poslední jednání, vyjednává poměrně jasně ukazují, že ta dohoda finální o řešení nejen řeckého problému, ale o nějakém zásadnějším nastavení mantinelů té finanční nákazy již hrozba rostla v posledních týdnech. Ta dohoda není vůbec jednoduchá, nebude vůbec jednoduché ji dosáhnout a je tam celá řada sporných bodů. Já bych se bál, že řada otázek zůstane zde i do příštího týdne, že ty středeční výsledky nemusí nakonec přinést pro trhy tolik očekávané uvolnění.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Do kdy mají evropské finanční špičky vlastně takzvaný deadline, je to do setkání G20 do 3. listopadu?

Jan BUREŠ, ekonom Poštovní spořitelny:
Těžko říct, jestli tady existuje nějaký oficiálně daný deadline, oficiálně daný termín, do kdy se musí dohodnout, ale myslím si, že z hlediska trhů je to fakticky příští týden. Během příštího týdne si myslím, že Evropská měnová unie musí přijít s něčím zásadním, přelomovým a novým a pokud nepřijde, tak to na trzích bude cítit hodně negativně, jako že v tuto chvíli spíše trhy jsou pozitivně naladěny a očekávají to, že skutečně evropští politici nakonec s něčím přijdou a myslím si, že pokud by to nezvládli do středy příštího týdne, tak skutečně by to byla velice negativní reakce, kterou bysme viděli na všech klíčových trzích.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Pojďme pojmenovat ty hlavní pilíře problémů, proč se nedaří najít a proč ani politici sami nepředpokládají, že můžou v neděli najít nějaké řešení?

Jan BUREŠ, ekonom Poštovní spořitelny:
Klíčovým problémem v tuhle tu chvíli, ona ta dohoda má celou řadu bodů, ale tím klíčovým problémem je otázka, jak fakticky navýšit záchranné fondy eurozóny a zásadní problém, na který eurozóna naráží v tuhle tu chvíli ...

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Takže už ta otázka nestojí, tak jestli navýšit nebo zda navýšit, ale už o kolik, myslíte, že už je to definitivně jasné?

Jan BUREŠ, ekonom Poštovní spořitelny:
To je další věc, není to úplně jasné. V tuhle tu chvíli je jasné pouze, že je 440 miliard, které jsou v tom fondu, nebude stačit, a to další kolo navyšování tak, jak na to eurozóna byla zvyklá, to znamená požádat jednotlivé členské země o nové příspěvky a požádat tím pádem i národní parlamenty o ratifikaci těch nových příspěvků, že tady ta cesta je fakticky uzavřena a hledají se alternativy, jak to vymyslet jinak. Jednou z alternativ, kterou navrhovala Francie, byla požádat Evropskou centrální banku, aby jednoduše řečeno nějaké peníze do toho záchranného fondu dotiskla, ale proti tomu ostře vystupuje jak Evropská centrální banka, tak Německo, respektive německý parlament a zdá se, že tato varianta je neprůchodná. Jsou na stole i určité alternativy, které jsou ale podobně komplikované a v tuhle tu chvíli tento bod, především tento bod je skutečně ve slepé uličce, že eurozóna neví, jak pořádně navýšit prostředky v záchranných fondech tak, aby stačily nejenom na pomoc Řecku, Portugalsku a Irsku, ale aby eventuálně stačily na dolití kapitálu do problematických bank a případně, aby tam zbyla nějaká rezerva pro Španělsko a Itálii.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Tak vy jste teď v ideální pozici, protože nejste kancléřka Merkelová, které dýchá na záda Bundestag, nejste ani Sarkozy, řekněte, jak byste to řešil vy z ekonomického ideálního hlediska?

Jan BUREŠ, ekonom Poštovní spořitelny:
Myslím si, že čistě, pokud se díváme na ten krizový management, pokud nehodnotím to, jak by měla vypadat dlouhodobá vize eurozóny, protože na to je příliš brzo, ale pokud se jedná skutečně o to zastavení té paniky, tak si myslím, že je třeba udělat 3 věci, primárně zásadně osekat řecký dluh tak, aby si eurozóna přiznala pravou hloubku toho problému a ten dluh byl osekaný minimálně o 60, lépe o 70 %. Druhý bod, dolít kapitál do problémových bank, a zde zase přiznat si pravou hloubku problémů, nehovořit o tom, že chybí 80 miliard kapitálu, ale spíše se spolehnout na odhady měnového fondu, který hovoří až o 200 miliardách kapitálu v eurech, které budou zapotřebí. A za třetí sehnat na to skutečně peníze, sehnat na to peníze a dohodnout se na nějakém navýšení záchranných fondů. Co se týká těch prvních dvou bodů, tak tam se určitá shoda rýsuje, i když ne úplně optimální, a co se týká toho třetího bodu, toho mechanismu navýšení fondu, tam, jak jsem říkal, je ten hlavní problém a obávám se, že zůstane nebo může zůstat i do příštího týdne, že najít skutečně to řešení bude velice složité.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Pojďme po jednotlivých těch bodech, i německá kancléřka dnes naplno přiznala, že redukce 21 % řeckých dluhů nebude stačit. S takovým objemem odpisu přitom v červenci souhlasili soukromí věřitelé, což tedy znamená hlavně banky. Teď vy sám jste hovořil až o 60 %, spekuluje se tedy o odmazání 50 až 60 %, na jaké překážky naráží tento plán?

Jan BUREŠ, ekonom Poštovní spořitelny:
Primárně je třeba, aby tento plán šel ruku v ruce s dolitím kapitálu do bank a aby na to dolití kapitálu do evropských bank byl dostatek prostředků. Pokavad ...

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Tak banky by měly asi primárně hledat u soukromých investorů, ale kdo bude chtít investovat do bank v takové situaci?

Jan BUREŠ, ekonom Poštovní spořitelny:
V tuhle tu chvíli je dost nereálné, aby si banky říkaly na trhu o kapitál samy. Je to prakticky vyloučené uvětšiny těch problematických institucí, protože jim na trhu nikdo nový kapitál neposkytne, pokud tam nebude současně státní záruka. Takže určité státní záruky zde budou muset pravděpodobně být. Nemusí to nutně znamenat to, že ti bankéři problematičtí jednoduše budou zachráněni, ale může se jít například americkou cestou, kdy ta pomoc šla na úkor stávajících akcionářů v těch bankách, kterým se to jmění výrazně naředilo a nakonec ten stát, pokud se podíváme na tu americkou zkušenost, z toho vzešel ziskově, ten americký program TARP na pomoc bankám, na nalívání kapitálu do bank, je v tuhle tu chvíli v zisku a daňové poplatníky prakticky za ty 2, 2,5 roku nic nestál a ještě na tom vydělali. Takže tohle to si myslím, že může být takový zajímavý příklad, jak by eurozóna mohla postupovat při rekapitalizaci bank, při dolívání kapitálu do bank.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Tak podívejme se na to a na co se ptá i Jiří Kotrba, posluchač, proč se nepřizná, že Řecko již zkrachovalo a podobně brzy zkrachují další problémové země? Jak to vlastně technicky je? Technicky Řecko vlastně ještě nezkrachovalo. Ono se stále řeší jenom, jak tvrdý bude dopad, až Řecko skutečně na nějakou, nebo na nějaký způsob bankrotu přijde, jak to je? Jak to je, technicky ten bankrot ještě nenastal, že?

Jan BUREŠ, ekonom Poštovní spořitelny:
Nenastal a je to velice správný dotaz, protože skutečně problémem eurozóny je, že u řady členských zemí si nepřiznala hloubku toho problému. Problém Řecka není v tom, že by potřebovalo čas na to, aby si dalo do pořádku své veřejné finance a pak bylo eventuálně schopné splácet své dluhy. Ta řecká dluhová kolej je tak velká, že je zkrátka nesplatitelná, ale to není případ všech těch periferních ekonomik. Já osobně si myslím, že ta dělící čára končí za Portugalskem a že za Portugalskem, když vezmeme Irsko, Španělsko, Itálii, tak všechny tyto ekonomiky jsou perfektně solventní, to znamená perfektně schopné splatit své dluhy budoucnosti, ale potřebují mít jistotu toho, že zde nebude nějaká finanční nákaza, druhá finanční krize, kterou by vyvolal například neřízený bankrot Řecka. Takže v tuhle tu chvíli z mého pohledu se skutečně hraje o to, jakým způsobem technicky se provede ten řecký bankrot, jestli se provede řízeným způsobem, to znamená, že budou, bude nějakým způsobem, dostanou nějakým způsobem pomoc řecké banky a lidé v řeckých bankách nepřijdou o své peníze, anebo proběhne divokým způsobem, to znamená, že proběhne svým způsobem samovolně, většina Řeků přijde o většinu úspor ve svých bankách a budeme mít zaděláno na poměrně solidní finanční nákazu ve zbytku těch periferních ekonomik a pak už skutečně nepůjde rozlišovat, nebo bude jedno, jestli to je Itálie nebo Španělsko, všechny ty země budou mít vážné problémy se splácením toho dluhu, ale tak to nemusí dopadnout, a proto si myslím, že v tuhle tu chvíli, co je záhodné nebo co je na místě, je skutečně nastavit dobře tu dělící čáru mezi těmi zeměmi, které nejsou dlouhodobě schopné splácet své dluhy, a tam si přiznat tu pravou hloubku problémů, a mezi těmi, které teoreticky jsou schopné splácet ty dluhy a těm pomáhat s tím splácením.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
A když se ta dělící čára nastaví, znamená to, že osekáme fakticky existující strukturu eurozóny?

Jan BUREŠ, ekonom Poštovní spořitelny:
Nemyslím si, že by to mělo souviset s vystoupením z eurozóny, myslím si, že ty země by naopak dál v rámci toho řízeného bankrotu měly fungovat uvnitř měnové unie, protože pokud by se nastavil třeba v případě Řecka model toho, že země vystupuje z evropské měnové unie, tak si myslím, že na finančních trzích by to mnoho klidu nepřineslo, především v těch ostatních periferních ekonomikách. Z pohledu Řecka by to pravděpodobně byl poměrně výhodný krok opustit měnovou unii, ale z pohledu těch zbývajících členských zemí si myslím, že by to bylo silně nevýhodné nastavit takovýhle model řešení krize.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Vše je relativně jasné až právě na ono posílení eurovalu. Už to vypadalo, že německá kancléřka Merkelová předstoupí před Bundestag, když se ukázalo, že se po nedělním summitu bude konat ještě středeční, tak to své vystoupení zase odvolala a tam se předpokládalo, že požádá Němce o souhlas právě s posílením eurovalu. Myslíte si, že tedy čeká, že se ještě stane nějaký dejme tomu zázrak a nebude nutné navyšovat sílu eurovalu?

Jan BUREŠ, ekonom Poštovní spořitelny:
Čistě matematicky vzato si nedokážu ten zázrak představit. V tuhle tu chvíli v eurovalu je 440 miliard eur, dejme tomu, že 150 miliard eur bude zhruba zapotřebí ještě na další pomoc Řecku a plus na ty běžící pomoci Irsku a Portugalsku na dokapitalizaci bank 80 až 200 miliard euro a nezbývá vám tam už o moc víc, než 100 miliard euro, a to si myslím, že na eventuální rezervní polštář pro Španělsko a Itálii, já jsem říkal, že tyhle země jsou solventní, ale to neznamená, že třeba nebudou potřebovat dočasnou pomoc například s pojištěním svého nového dluhu a myslím si, že těch 100 miliard euro, které by tam teoreticky zbyly, je hodně málo na to, aby tomu investoři věřili.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Jaký je tedy ten vyjednávací prostor pro Německo a Francii ještě v tuto chvíli zcela reálně, je vůbec kam couvat, je vůbec na co čekat, anebo prostě nezbývá, než ty peníze do eurovalu nalít?

Jan BUREŠ, ekonom Poštovní spořitelny:
Tam nemusí nutně ty peníze do eurovalu natéct z národních rozpočtů. Je skutečně možnost a já si myslím, že to je reálnější varianta řešení v budoucnu, že bude více spolupracovat s eurovalem Evropská centrální banka a svým způsobem ty peníze tomu fondu záchrannému dotiskne. V tuhle tu chvíli ostatně sama Evropská centrální banka je nucená intervenovat na dluhopisových trzích Španělska a Itálie a skupovat jejich dluhopisy do vlastní bilance. Dělá to velice nerada, ale je k tomu nucena, aby zastavila to přelívání toho finančního napětí na tyhle ty velké ekonomiky a pokud by se rozhodla spolupracovat více s eurovalem, respektive doplnit do eurovalu peníze na místo členských zemí eurozóny, tak by se svým způsobem z téhle té povinnosti vyvázala, takže i z pohledu Evropské centrální banky by tam byla určitá logika tady na to kývnout a fakticky potom by ty členské země nemusely uvažovat o nějaké nové ratifikaci nových příspěvků.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Brusel teď nezapomíná prakticky na žádný pokus uklidnit trhy, uvažuje dokonce i o jakési cenzuře zpráv ratingových agentur. Evropský úřad pro cenné papíry by například mohl mít pravomoc pozastavovat vydávání nepříznivých zpráv, pokud by něco takového bylo zavedeno. Je myslitelný takový zásah?

Jan BUREŠ, ekonom Poštovní spořitelny:
Tak myslitelné v dnešní době už je asi prakticky všechno, ale myslím si, že by mnoho užitku takovýhle zásah nepřinesl. Nedovedu si přestavit, že by eurozóna sama v podobném boji proti ratingovým agenturám mohla uspět. Ono ne, že by v nich všechno fungovalo ideálně, nicméně je to přece jenom určitý neutrální hlas, který hodnotí fiskální situaci jednotlivých zemí a těžko si představit, že když by bylo zakázáno nějaké vyjadřování se ratingových agentur v eurozóně, že by to samé bylo zakázáno ve Spojených státech a ratingové agentury by pravděpodobně své názory na členské země eurozóny dávaly například na americké půdě. Já si dost dobře nedokážu představit, jak by to prakticky mělo fungovat tak, aby se ti investoři, kteří jsou zvyklí čerpat informace z ratingových agentur, najednou na ně ze dne na den v případě čistě selektivní eurozóny přestaly dívat.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Sype český premiér eurozóně sůl do rány, jak tvrdí opozice, nebo se jen chová zodpovědně vůči své zemi? Diskutujeme s ekonomem Janem Burešem, posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu. Český premiér prezentoval názor, že termín přijetí eura nestanovíme a pokud bychom ho přijímali, tak na základě referenda. Na to stínový ministr financí Jan Mládek řekl včera v našem pořadu, cituji v podstatě se chce jenom to, že pan premiér vlídně pohovoří o tom, že to euro jednou přijmeme, nebude si vymýšlet nějaké hlouposti o referendech a podobné věci a v podstatě nic nemusíme platit, konec citátu. Jak vy hodnotíte postoj premiéra?

Jan BUREŠ, ekonom Poštovní spořitelny:
V tuhle tu chvíli já si myslím, že postoj premiéra je poměrně logický stejně jako postoj guvernéra centrální banky. Počkejme si na to, jak bude vypadat eurozóna, v jakém klubu vlastně, podle jakých pravidel se v ní bude hrát a potom se rozhodněme, jakou k tomu zaujmout, jaký k tomu zaujmout postoj, jak rychle prosazovat přijetí eura. Možná, že ten český postoj by mohl být o něco aktivnější. Ono fakticky ta eurozóna nebo to euro se týká svým způsobem celé Evropské unie a myslím si, že bysme mohli být aktivnější v té debatě dlouhodobější, která se paralelně vede nějak s tím krizovým managementem a která je o tom, jestli se do budoucna více směrem k fiskální federalizaci, to znamená k většímu posílední společného rozpočtu, anebo spíše k prosazování větší zodpovědnosti národních rozpočtů a k většímu trestání těch rozpočtových hříšníků. Tady si myslím, že ty dvě vize už spolu poměrně viditelně soupeří a tady si myslím, že Česká republika by neměla zůstat stát úplně stranou, protože pokud někdy v budoucnu chceme do eurozóny vstoupit, tak bysme měli tu svoji představu toho klubu prosazovat už v tuhle tu chvíli, protože potom už se nás na ni nikdo ptát nebude.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Premiér také prohlásil, cituji, chráníme zájem českých daňových poplatníků, protože si nemyslíme, že by naši daňoví poplatníci měli ručit nějakým způsobem za problémy eurozóny, to je mandát, se kterým jedeme na víkendové jednání. Vysvětlete, o čem premiér mluví, jakým způsobem by mohli případně čeští daňoví poplatníci ručit za stav měnové unie?

Jan BUREŠ, ekonom Poštovní spořitelny:
V tuhle tu chvíli, a to je skutečně otázka toho nejbližšího krizového managementu, otázka nejbližších několika měsíců, jak se nastaví ty záruky za problematické země eurozóny a případně, kdo pomůže problematickým evropským bankám. V tomhle tom směru přirozeně největší díl a největší váha té pomoci jde na vrub členských zemí eurozóny ...

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Čili Češi zatím stojí de facto ve svém finančním bezpečí stranou?

Jan BUREŠ, ekonom Poštovní spořitelny:
Česká republika stojí částečně stranou, ale ne úplně, protože jeden z těch záchranných fondů, ten méně významný není fond eurozóny, ale je to fond Evropské unie, takže my jsme už v tuhle tu chvíli přispívali reálnými penězi na pomoc Portugalsku, na pomoc Irsku a jestli zde bude nějaká další pomoc Řecku, tak se na ní taky budeme podílet, ale daleko méně, což je rozhodující v tuhle tu chvíli, když například Slovensko nebo jiné členské země eurozóny, které z logiky věci se musí účastnit v tom zásadním záchranném fondu, v tom eurovalu a v Česká republika není, takže ta její angažovanost je daleko menší.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Řěkneme si pro běžného občana, který sleduje možná nějaké diskuse o eurovalu, o eurozóně a moc nechápe, proč by ho to mělo zajímat. Co životní úroveň Čechů, bude nějak bezprostředně reagovat, nebo už reaguje na stav eurozóny, například třeba i tím, že Německo snížilo výhled své ekonomiky,

Jan BUREŠ, ekonom Poštovní spořitelny:
V tuhle tu chvíli si myslím, že ten dopad je zatím poměrně malý. To, že se v Německu schyluje k určitému zpomalení ekonomiky, souvisí s krizí v eurozóně pouze částečně a i ten dopad do Česka si zatím, že bude relativně malý, protože jsme navázáni právě na to zdravější jádro eurozóny. Nemusí tomu tak ale být v případě, že by se ty záchranné práce vymkly politikům z rukou a že by se nepodařilo dobře zmenežovat, uřídit bankrot Řecka. V takovém případě by reálně hrozila poměrně masivní finanční nákaza v eurozóně a pokud bychom zde měli druhou velkou finanční krizi v poměrně brzkém sledu za tou, co jsme zažili s původem ve Spojených státech, tak by to mělo na českou ekonomiku poměrně zásadní dopad. Ono těžko říct, jaké by ty dopady ve finále byly, protože nikdo s něčím podobným jako je eventuální třeba rozpad eurozóny nemá zkušenost, ale například analytici švýcarské banky UBS odhadují, že jakákoliv forma rozpadu eurozóny by naše hlavní obchodní partnery tedy Němce přišla jenom první rok zhruba 25% propad hrubého domácího produktu, a to si myslím, že by čeští, běžní čeští občané určitě pocítili velmi negativně.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Ekonom Jan Bureš byl hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Díky za váš čas. Na slyšenou.

Jan BUREŠ, ekonom Poštovní spořitelny:
Na slyšenou.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Od mikrofonu se loučí Štěpánka Čechová.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou. Zvukové záznamy Ozvěn dne, Dvaceti minut Radiožurnálu i dalších zpravodajských a publicistických pořadů si můžete poslechnout v iRadiu.

Pokud se chcete našeho hosta na cokoli zeptat, dotaz mu můžete zaslat prostřednictvím mailové adresy 20minut@rozhlas.cz. Na otázky napsané do diskusního fóra bohužel hosté nemohou reagovat.