Jak sladit soukromý a veřejný prostor? zamýšlí se architekt Josef Pleskot
Kdyby si měl vybrat mezi bytem na panelovém sídlišti a domkem v satelitu, bez rozmyslu by prý sáhl po tom prvním. „Váhal bych asi nad tím, o jaké konkrétní sídliště by šlo. Satelit, ten by mě však neoslovil žádný,“ říká v rozhovoru s Lucií Výbornou respektovaný český architekt Josef Pleskot.
Společnost se mění – a architektura s ní. Jednou z velkých otázek, která v posledních letech v této souvislosti vyvstává, zní: Jak sladit soukromé a veřejné? Nebo lépe: Jak docílit toho, aby byl soukromý prostor (typicky například domy a zahrady) v souladu s prostorem veřejným?
„Vytváření meziprostoru mezi veřejnou ulicí a předpolím soukromého domu by mělo být vlídné, přijatelné pro kolemjdoucí. Domy mají zkrátka působit hezky,“ shrnuje Josef Pleskot.
Podobný kontakt privátního a veřejného prý pravidelně vídá ve Francii. To v Česku se podle něj zatím nic podobného nedaří. „Můžeme pak tisíckrát hlásat, že chceme proměnit veřejný prostor – když ale energie mezi soukromým a veřejným není sdílená, je to marné,“ říká.
Potřebuje podle něj architekt odvahu? Jaké výzvy vlastně přijímá při každém novém projektu? A dá se podle něj postavit pěkný domek v pěkném okolí za rozumné peníze? Také na to se Lucie Josefa Pleskota zeptala.
Záznam celého rozhovoru s Josefem Pleskotem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout také v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová
