Jak si udobřit tchyni? Vymyslete smetanový likér jako David z Jižní Karolíny. Uspěl s ním i u zákazníků

Legenda o indiánské lásce

„Tady je den stará vodka a tohle je dnešní whisky,“ hrdě mi ukazuje majitel a zakladatel Six & Twenty Distillery David Raad. Jméno firmy zvolil podle staré legendy o lásce mezi bělošským obchodníkem a indiánskou princeznou jménem Isaqueena. Tu mezitím zajal jiný kmen.

„U svých věznitelů se doslechla, že se chystají přepadnout tábor jejího milence. Utekla, sebrala koně a jela dlouhou cestou. Místa po cestě pojmenovala podle toho, jak daleko zatím ujela. Ta jména se dodnes používají,“ pokračuje David.

Budova destilérie stojí šestadvacet mil daleko, tedy six-and-twenty. Jméno najdete velkým písmem na všech lahvích, třeba i na bourbonu.

Pravidla destilérky

„Bourbon je druh whisky. Musí být minimálně z jednapadesáti procent vyrobený z kukuřice, musí být vyrobený v Americe, musí mít minimálně čtyřicet procent alkoholu a musí zrát v nových sudech z bílého dubu. Ale není tam dané, jak dlouho v nich musí ležet,“ vysvětluje Adam Bachman, který na všechnu výrobu alkoholu ve firmě dohlíží.

Čtěte také

Whiskey ze skandinávského ostrova poslouchá hudbu. Chutná líp Vivaldi, nebo rockový nářez?

Úplně nejprodávanější ale není whisky. Zákazníky nejvíc zajímá likér Carolina Cream. „Je to jen přírodní smetana, bourbon, rum a něco na ochucení, to je celé,“ usmívá se David. Jdu to ochutnat: takové kakao nebo možná kondenzované mléko... alkohol tam je cítit jen malinko.

Likér pro tchyni

„Každý náš nápoj má příběh. Tenhle příběh je trochu jiný,“ říká David s šibalským úšklebkem.

„Rok 2015, Vánoce. Jsme na návštěvě u tchyně. Dostala ode mne k vánocům brokovnici. Seděla v křesle, brokovnici v klíně a vrhala na nás zlé pohledy. Tak jsem se jí zeptal, jestli je všechno v pořádku a v duchu děkoval bohu, že jsem jí k tomu nedal i náboje. A ona řekla, že má ráda sladké smetanové likéry, že nějaký takový mám vymyslet. O osm měsíců později byl na světě,“ vypráví David.

A co teprve pistole!

Jeho příběh se dá označit jako opravdu americký. Stejně jako Davidova reakce, když se mu přiznám, že jsem skutečnou střelnou zbraň držel jen jednou v životě a to ještě v rámci sportovní střelby.

Dneska už se David směje. Ale co když na něj tchyně vrhala nevraživé pohledy?|foto:Jakub Lucký, Český rozhlas

„Cože, jako fakt? Neuvěřitelné. Chceš jednu do ruky, pojď... no dělej, pojď! Ty jsi nikdy nedržel pistoli v ruce, to musíš zažít! Tohle je Amerika, tady má zbraň každý! To je pětačtyřicítka. Docela těžká, že jo?“ hrdě mi David cpe zbraň ze šuplíku. O kráse zbraní mě nepřesvědčil. Že je likér zajímavý, o tom mne ani moc přesvědčovat nemusel.