Jak se koupat v řece plné krokodýlů? Společně se slony – těch se gaviálové bojí
Srdce džungle, tak přezdívají nejstarší národní park Chitwan v Nepálu, který se rozkládá na ploše přes devět set kilometrů čtverečních. Můžete tu ve volné přírodě narazit na tygra bengálského nebo levharta. To se našemu kolegovi Vladimíru Krocovi nepoštěstilo. A tak se domů vrátil ve zdraví a s poznáním, že koupání v řece se slony prostě nemá chybu!
Neohrožený Nebojsa, tak by se dalo přeložit jméno drobného nepálského mahúta, který mi pomáhá vyšplhat se na hřbet slona. Snažím se napodobit jeho ležérní výraz, ale zjevně se mi to dost dobře nedaří, zejména ve chvíli, kdy se se mnou hora masa začíná zdvíhat nad hladinu řeky Rapti.
Když jsme se domorodců ptali, jestli je bezpečné koupat se v řece plné krokodýlů, snažili se nás ukonejšit slovy, že samozřejmě ano, vždyť gaviálové se přece bojí slonů.
Není to o penězích, říká průvodce
Pevně tisknu svého tlustokožce koleny rovnou za plandavýma ušima a snažím se ho přátelsky šimrat na temeni mezi řídkými štětinami. Odměnou je mi zanedlouho mohutná, dobře mířená sprcha z chobotu přímo do obličeje. Ve zdejším vedru je to vlastně příjemné.
„Nepálská vláda se o slony stará, využívá jich jednak na boj proti pytlákům, ale také pro návštěvníky parku, kteří se na nich mohou povozit. Tím přispějí do údržby parku i turisté, sloni pracují tak dvě hodinky denně,“ poznamenává náš slovenský průvodce Ďuro Ondrejčík.
Osmadvacetiletý nepálský průvodce Nabin Sabguta, který se narodil v nedaleké vesnici, je už sedm let průvodcem v národním parku Chitwan. Je to dobře placená práce? „To není o penězích. Práce není asi tak dobře placená, jak by možná někdo čekal, ale mě to baví, dává mi to svobodu a také možnost setkávat se mnoha lidmi z nejrůznějších kultur celého světa,“ vysvětluje.
