Jací jsou lidé, kteří žijí v Pobaltí?

Přiznejme si, že o některých národech toho víme docela hodně, zatímco o jiných nevíme ani povinné minimum. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Kdo z nás si od sebe troufne odlišit Litevce, Lotyše nebo Estonce? Běžnému člověku tyto tři malé pobaltské národy splývají a většina z nás by popletla i názvy hlavních měst těchto zemí. Při bližším pohledu ale zjistíme, že Litevci, Lotyši a Estonci se od sebe dost liší.

V dávných dobách nás učili, že národy nejpokrokovější země světa - Sovětského svazu - žijí díky moudrému vedení komunistické strany v harmonickém soužití. Život ukázal, že i toto tvrzení bylo propagandou, která neměla mnoho styčných bodů s realitou. Národy se mezi sebou škorpily, pomlouvaly a nesnášely se jako ve všech jiných mnohonárodních říších, jen se o tom nesmělo mluvit veřejně.

Mezi lidmi ale kolovala spousta vtipů, které ani tehdy nebyly politicky korektní. Oblíbenými postavami drsných ruský anekdot se stali Čukčové, Moldavané nebo obyvatelé Pobaltí. Tam Rusové jezdili rádi odpočívat, protože je snad přitahovaly pozůstatky západního stylu života. To jim ale nebránilo v tom, aby si z Litevců, Lotyšů nebo Estonců neutahovali.

Hlavním zdrojem žertů byl rozdíl mezi temperamentní povahou jižních národů Sovětského svazu a zádumčivým, jakoby zpomaleným charakterem Seveřanů. Řeklo-li se o někom, že je horkokrevný jako Estonec, určitě to nebyla lichotka. Možná v tom byla bledá závist. Estonsko totiž bývalo nejrozvinutější zemí Sovětského svazu a také dnes je jednoznačným favoritem mezi pobaltskými státy, potvrzuje mi můj známý, obchodník Slávik.

"Estonsko se nepovažuje za pobaltskou zemi. Označuje se spíš za jižní Skandinávii. Před vstupem do Evropské unie se Estonci účastnili společných pobaltských projektů, protože museli, ale teď už spíš zdůrazňují svoji odlišnost. Je to dáno mimo jiné i tím, že jejich jazyk patří k ugrofinské skupině, zatímco litevština, lotyština ke skupině baltské. Estonci opravdu měli a mají jinou mentalitu i styl života než my," upřesnil.

Kromě geografické polohy spojuje národy žijící na jihovýchodním břehu Baltu i silný pocit národní hrdosti, který občas překračuje hranici směrem k nacionalismu. Takové je i dnešní Lotyšsko, říká český velvyslanec v Rize Tomáš Pštross. "Je to malá země s velmi silnou identitou. Je to identita, za kterou museli lidé v této zemi vždy v historii velmi obtížně bojovat. Je to identita, kterou jak v každodenním životě, tak i v mezinárodních vztazích jsou nuceni velmi důrazně potvrzovat," doplnil velvyslanec.

K základním rozdílům mezi Lotyšskem, Litvou a Estonskem patří i náboženství a způsob života. Zatímco Litva je katolická a spíš ospale venkovská, Lotyšsko je převážně luteránské a většina jeho obyvatel žije ve městech. Milionová Riga je jediným velkoměstem v Pobaltí. Zdejší obyvatelé s jistou pýchou říkají, že v Rize mají dokonce i dopravní zácpy. Můj známý Vitas se narodil na lotyšsko-litevském pomezí. Je z poloviny Litevec a z poloviny Lotyš. Vystudoval dvě vysoké školy a právě se vrátil z Ameriky, kde strávil devět let, což jeho názorům dodalo poněkud radikální podobu.

"Vadí mi zdejší mentalita. V Litvě se nedá nic dělat. V New Yorku máte svůj plán a ten se snažíte naplnit. V Litvě vám všichni předpovídají, že se vám to nemůže podařit. Všude je spousta byrokratických překážek. Na všechno potřebujete hromadu povolení. Jsem vlastenec a mám svou zemi opravdu rád, ale nemůžu tady žít, protože zdejší systém mi překáží. Litva je velká vesnice," postěžoval si.

Vitas se chce z Pobaltí znovu vystěhovat na Západ. V posledních třech letech se tímto směrem vydalo více než půl milionů mladých Litevců, kteří trvale pracují a žijí v cizině. "V Litvě máme program, který se jmenuje Návrat. Je naprosto absurdní. Když jsem se vrátil, chtěl jsem tohoto vládního programu využít. Zjistil jsem ale, že jsou to jen a jen slova. Ve skutečnosti nikdo nemá zájem o to, aby se mladí, perspektivní a vzdělaní Litevci vrátili domů. Celý ten program je mýtus," dodal Vitas.

I Litevský Rus Slávik si myslí, že jeho generace si bude muset ještě hodně vytrpět: "V našem veřejném životě se objevují tatáž příjmení členů Ústředního výboru komunistické strany Litvy. Teď se k moci dostaly děti tehdejších funkcionářů. Úroveň společenské diskuse je proto ubohá a stále připomíná rané postbolševické období. Dokud se tohle nezmění, mladí lidé se na Litvu nevrátí."

Reportér Martin Dorazín pořídil na svých cestách po Pobaltí rozsáhlý fotoarchiv, o který bychom posluchače Radiožurnálu a čtenáře našich internetových stránek neradi ochudili. K článku o mentalitě obyvatel pobaltských států vám proto nabízíme i druhou část série obrázků .

autor: mdo
Spustit audio