Jablka češe ve dne i v noci a šetrně – čeští vědci vyvíjejí unikátní systém pro sadaře

Robotická platforma startuje, má na sobě řadu senzorů a pomalu se vydává mezi jabloně do sadu: „Jsou tam obyčejné kamery, LiDar nebo třeba ultrazvukové senzory, je toho víc. Potřebujeme nasnímkovat jabloně před tím, než budou sklizeny,“ vysvětluje Jakub Jura ze Strojní fakulty ČVUT v Praze.

Tým vědců ze dvou univerzit už tady v sadu u obce Holovousy na Jičínsku byl mnohokrát. Potřebuje totiž nasbírat proměnlivé informace o jabloních v průběhu celého roku, ale doposud sbírali data o stromech, květech i plodech pomocí senzorů, které přenášeli z místa na místo.

Teď poprvé měří v pohybu pomocí robotického podvozku, pokračuje Milan Kroulík z Technické fakulty České zemědělské univerzity: „Je to robotická platforma, postavená na podvozku Spider. K tomu je samozřejmě dodělané řízení, řídící jednotky, odometrie, zkrátka elektronika, která umožňuje autonomní provoz. Máme připravený i elektrický podvozek pásový, ten už je tedy plně vyroben na naší univerzitě a dostane se také ke slovu,“ slibuje Milan Kroulík.

Jak se pozná jablko

Jedním z úkolů, který teď vědci řeší je, že se robot musí naučit správně rozpoznávat jablka a orientovat v sadu, poznamenává hlavní koordinátor celého projektu Lubor Zelený. Ten vede Oddělení genetiky a šlechtění ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu ovocnářském v Olomouci.

„Musíme mu ukázat, co ten sad vlastně je. Musí se to naučit. Z jedné strany to vidí nějak, z druhé jinak. Když jablka sečte, je tam třeba o čtvrtinu nebo polovinu víc než jich je tam reálně, takže se na to musí udělat matematický algoritmus,“ přibližuje Zelený.

Světlo to komplikuje

Robot tady v sadu provádí měření během noci pouze za svitu přenosného umělého osvětlení.

Čtěte také

Jak budou chutnat jablka budoucnosti? Odborník odhaluje, jak funguje šlechtění nových odrůd

„Proměnlivé podmínky osvitu za dne jsou pro strojové vidění relativně velkou komplikací a v okamžiku, kdy vytvoříme konstantní světelné podmínky, tak je celý proces jednodušší,“ podotýká Jakub Jura z ČVUT s tím, že vedle robota s přibývajícími daty přibývá i digitální dvojče celého sadu.

„Například se tam sbírá informace o počtu květů na jaře, kolik plodů zůstane, jak jsou veliké a jakou mají barvu a podobně. To se dává do souvislostí, máme o každém stromu záznam, dá se z toho vyvozovat, jaký zásah nebo jaké podmínky v jedné fázi vedly k čemu.“

Automaticky a kdykoliv, to je ideální

Ideálním výsledkem by na konci výzkumného projektu v roce 2025 bylo mít hotový informační systém, robota a upravený sad, kde by šlo jablka česat automaticky pomocí stroje bez ohledu na denní dobu.

„Existují mechanizační prostředky, kdy přijede platforma, zatřese s tím, oklepe jablka na zem a pak jede další stroj, který je buď nahrne, sesbírá, napíchne, nebo jinak shromáždí, v tomhle ohledu je to vyřešeno. Ale pro sklizeň tržních jablek, bez otlaku, se stopkou, první jakosti, tak to vyřešené není,“ podotýká Lubor Zelený s tím, že podobný systém se teď snaží vědci vyvinout také v Izraeli nebo Spojených státech.