Introverti věří, že jim druzí vidí do hlavy. Musíme hledat své cesty, jak se prosadit, říká herečka Nesvadbová

Vy jste se rozhodla přispívat jako bloggerka do projektu Síla introvertů, blogu na téma, jak se introvertům žije. Ve vašem prvním příspěvku „Ty chceš být herečka? Ale vždyť nejsi extrovert“ píšete, že vaše rozhodnutí být herečkou byl pro všechny šok. Cituji: „Jako introverta mě od malička provázely různé situace, ve kterých jsem si nevěděla rady.“ Co to bylo za situace, když na to zpětně koukáte?

Byly to situace hlavně z dětství nebo dospívání, kdy jsem se hrozně snažila pochopit, proč jsem ve společnosti tak trošku stranou, proč se hrozně bojím něco říct nahlas. Hrozně jsem nad tím přemýšlela a záviděla spolužačkám, které měly spoustu kamarádek, všechny s nimi chtěli kamarádit a já to nikdy nebyla. Hodně jsem jim záviděla.

Čtěte také

Introverti se vidí nadmíru kriticky. Cesta k sebevědomí je uvědomit si své silné stránky, radí terapeutka

Trápila jste se?

Musím říct, že v té dětské mysli jsem nad tím opravdu přemýšlela, čím to, jestli jsem špatná, divná, nebo co se mnou je. Dnes už vím, že ne, že je to naprosto přirozené, ale než mi to došlo, trvalo až do dospělosti. Řekla bych, že i přes DAMU.

I tam jsem narážela na svou nějakou osobnost. Jak píšu v titulku toho článku, většina lidí si myslí, že herec opravdu musí být extrovert, nebo je ho všude plno, upozorňuje na sebe – a já jsem úplně přesný opak. Takže jsem s tím bojovala i během školy.

A jak to šlo, prosadit se?

Je to náročnější. Rozhodně mezi herci nejsem sama, mezi herci je hodně introvertů – tak jsme si na sebe trošku ušili bič. Hlavně v dnešní době, která je vlastně hodně o sebeprezentaci, o tom na sebe upozornit, na sociální sítě hodně přispívat, je náročné obstát a musíme si najít svoji vlastní cestu, jak s tím pracovat.

Čtěte také

Spousta herců nechce být trapná, ale někteří si v tom libujeme, říká herec a komik Tomáš Měcháček

A jaká ta cesta je? Pro ty, kdo jsou na tom stejně.

Já si myslím, že základ je znát sám sebe, nebo se snažit se pochopit a zjistit své kvality. Zjistit, co mi nejde...

Co vám nejde?

Spousta věcí. U některých vím, že je nikdy dělat nebudu: třeba moderaci, nebudu moderovat žádné akce, protože se v tom cítím strašně nejistě a vím, že přes to nejede vlak. Ale s některými věcmi se dá pracovat. Můžeme se na výzvy kouknout a snažit se je překračovat.

Třeba právě na sociálních sítích si můžeme něco předtočit, připravit dopředu a pak to teprv pustit ven. Není to úplně live a v tom si myslím, že se cítím líp.

Co introverti potřebují?

K životu? Myslím si, že kolem sebe potřebují empatické lidi, kteří je berou takové, jací jsou. Zároveň si dokážou vybírat takové přátele, kteří jsou na celý život.

Čtěte také

„Nechci, aby studenti měli strach, že udělají chybu.“ Olomoucká učitelka staví na empatii a partnerství

Ve vztazích mohou narážet na nepochopení, protože dost často mají problém říkat své pocity nahlas. Mají pocit, že druhá strana je chápe nebo jim vidí do hlavy, ale tak to není. To jsem se musela také naučit, že číst myšlenky nikdo neumí a že musím věci říct nahlas, když chci něco změnit.

Ale když už najdete přátele nebo partnera, tak si myslím, že je velmi pravděpodobné, že budou opravdu na celý život a budou to fakt ryzí vztahy.

Vy jste se dostala do povědomí veřejnosti filmem Přišla v noci a odborníci o vás říkají, že máte tzv. minimalistické herectví, že dokážete všechno zahrát jenom mimikou. Pomohlo vám v tomto, že jste introvert?

Možná jo. Obecně mám k minimalismu větší sklon, je mi to příjemnější a jde to víc ze mě. I proto si myslím, že si mě režiséři vybrali právě do tohoto filmu, protože potřebovali hodně reakcí v obličeji, mikropohledy, a mně je v tom dobře.

Čtěte také

Když dostanu roli, musím se jí probolet a proplakat, vypráví držitelka Českého lva herečka Simona Peková

Paní Peková byla také naším hostem ve vysílání Radiožurnálu a jedna historka v jejím vyprávění střídala druhou. Tak jsem si říkala, že jste se musely sednout. Ale jaké to s ní bylo. Co ze spolupráce s takovým typem herce si člověk může odnést, nejen do hereckého života?

Jak jsme mluvili o tom introvertismu, tak Simona je přesný opak, což je v tom propojení vlastně ideální. My jsme milovali její historky, její energii na place, ale i mimo plac, protože i když se dotočilo, ona by si ještě chtěla povídat, ještě by si chtěla dát cigárko na balkóně u kafíčka nebo vínečko. To já mám hrozně ráda a ráda poslouchám lidi, který mají co říct a jsou plní příběhů. Já si je zas tolik nepamatuji, což mě mrzí. Ale někdo opravdu má dar, že umí nádherně vyprávět, příběhů má spoustu a vůbec nechápu, kde je berou.

Ta spolupráce byla neskutečná. Jednak jsem ji pozorovala při herecké práci: všechno měla připravené, vyňuňané všechny detaily. Potom jsme si důvěrně povídaly a bylo hrozně zajímavé slyšet i její osobní zážitky a příběhy – které asi jsou nepublikovatelné.

Proč Anette Nesvadbová doporučuje chodit na terapie preventivně? A jaký rituál si během studií držela se svým dědečkem Milošem Nesvadbou? Poslechněte si celý rozhovor.