Ani na DAMU mě nezkrotili. Na place Dobrého rána se šňupal ovocný cukr, prozrazuje herečka Zlatohlávková

 „Zažila jsem díky Dobré ráno, Brno něco úžasného. Ta práce, jízda, výlet, nebo co to bylo, byl nejkrásnější dárek ke čtyřicátinám,“ řekla jste po natáčení první řady. Co byste řekla, když je teď k vidění už druhá řada? To samé?

Hej, určitě. Ještě bych doplnila, že to byl vlastně mateřský dárek. Při vší úctě a lásce k dětem, já jsem z té Prahy odešla do Brna do hotelu, kde vám udělají snídani a nemusíte řešit nic: svačiny, kroužky, pohádky, zoubky...

Čtěte také

Brno jako jediná televize snese tuhle úroveň humoru, říká režisér Jan Prušinovský o seriálu Dobré ráno, Brno!

Ale já jsem si ty dětičky skutečně užila naplno. Byla jsem čtyři roky doma, i jsem odmítla jednu komedii v divadle, protože jsem si říkala, že mi to dětství dětiček nikdo nevrátí. Po těch čtyřech nebo pěti letech už jsem byla fakt jako maminka velmi příjemně unavená. Takže to bylo nové: měla jsem pocit, že jdu do práce, ale v první řadě na výlet, na dovču.

Já se ukrutně bavila u první řady a nesmírně se bavím i u druhé řady. Ve druhém díle mě vaše slam poetry, musím říct, dostala. Byly nějaké věci, které se třeba neříkaly snadno? Ať už proto, že je člověk jaksi od přírody slušný, anebo proto, že by zemřel smíchy, a to se prostě bude těžko točit?

Já to dobře napsané. To bych chtěla vzdát hold Prušíkovi, pardon, panu režisérovi. Když už je scénář takto napsaný, tak to je 95 procent úspěchu, my jsme jenom slízli smetanu. Já nemám problém něco zahrát nebo povědět, protože mám pořád pocit, že se můžu schovat za tu roli. Já jsem krytá, já mám roli! Spíš to druhé je problém, ty záchvaty smíchu.

S kolegou Ondrou Kokorským coby Cyrilem jsme se hodně řehtali. Byli chvíle, kdy jsem se musela schovat za ten iPad a poprosit o pauzičku.

Jako moderátorka Radka ve studiu s kolegou Ondrou Kokorským coby Cyrilem jsme se hodně řehtali. Byli chvíle, kdy jsem se musela schovat za ten iPad a poprosit o pauzičku. Já jsem si totiž vymyslela, že ta Radka Vrbíková, což bylo i v scénáři, vlastně nikdy neví, jaký host přijde. U každého se zeptá: to je kdo? Politika, sportovec, to je úplně jedno.

A já jsem si vymyslela potom s Jurou Pavlicou, který hrál v první řadě, že vždy když jsem měla říct jeho jméno, tak jsem se musela podívat do toho iPadu...

Vlasta Rédl!

Pavel Bobek! Prostě sranda, no. Takže já mám spíš problém potom ustát ten humor.

Bílý prášek

Jana Veselá se ptá – a podotýkám, že není sama, kdo se ptá Zuzany Zlatohlávkové: „Zajímalo by mě, jaký prášek se šňupe při natáčení, aby to vypadalo jako kokain. A jakou volnost měli herci při dotváření scénáře?“ Takže začneme asi u prášku.

Takže prášek: namíchejte si půl na půl ovocný cukr a šňupací tabáček. Doporučujeme, velmi příjemné je to.

A dělá to něco?

Nikolka Mucha, která podle mě hraje perfektně kostymérku, mi řekla, že si jednou na koncertě nasypali jak na pískovišti ohromnou haldu bílého prášku, což byl jen hroznový cukr, fruktóza. Dělali že si jako kapela jdou po každé písničce zašňupat, prostě taková sranda. A ona mi pak říkala, že po čase začala cítit příval energie trochu větší, než jen po kávičce.

Čtěte také

Situace z parodie Dobré ráno, Brno! jsou často skutečné, jen zvětšené, usmívá se herec Ondřej Kokorský

Takže asi to něco dělá, ale já jsem toho zase tolik v rámci jednoho natáčení nevyšňupala. Některé scény se točí několik dní, takže jsem si mohla tu čáru potáhnout maximálně pětkrát, sedmkrát.

A když je v tom ten šňupací tabák, tak to stejně nic nedělá.

Právě, ještě je to namíchané, ne jen čistý ovocný cukr. Bylo to pravděpodobně dost málo, nebo já jsem to nepostřehla, protože mi to nic neudělalo.

Bulvární zkušenost

Když se do vás potom opře bulvár těmi titulky o šňupání, berete to vážně, nebo to jde kolem vás?

Byla to má první zkušenost. Nejsem žádná slavná celebrita, naštěstí se toho o mně příliš neví. Před tím rokem to byla moje první zkušenost, kdy bulvár skutečně použil jen moje vlastní jméno – ne jméno postavy – a říkali tam, že Zuzana Zlatohlávková každé ráno šňupe koks.

Pro mě to byl šok: první, co vás napadne je, že si to lidé skutečně budou myslet o vás!

Čtěte také

Nový seriál Petra Kolečka a Jana Hřebejka Iveta hovoří o předsudcích a nikoho nešetří

No a co, tak budou.

To už jsem také pochopila. Ale oni chtěli teď po druhé řadě udělat rozhovor. Tak jsem řekla ne. A máte to zpátky!

Já jsem se dívala, co všechno ještě hrajete a na Voyo se chystá třetí řada seriálu Iveta, kde vy hrajete na druhé straně: hrajete tam bulvární novinářku. Proto se na to ptám: co to s vámi udělalo, když potom stojíte, byť v roli, na té druhé straně?

Také velmi pěkná zkušenost. Kdybych hrála takovou tu prvoplánovou – pracovnici bulváru, odpusťte, bulvární hyenu, tak by to bylo něco jako Radka: bez skrupulí bych tam svůj temperament dala a fakt bych hrála to zvíře, které leze po stromech a nenechává vás žít.

Jenže moje postava v Ivetě je trochu jiná v tom, že ona má tu Ivetu upřímně ráda. Staly se z nich kamarádky a jí začalo být proti srsti všechno na Ivetu vytahovat. Chodila k ní do domácnosti, všechno o ní věděla, zdůvěrnily se, ale jí začalo vadit tahat soukromé věci na veřejnost. Ale nůž na krk jí přitlačil její zaměstnavatel Pavel Novotný, tehdy asi král bulváru.

Čtěte také

Pavel Novotný o Dělnících bulváru: Vít Klusák se choval jako bulvár

Tehdy byl podle mě ten bulvár ještě ohavnější, než je dnes. Nevím, jestli se to po té tragédii trošku zmírnilo, ale myslím si, že tehdy to asi kulminovalo. Smutné je to přebírání vzorů odněkud: jen se kopíruje to, co tehdy bylo už o světě dávno – bulvár ve Spojených státech byl díky Hollywoodu úplně někde jinde – a najednou se to dostalo k nám a nabralo to obrátky.

Takže to znamená, že to je ale nejednoznačná role?

V mém případě je to nejednoznačná role. Bylo co hrát.

Nechci tu práci odsuzovat, ale kvůli té Ivetě i kvůli Zuze Zlatohlávkové, kvůli tomu, co zažívám kvůli tomu seriálu, si často říkám, jaký mají ti opravdu čistě bulvární pracovníci z té práce pocit. Já to nechci posuzovat a hodnotit. Kdybych neměla jinou práci a musela bych složenky platit, jestli bych byla schopna tuto práci dělat...

Nebo byste šla uklízet?

Já bych asi šla radši uklízet. To fakt nemyslím zle. Anebo jinak: kdybych dělala bulvár, ale někdo by mi říkal: to je málo, přitvrď, znič, buď krutější, buď hnusnější – ustála bych to? A jak dlouho se potom dá ten bulvár dělat? Za mě je to trochu zbytečná práce.

Jakými dalšími činnostmi kromě herectví naplňuje Zuzana Zlatohlávková svůj život? Poslechněte si celý rozhovor.