Brno jako jediná televize snese tuhle úroveň humoru, říká režisér Jan Prušinovský o seriálu Dobré ráno, Brno!

Točili jste film Grand Prix někde bez povolení, na „pankáče“?

Bez povolení jsme točili dost často. Třeba scéna nehody v Le Mans je totálně na pankáče. Měli jsme domluvu s okruhem, ale těsně před tím, než jsme tam přijeli, dohoda spadla. Le Mans je státní okruh, je v tom tedy francouzský stát, byrokracie. Nejdřív nám přislíbili pomoc, ale pak se z toho najednou stáhli.

Řešili jsme, co s tím, ale bylo to ve scénáři. O Le Mans už jsme natočili pár scén, takže už z toho nešlo uhnout. Celou cestu do Francie jsem přemýšlel, jak to udělat. Pak jsem si vzpomněl na tu slavnou nehodu závodníka Dumbrecka.

Jeden rok se tam při závodě staly dvě nehody, kdy měly oba dva mercedesy problém s aerodynamikou a vzlétly. Našel jsem zatáčku, kde se to stalo, a ta byla přístupná, protože skoro 80 procent okruhu Le Mans je městská komunikace. Jezdily tam auta, běhali tam Francouzi, a my jsme tam na pankáče scénu natočili.

Při sledování filmu jsem si pokládala otázku, proč se mám smát tomu, že je někdo blbec malého formátu a všechno se mu hroutí pod rukama?

Možná proto, aby se na konci filmu člověk zas tolik nesmál, ale pochopil, proč to tak je. Je to bláznivá komedie, ty na lidské ignoranci stojí. Na tom, jak často přehlížíme věci, které jsou pro tu chvíli nepodstatné, ale vlastně podstatné jsou. Je to v lidské nedůslednosti.

Třeba hlavní hrdina Roman Kudrna, majitel autobazaru, má myslím hodně velké tunelové vidění. Nevidí nalevo, napravo, dělá si co chce. A všechny ty věci, které nevidí, postupně ožijí mimo něj, a on je musí nějak řešit.

Pracujete na seriálu pro Českou televizi, který se jmenuje „Dobré ráno, Brno!“ Jak něco takové natočit a nebýt zlý?

Můj postoj k postavám nikdy není výsměšný. Nejdřív je charakter, který má nějakou důstojnost, i když může působit směšně a banálně. V Grand Prix je třeba hlavní hrdina definovaný přes auta, jeho vášeň k autům. Tomu se člověk nemusí smát – když to člověk zná a umí to, je to něco, k čemu může a měl by cítit respekt. I když se to zdá být úplně banální záležitost.

To samé je v profesi moderátorů ranního pořadu, kteří musí každý den zpovídat někoho, koho třeba vůbec zpovídat nechtějí.

Nedělám si legraci z Brna, ale z televize.
Jan Prušinovský

Jak vás to napadlo?

Napadlo mě to tam, v České televizi v Brně. Ptali se mě na seriál Most!, rozhovor byl úplně normální, klasické Dobré ráno, jednoduché otázky. Zajímalo mě ale spíš to, co se děje, když ten vstup skončí. Chodil jsem tam, nikdo si mě moc nevšímal. Díval jsem se, co se děje v produkci, něco tam pekli – viděl jsem ten kuchyňský pult z druhé strany a přišlo mi to v něčem komické.

Moderátorky mají kostýmky, v pase mají obrovský mikroport, který se k tomu vůbec nehodí. Chodí tam v lodičkách, všude je plno kabelů, navíc to klape a zvukaři jsou z toho naštvaní… Pak tam mají kuřárnu, kde se hosté někdy zabouchnou, protože to má zvenku kouli. V tu chvíli jsem si řekl, že by to mohl být docela zábavný svět.

Všichni známe vtipy o Brnu. Jeden muž se mě jednou zeptal: „Chcete se mi smát, protože jsem z Brna?“

Ono se to jmenuje Dobré ráno, Brno!, protože je to o brněnském studiu. Není to navázané na Brno tím, že bych si dělal legraci z Brna. Dělám si legraci z televize. Brněnské studio je takové bokem. Česká televize na hlavní Kavčí hory, brněnskou a ostravskou televizi. Přišlo mi, že jediný možný kandidát, který by snesl tuhle úroveň humoru, je brněnské studio. Kdybych to udělal o Kavkách, ti lidé to nedají. Myslím si, že tam nemají takový smysl pro humor jako lidé v Brně.

Jak se natáčela ertociká scéna s herečkou z Kamerunu, která nemluví anglicky? A jak se brněnští diváci bavili během předpremiéry seriálu Dobré ráno, Brno? Poslechněte si celý rozhovor.