Injekce proti kočičímu ušnímu svrabu: Lepší je pipeta, radí veterinář

21. duben 2015
Žurnál servis

Největší audioportál na českém internetu

černá kočka | Foto: Fotobanka stock.xchng

Veterinář Michal Čáp o injekci proti ušnímu svrabu u koček

Kdo měl někdy kočku, která chodila ven, ví, co je to ušní svrab. Nepříjemný parazit se dá léčit různými způsoby. Jeden z nich, konkrétně speciální injekce, zajímal i naši prosluchačku. Veterinář jí injekci doporučil, podle některých zdrojů ale může zvířatům uškodit; a tak chtěla vědět, jak to vlastně je. Ptali jsme se veterináře, MVDr. Michala Čápa.

Injekcí proti ušnímu svrabu se rozumí lék ivermektin. Podle veterináře nejde o látku, která by kočku zásadně ohrozila.


Ivermektin je širokospektrální antiparazitikum používaný v humánní i veterinární medicíně proti parazitickým hlísticím a některým ektoparazitům jako jsou vši, střečci či zákožky. Z chemického hlediska patří mezi makrocyklické laktony. U lidí se jím léčí například říční slepota (onchocerciáza), choroba rozšířená v Africe, askarióza, lymfatická filarióza (elefantiáza) či svrab.

„Podle klinických zkušeností a mnoho let praxe je dotazovaný preparát v injekční formě bezpečný, ale je to na osobním rozhodnutí každého veterinárního lékaře, zdali jej použije,“ vysvětluje Čáp.

On sám nemá problém ivermektin aplikovat, i když dnes už existují jiné přípravky, které jsou pro něj „první volbou“. „Použití u psů a koček je takzvaně ‚off label‘, tedy mimo oficiální doporučení výrobce,“ říká veterinář.

U některých zvířat se pak lék nesmí aplikovat vůbec. „Ivermektin je vyloženě nebezpečný např. pro psy plemene čivava a některá další, která nesou genetickou nesnášenlivost pro tuto skupinu preparátů. U koček jsem já osobně nikdy nezaznamenal nežádoucí neurologické reakce,“ popisuje svou zkušenost Čáp.

Naší posluchačce by i přes svou dobrou zkušenost podat kočkám aplikovat antiparazitární přípravek ve formě „spotu“ – kapek na kůži. Tyto moderní přípravky jsou klinicky oveřené a bezpečné.

„Injekční ivermectin měžně používáme například u hlodavců. U koček a psů naprosto výjimečně, a to spíše jen jako lék poslední volby, když ostatní terapie selhává nebo majitelé nemají peníze na ‚bezpečnou léčbu‘,“ uzavírá veterinář.

autor: Karolína Procházková