Industriální areál Spinnerei je silný magnet, který přichytí a nepustí. Původní přádelna je téměř zapomenuta, pár špulek se ale najde

Kdysi největší fabrika na zpracování bavlny v kontinentální Evropě stála v německém Lipsku. Teď tam místo přízí vznikají umělecká díla, na která upírá pozornost široký kulturní svět. Víc než šestihektarový tovární komplex Spinnerei je plný ateliérů, studií a výstavních prostor pro výtvarníky. Novou náplň místu před lety dali soukromí vlastníci, kteří upřednostnili industriální cihlové kulisy z konce 19. století před stavbou nových bytů a kanceláří.  

„Pojďte dál, nebojte se, já nehryžu,“ vítá návštěvníky opatrnou a lámanou češtinou s německým přízvukem grafik Vlado Ondrej ve svém ateliéru. Nejprve se tváří jako Němec, který umí pár slovíček česky, ale když se představí, je jasné, že českým turistům dobře rozumí.

Po studiích už se nevrátil

„Musím říct, že jsem se narodil v Československu. Přijel jsem sem kvůli studiu a jsem tu už třicet let,“ objasňuje Slovák z Košic, jak zakotvil v Lipsku.

V jeho ateliéru voní barvy a chemikálie, na zdech visí jeho plakáty nebo grafiky vyrobené různými technikami, třeba suchou jehlou, sítotiskem nebo hlubotiskem. Dominantní je velký červený obraz se změtí přímek překrývajících se bez sebe.

V rohu místnosti se ke stropu vinou desítky kelímků od kávy naskládané na sebe tak, že připomínají chapadla nebo popínavou rostlinu. To ale umělecká tvorba není.

Čtěte také

„Sem do Lipska to mám 40 minut autem, no tak to je každé ráno jedna káva,“ odhaluje umělec tajemství původu nahodilé papírové skulptury.

Stovka umělců

Vlado Ondrej je jen jedním z více než stovky umělců, kteří mají ve Spinnerei svá studia a ateliéry. Areál je plně obsazený, volná místa ve starých halách s několika komíny by teď další zájemci zrovna hledali marně.

„Architektura domů je velmi působivá a monumentální. Spinnerei se říká sociální biotop. Vždycky to tak bylo a stále to tak je. Funguje jako silný magnet. Lidé, kteří tu pracují, odsud jen těžko odchází, tráví tu spoustu času,“ potvrzuje průvodkyně rozsáhlým areálem Laura Bierau.

Slovák z Košic, grafik Vlado Ondrej ve svém ateliéru

Tohle neřešíme

Když tovární budovy z červených režných cihel a z části obrostlé zelení ukazuje turistům, prý často čekají, že tu ještě najdou funkční přádelnu a velké industriální muzeum. To kompenzuje alespoň malá výstavka s desítkami barevných špulek a starých fotografií.

„Pro některé není lehké pochopit, že se tady touto částí historie skoro nezabýváme,“ přiznává Laura.

Čtěte také

O minulosti totiž Spinnerei není. Areál pro současné umělce se v soukromých rukou proměňuje od 90. let minulého století. Mezi prvními umělci, kteří se tu usídlili, patřil třeba malíř Neo Rauch.

„Největší kulturním hráčem jsou tu galerie. Přitahují publikum na společné akce, kterých se účastní i deset tisíc lidí. Tisknou se tu taky knihy, jsou tu designéři, módní návrháři, ale taky výrobci kamen. Máme tu i knihovnu a malé kino,“ ukazuje Laura kino vnitřní i venkovní.

To ale není všechno

Kromě něj tu funguje i tělocvična karatistů, střelnice lukostřelců nebo hotel v bývalých ubikacích pro přadleny. A v největších halách jsou galerie, těch je 14.

„Každá galerie má svůj architektonický koncept. Tady býval velký parní stroj s obřím zásobníkem na vodu. Teď tu dávají prostor hlavně mladým umělcům.

Víc než šestihektarový tovární komplex je plný ateliérů, studií a výstavních prostor pro výtvarníky

Spinnerei není jenom o prostoru, který nabízí, ale o směsici umělců, kteří se tu setkávají a navzájem spolupracují,“ doplňuje výklad průvodkyně.

Areál Spinnerei je volně přístupný po většinu týdne. Největší akci, něco jako dny otevřených galerií a ateliérů, tu pořádají vždy v září.

autoři: Tomáš Kremr , aka
Spustit audio

Související