Bydlení v továrně? V Americe vzniká „Dreamtroit“, komunitní projekt místní umělecké scény. Podporuje ho stát i město

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Bývalá továrna na automobily Lincoln dnes slouží jako recyklační středisko a kromě toho řeší potíže s bydlením
0:00
/
0:00

Jak zvládnout transformaci města, odkud zmizel původní průmysl? Jeden z projektů v Detroitu se to pokouší řešit společně s dalšími problémy – krizí dostupného bydlení a životního prostředí. Na místě bývalé továrny automobilů Lincoln vzniklo recyklační středisko, které zároveň slouží jako vzdělávací a umělecké centrum. A kromě toho, že se mezi odpadem určeným k recyklaci tamní komunita schází, někteří z místních tam brzy najdou i novou střechu nad hlavou.

Do otevřeného hangáru lidé přivážejí sklo, plasty, nápojové kartony, plechovky, ale i větší kusy kovového odpadu. A když své poklady vysypou do příslušných kontejnerů, můžou se chvíli kochat nástěnnými malbami.

Důvěrné pouto k místu

Lokální výtvarníci vyzdobili jak zdi této haly, tak přilehlý detroitský Lincolnův park pouličního umění, kde se konávají komunitní kulturní akce. Jedním z umělců, kteří tento areál přikrášlují, je také Eno Laget.

Místní umělec Eno Laget, pro něhož se recyklační centrum stalo domovem

Potkávám ho tu náhodou při jiném natáčení, ale dáváme se do řeči a výtvarník zachumlaný v čepici, s kelímkem horkého nápoje v ruce a šedivým plnovousem na tváři se spontánně stává mým průvodcem.

Je to hlavně taková směs od umělců zabývajících se graffiti a výtvarným uměním, kteří společně vyzdobili tohle recyklační centrum. Většina autorů má k tomuhle místu důvěrné pouto,“ vysvětluje mi.

Umění, životní prostředí a bydlení

Zdejší spolek se obecně snaží spojovat komunitní život, umění i péči o životní prostředí a výnosy z recyklace používá na vzdělávací programy, které organizuje. Eno mě vede až na konec haly, kde mizíme do útrob budovy, a otevírá se před námi celé její další křídlo. Sledujeme tu dělníky, jak pracují na rekonstrukci starého továrního prostoru.

Čtěte také

Část z něj v poslední době sloužila jako nahrávací studia různých hudebních stylů, ukazuje mi Eno, když procházíme chodbou.

Teď se celá budova mění na objekt s dostupným bydlením, individuálním i sdíleným, až pro sedmdesát dva lidí. Přednostně tu mají vzniknout domovy pro lokální umělce. Projekt za víc než 20 milionů dolarů financuje stát Michigan, město Detroit i další investoři, kteří se shodli na tom, že by nemělo jít o komerční, ale komunitní projekt.

Šance pro chudé a znevýhodněné (umělce)

Banky chtějí maximalizovat zisk a říkají, co všechno se dá postavit a pak to uživatelům budovy účtovat. My to ale takhle dělat nechceme. Vidíme, co se v tomhle městě děje, pokud jde o gentrifikaci. Chudší a znevýhodnění lidi jsou nucení odcházet pryč, nemají tu kde žít. Takže tohle vyvíjíme jako místo, kde můžou žít a pracovat – primárně umělci,“ popisuje Eno.

Přednostně tu mají vzniknout domovy pro lokální umělce. Projekt za víc než 20 milionů dolarů financuje stát Michigan, město Detroit i další investoři

Nakonec stavbou projdeme až do místnosti, kam Eno Laget od začátku směřuje a kde mi ukazuje svou zdejší největší chloubu – portrét mladého Malcolma X, jedné z nejvýraznějších postav hnutí Afroameričanů za občanská práva.

Pod dohledem Malcolma X

Namaloval jsem ho proto, že je skvělým příkladem odvahy, která je potřeba k hluboké duchovní proměně. On sám si jimi během života několikrát prošel a nakonec ho to stálo život, když vystoupil z Národa islámu,“  vypráví.

Přišel na to, že pokud spolu nebudeme vycházet bez ohledu na barvu kůže, je s námi amen. Proto jsem ten portrét před lety vyrobil – ze staré cedule realitní kanceláře,“ poukazuje Eno na zvláštní, oprýskaný podklad své malby.

Svým provedením výborně zapadá na tohle místo, kde umění a recyklace odpadu tvoří přirozenou a nerozlučnou dvojici.

autoři: Jan Kaliba , | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související