Humanitární pomoc Asii, Česko zdražuje léky, zemědělce trápí teplé počasí.

Přehled příspěvků

Barbora Kroužková: Jihovýchodní Asie potřebuje další humanitární pomoc. Jednali o ni účastníci dárcovské konference v Indonésii. Evropská unie poskytne dalších 450 milionů eur a chce pomoci hlavně trpícím dětem. Na českých kontech pomoci je přes 160 milionů korun.

Česko stále pohřešuje 13 lidí, u 8 z nich panují velké obavy, že tragédii nepřežili. Dvě zraněné Češky už byly převezeny z thajských nemocnic do České republiky.

Teplé počasí u nás trápí vinaře a zemědělce. V Praze padl teplotní rekord, téměř 14 stupňů. Nejtepleji dnes ale bylo v Českých Budějovicích, kde naměřili 16 stupňů. Chladnější by podle meteorologů měla být až poslední lednová dekáda.

To jsou některé události tohoto týdne. Podrobně o nich teď víc. Dobrý poslech přeje Barbora Kroužková.

Duel

Barbora Kroužková: Zvyšují se doplatky na mnohé léky. Ministerstvo zdravotnictví mění ceny, které za léky zaplatí pojišťovny, a tím se mění i doplatky. Dotknou se léků na astma, revmatické choroby nebo problémy s prostatou, či vysoký krevní tlak a cholesterol. Hrazeny už nemají být léky, které se připravují individuálně v lékárnách, tedy například různé směsi nebo čípky proti bolestem. O doplatcích na léky je i následující debata. Ve studiu jsou náměstek ministryně zdravotnictví Dalibor Štambera a prezident České lékárnické komory Lubomír Chudoba. Dobrý den.

Host (Dalibor Štambera): Dobrý den.

Host (Lubomír Chudoba): Dobrý den.

Barbora Kroužková: Pane náměstku, podle čeho jste se rozhodovali, když jste změnu připravovali? Ty změny se totiž dotknou třeba i matek s malými dětmi, mužů, kteří mají problémy s prostatou nebo i lidí, kteří trpí různými psychickými nemocemi.

Host (Dalibor Štambera): V té vyhlášce jde o to, že se jakýmsi způsobem snižují úhrady za jednotlivé léky a zejména preparáty, které ty léky ují a to tak, ale že v každé té skupině, kterou jste tady jmenovala nějakým způsobem, jsou samozřejmě léčiva, která jsou plně hrazena a dokonce její vydání bylo tentokrát trošičku pozdrženo, protože paní ministryně ten původní návrh, který měl být vydán, tak pozměnila a naopak tím, že tam jakési ceny byly nastaveny výš, než byly v tom původním návrhu, tak naopak ten okruh těch léků, které jsou plně hrazeny, se tady touto vyhláškou proti tomu původnímu návrhu rozšířil.

Barbora Kroužková: A co je vlastně důvodem těch změn? Musíme říci, že samozřejmě nejsou to jenom změny, kdy se doplácí a bude doplácet víc. I u některých léků je ten trend opačný, doplatí se například u některých i méně. Ptám se na ten důvod, proč přišla tato vyhláška.

Host (Dalibor Štambera): Podívejte, samozřejmě víme všichni, jakým způsobem, jak je financování našeho zdravotnictví jak vypadá, že peněz rozhodně není nazbyt. Náklady na léky meziročně rostou a samozřejmě se hledají cesty, jak výdaje jakýmsi způsobem redukovat. Tady do toho potom vstupuje ta situace, že vlastně toto není nic nového. Vyhláška prostě je vydávána pravidelně poměrně a je vydávána vždy tak, že dochází k nějakým změnám a tady šlo o to, že určité léky, které jsou vyvíjeny jako léky originální, mají samozřejmě po určitou dobu licenční ochranu a mají také jakési stanovené ceny a po čase lze na tom trhu nalézat léky, kterým říkáme delerika, které vlastně již jsou jakousi licenční obdobou těchto léků nebo někdy úplně stejným lékem a dostáváme se na jiné ceny.

Barbora Kroužková: Pane prezidente Chudobo, už se lékárníci se změnami vyrovnali?

Host (Lubomír Chudoba): No vyrovnat se změnami se musí zejména pacienti. My samozřejmě postupně u některých firem dochází k tomu, že tu cenu, což asi teda ...

Barbora Kroužková: Mám na mysli ten souběh, protože někde se určitě prodává za staré ceny ...

Host (Lubomír Chudoba): To jsme i anoncovali, že k tomu bude docházet. Ty první dva, čtyři týdny prostě k tomu bude docházet, proto říkáme pokaždé, chceme o té změně vědět minimálně měsíc dopředu. Věděli jsme o ní teďko 10 dní. To, co říká pan náměstek je všechno pravda, je to činnost pravidelná, to co prostě my ale bychom od ministerstva chtěli a očekávali je, že srozumitelně a jasně sdělí veřejnosti, že prostě k tomu dojde, že ta spoluúčast se zvýší, to je prostě realita. Je pravda to, že v každé skupině, APC skupině je jeden lék minimálně, který je plně hrazen, ale už není pravda to, že vždy a za všech okolností je možno tento lék nahradit a lékař musí pečlivě vybírat pro individuálního pacienta.

Barbora Kroužková: Pan náměstek asi namítne, že lékař může jít do revizního řízení, nicméně někteří doktoři zase mluví o tom, že pak mohou mít problém s pojišťovnami, pokud jaksi překročí svůj lékový limit.

Host (Dalibor Štambera): Já bych trošičku upravil tu informaci, která tu padla. Je to mnohdy tak, že ten lék je dokonce naprosto shodný i molekulově, je to často. Já totiž, abych jenom uvedl, já jsem lékař a ještě donedávna jsem praktikoval, takže vím, jaká ta situace je a v drtivé většině těch případů, pokud ten lékař by se na tu léčbu podíval, tak prostě najde obdobný preparát, který nebude hrazen. Samozřejmě je pak na pacientovi, jestli tento preparát chce akceptovat. Já jako ze své praxe vím, že budou lidé, kteří budou chtít ten svůj lék prostě, tu svou krabičku a je pak na nich, jestli budou ochotni prostě doplácet a také samozřejmě je zde prostor čistě komerční pro firmy, jestli nesníží svou cenu z toho výrobku a nedostanou se do něj. Takže ta situace je taková.

Barbora Kroužková: Nezlobte se, pane náměstku, říkal jste to, jste doktor a někteří lékaři mluví i o tom, že je to individuální, že každému právě vyhovuje určitý druh léku a nemusí to opravdu v každém případě být ten, který je hrazen pojišťovnou.

Host (Dalibor Štambera): Samozřejmě, že může dojít k tomu případu a na to pamatuje zákon 48, kde se v paragrafu 16 hovoří o tom, že samozřejmě pokud je to jediná možnost léčby pro toho pacienta, tak potom ten revizní lékař schválí tento lék pro tohoto pacienta.

Barbora Kroužková: Já už jsem ale říkala, že někteří doktoři namítají, že se bojí o ty takzvané lékové limity. Pojďme zpět do lékáren, protože změny se týkají i výrobků, léků a mastí, například čípků, které vyrábíte sami. Jak tam to s cenami vypadá?

Host (Lubomír Chudoba): To je druhá věc, kde teda veřejnost nebyla dopředu informována. V této vyhlášce teďko nově došlo k tomu, že řada přípravků, které se připravují individuálně pro pacienty, nebude hražena. To je věc, se kterou my jsme zase byli seznámeni na poslední chvíli, bohužel vyhláška v tomto znění byla nebo v těch příslušných kolonkách, velmi nekvalitní a my jsme se koncem roku velmi horko těžko domlouvali s pojišťovnami, jak si to nakonec vyložíme a jak se to dotkne pacientů.

Barbora Kroužková: A jak jste si to vyložili?

Host (Lubomír Chudoba): No vyložili jsme si to doufám v tuto chvíli, tak jak jsme mohli nebo tak, jak byla ochota na obou stranách, to znamená, aby na jedné straně ta možnost byla aspoň pro část pacientů zachována a nemohli jsme se v žádném případě držet striktního výkladu vyhlášky, protože pokud bychom se drželi striktního výkladu tak jak to bylo špatně napsáno, tak by pacienti buď platili, anebo dopláceli téměř na všechny.

Barbora Kroužková: Proč ministerstvo nedodalo takovou vyhlášku, aby jí například prezident České lékárnické komory nekritizoval?

Host (Dalibor Štambera): Tak to asi bude trošku nadlidský úkol, tady kvůli tomu sedíme a kritika samozřejmě vždycky by měla vést potom k nějakému pozitivu. Já bych jenom na tu kritiku reagoval tak, ta vyhláška byla z ministerstva odešla 23.11., to znamená v termínu v takovém, v jakém odejít měla, to je minimálně měsíc. Pokud se týká těch malistoliter, měli bychom si říct, kolik takových léků dneska ještě se vůbec předepisuje. Já jako ze své praxe lékařské vím, že už je toho minimum. Pravda je, že je to pořád jako forma, která je potřebná a musíme si říct, u kterých léků jak a jestli opravdu není taky v některých případech tady možno ten lék nahradit lékem hromadně vyráběným.

Host (Lubomír Chudoba): Já ve stručnosti tři stručný připomínky. Za prvé, koncem roku byla rozpuštěná kategorizační komise, proto my jsme nebyli účastni těch změn, které dělalo dokonce ministerstvo. Proto jsme se o tom dozvěděli skutečně až na poslední chvíli. Za druhé, jsou skupiny lékařů, kteří téměř tyto přípravky neužívají, ale jsou skupiny, které je užívají často. Dermatologové, dětští lékaři prostě používají a za třetí, tyto přípravky nelze nahradit hromadně vyráběným, proto jsou předepisovány. Prostě v těch kombinacích, v těch účinných látkách se nevyrábí, proto lékař volí tu cestu, že se musí individuálně připravit pro konkrétního pacienta.

Barbora Kroužková: Pánové, chci se zeptat. Jsou doplatky za léky úměrné u nás? Náměstek Štambera.

Host (Dalibor Štambera): Úměrné, tady bychom si měli říct, jestli jsou úměrné pro všechny skupiny, ale nevím, jestli je potom otázka, aby tuto věc řešilo zdravotnictví. Jinak si myslím, že to pacient ...

Barbora Kroužková: Protože, promiňte, ty změny jsou někdy hodně skokové, objevují se případy, kdy je to zhruba ze 40 korun na čtyři stovky a víc, to je opravdu vysoký nárůst.

Host (Dalibor Štambera): Samozřejmě že je otázka, jestli ve srovnání s jinými zeměmi je to něco obvyklého, neobvyklého. Já si myslím, že ta naše cesta, kdy pořád jdeme tím směrem, že by měl v každé skupině být lék, který prostě bude plně hrazen, aby ta možnost tu byla, že cesta pořád ještě v té Evropě je poměrně velice dobrá a jsou státy, kde prostě už nenajdete dokonce léky, které by byly naprosto plně hrazeny a přispívá se skoro na všechny léky.

Barbora Kroužková: Pane Chudobo, jsou ty poplatky úměrné?

Host (Lubomír Chudoba): Takhle. Pravdou je, že v zemích Evropské unie, zejména v těch starých členských zemích, ty poplatky jsou vyšší. Pravdou také je, že obyvatelé v Evropské unii si připlácejí nejenom na léky, ale připlácí si i v ordinacích lékařů praktických nebo ambulantních specialistů, připlácí si i v nemocnici, minimálně třeba za pobyt, za stravu. Ale za třetí, máme tady skutečně už skupinu obyvatel podle mého názoru, kteří v tuto chvíli horko těžko tuto spoluúčast řeší, a proto my říkáme, podívejme se zase k sousedům, tam to je vyřešeno v řadě případů tak, že prostě je stanovena třeba vzhledem k těmto sociálně slabším skupinám jakási hranice maximálně roční spoluúčasti a potom ať už formou nějaké dávky nebo prostě nějakého finančního příspěvku, všechno další, co je nad tuto hranici, už je hraženo plně zdravotními pojišťovnami. Jedna věc, druhá věc, existuje tam i třeba mechanismus připojištění, to jsou prostě všechno věci, které mohou ty nárazy sociální velmi elegantně podle mého názoru ztlumit.

Barbora Kroužková: Měl by stát u některých léků zajistit pevný doplatek, který by se třeba několik let neměnil, pane náměstku? U nás to není, ale v zemích Evropské unie se to objevuje.

Host (Dalibor Štambera): To jsou samozřejmě možné varianty, které jsou jako vždycky zvažovány a jsou zvažovány a teď, je i součástí koncepce paní ministryně Emmerové je diskuse o tom, jak dále v našem zdravotnictví ...

Barbora Kroužková: Teď zpátky k tomu, jestli pevný doplatek ano nebo ne?

Host (Dalibor Štambera): Já myslím, že to je předčasné teď říct, že ano, pevný doplatek.

Barbora Kroužková: K čemu by pomohl, pokud bychom ho měli, pane Chudobo?

Host (Lubomír Chudoba): Já si myslím, jestli skutečně zdravotnictví má nadále fungovat, tak potřebujeme do něj zavést minimálně dva momenty. Za prvé ho ekonomicky stabilizovat nebo po té finanční stránce stabilizovat a druhá věc, zajistit, aby i v rámci zdravotnictví byla větší předvídatelnost. Proto my říkáme, i na ty léky by ta předvídatelnost pro pacienty, pokud v té léčbě například pokračují dlouhodobě, několik let, měla být zavedená. Jestli to budou formou procentuálního doplatku nebo pak dál doplatku, to je celkem jedno, ale ten doplatek je prostě regulátor spotřeby nad spotřeby.

Barbora Kroužková: Vy jste, pane náměstku, mluvil o srovnání cen léků v zahraničí a v České republice, ale určitě narazíme i na ten rozdíl v životní úrovni. Pan Chudoba to tady naznačil, jsou to slabší skupiny obyvatelstva, jsou to v tuto chvíli také důchodci, o kterých se hodně hovoří právě v souvislosti s těmi posledními změnami.

Host (Dalibor Štambera): Nedělejme paniku mezi lidmi, nedělejme paniku mezi důchodci. Pokud jsou skupiny, a já věřím tomu, že jsou dneska skupiny, které opravdu jako mají prostě do té kapsy hluboko a je pro ně každá koruna, která se změní, je to pro ně důležité, ale je tu jednak samozřejmě možnost jakýchsi sociálních dávek pro tyto skupiny a pak je tu ta možnost, že pokud prostě ten lékař má možnost volit a zamyslí se nad tou léčbou, tak nastaví takovou léčbu, aby byla opravdu pro toho pacienta finančně co nejlépe únosná.

Host (Lubomír Chudoba): My jsme tady v pozici, za prvé cenu léků si stanoví výrobce. To, co stát stanovuje, je stanovení úhrady. Zeptejte se lidí, kolik doplácí oni, jestli jsou s tím spokojení.

Barbora Kroužková: Pane prezidente, přidejte nějaké konkrétní případy, třeba z tohoto týdne, jak to vypadá v lékárnách?

Host (Lubomír Chudoba): No konkrétní příklady vám říkat nebudu, prostě lidi samozřejmě, když někdo přijde do lékárny a zjistí, že platí o 50, o 100 korun víc, tak co si myslíte, že nám asi v lékárně řekne? Vyleje si tu zlost u nás a já ho chápu. Kdyby tady byla možnost třeba toho připojištění, kdyby tady byla možnost, že skutečně ta spoluúčast bude nějakým způsobem stabilizovaná, tak to bude úplně v jiném gardu, ale pokud tady jednou za půl roku prostě jsme postaveni před situaci, že tady změníme v tuhle chvíli třeba nějakých 400, 500 úhrad u léčiv a doufáme, že se lidi přizpůsobí, to si myslím, že teda není moc dobrá pozice. Za ty roky už bychom měli dokráčet trošku někam jinam.

Barbora Kroužková: Pane náměstku?

Host (Dalibor Štambera): No, já si myslím, že to je trošičku teď nešťastně asi formulováno. Je to pořád brané tak, jako že došlo k nějakému dramatickému zdražení a zrovna teď, jako vždyť ty, tyto změny se dějí pravidelně. My jsme toto řekli. Já se celkem jako trošku divím tomu, proč zrovna teď a proč zrovna za této paní ministryně teď jako je kolem toho takový poplach. Ty změny se dějí, dějí se každopádně se takto dějí pravidelně a cesta nějaké těžké stabilizace, nevím, jestli zrovna teď je úplně ideální a jestli jsme na to připraveni a jestli to umíme a to, že prostě se mění cena léků pravidelně, je fakt, který tu byl, který tu bude a zůstává jak pořád tvrdím, že je ten trend, který je svým způsobem i sociální, ponechávat léky v těch skupinách, říkejme preparáty, které prostě budou plně dostupné. Je jakýsi systém a neříkám, že ne ideálně, to bysme tady měli tu křišťálovou kouli, jestli je do budoucna úplně ideální, a bude pořád takto stejný nebo jestli tady budou prostě do toho zasahovat jiné prvky, které to budou jinak ekonomicky řídit.

Barbora Kroužková: Na náměstka Štamberu reaguje šéf České lékárnické komory, pane Chudobo?

Host (Lubomír Chudoba): Teďka jsme se myslím dostali do fáze, že pan náměstek říká, jestli teda jsem to dobře pochopil, že je vše v pořádku, ale pojišťovny nám hlásí každým rokem zhruba dvakrát větší propad a myslím, že tady všichni ví to, že tuto situaci obecně ve zdravotnictví, finanční situaci, musíme řešit. Není pravda to, co říkalo ministerstvo, že se to nikoho nedotkne, že se nic neděje. Prostě dotkne se to, a proto jsme s tím vystoupili, jedná věc, druhá věc, chceme také, aby si veřejnost uvědomila, že ano, částečně to může otupit tím, že bude s lékaři, že se bude více zajímat o to, jestli nemůže být předepsáno něco jiného. Protože všichni víme, kdo se pohybujeme ve zdravotnictví, že různé motivace farmaceutických firem na to, aby byl konkrétní přípravek předepisován, jsou i v našich podmínkách podle mého názoru nemravné. Takže já si osobně myslím, že to k tomu přispěje. Je tady potřeba ta diskuse a jestli jsme nebo nejsme připraveni na řešení, já si myslím, za prvé si musíme říct, jestli ho potřebujeme a chceme. Já si myslím, že obě dvě v tuto chvíli je potřebujeme a chceme řešení toho, abychom byli schopni říct za dva, za tři roky se nám systém nezhroutí.

Barbora Kroužková: Prosím, jak to bude vypadat za dva, za tři roky?

Host (Dalibor Štambera): To jsme se dostali trošičku daleko.

Barbora Kroužková: Můžeme zůstat u těch léků, slyšel jste hodně kritiky, pokud jde o tuto vyhlášku.

Host (Dalibor Štambera): Já si myslím, že tím, musím říct, že já jsem tady zdaleka neřekl, že je všechno v pořádku, řekl jsem je to jeden ze systémů a říkáte rostou nám náklady. Samozřejmě právě to, že se omezuje to spektrum jakýchsi stejných preparátů různě hrazených, to je jedna cesta, jak dochází k určité úspoře, pochopitelně. Snižuje se ta celková úhrada, to je samozřejmě jeden z těch záměrů, aby nedocházelo ke zbytečnému plýtvání. Ale je tady pořád možnost, že pokud ten lékař se prostě zamyslí, tak není potřeba, aby se tomu pacientovi zdvihala úhrada, to prostě ten systém to pořád umožňuje. Samozřejmě, zužuje se to spektrum těch léků, kde máte možnost a výběr v jedné látce mezi preparáty x firem. Jako to se určitě zužuje a je asi náš cíl, aby prostě tady v tomhle tom byl jakýsi systém takový, že samozřejmě, pokud já budu chtít si koupit originální lék, můžu si ho koupit a pak si ho musím zaplatit a předepsat, ale budu mít možnost adekvátního preparátu, který bude plně hrazený. Tu možnost tady máme a pořád tady je a je to prostě o tom, když to mám říct hodně vulgárně, jestliže bychom chtěli fixovat nějakým způsobem ceny, je tady taky potom možnost, že by mohlo, pokud by se to aplikovalo trošku někam jinak, já vím, že ty tržní věci na to zdravotnictví jsou trošičku jako citlivě modifikovatelné, ale jestliže by je takto se přistupovalo, tak bychom mohli říct, že bude mít jednu dejme tomu videokazetu od jednoho výrobce, neumožníme vstup potom levnějších výrobků a budeme prostě na určitých nějakých fixních cenách.

Barbora Kroužková: A poslední reakce, pane prezidente?

Host (Lubomír Chudoba): Nikdo nechce fixovat ceny. Já jsem řekl, že chceme předvídatelnost ve spoluúčasti pacientů za prvé a za druhé, aby to pacientům někdo srozumitelně a jasně řekl.

Barbora Kroužková: Říká Lubomír Chudoba, prezident České lékárnické komory a v našem studiu byl taky náměstek ministryně zdravotnictví Dalibor Štambera. Pánové, děkuju, na slyšenou.

Host (Lubomír Chudoba): Na slyšenou.

Host (Dalibor Štambera): Na slyšenou.

Barbora Kroužková: Posloucháte Český rozhlas 1-Radiožurnál a pořad Týden v tahu. Za chvíli budeme s náměstkem ministra zahraničí Pavlem Svobodou mluvit o jihovýchodní Asii a Robert Mikoláš přinese konkrétní svědectví z postižené Srí Lanky. S klimatologem Vítem Květoněm probereme rozmary počasí a chybět nebude ani fejeton Jana Pokorného.

Situace v jihovýchodní Asii po katastrofě a naše pomoc

Barbora Kroužková: Svět naplno pomáhá postiženým oblastem jihovýchodní Asie. O dalších financích a koordinaci pomoci byla čtvrteční dárcovská konference v Indonésii, včera jednala Evropská unie. Ta chce pomoci hlavně dětem. 50 tisíc dětí tragédii nepřežilo a další životy ohrožují následky katastrofy. Pomáhá i Česká republika, která stále pohřešuje 13 lidí. Ve vysílání vítám náměstka ministra zahraničí Pavla Svobodu. Dobrý večer.

Host (Pavel Svoboda): Dobrý večer.

Barbora Kroužková: Pane náměstku, jak pokračuje pátrání po nezvěstných Češích? Objevily se totiž zprávy o tom, že se komplikuje, že už je těžší.

Host (Pavel Svoboda): Tak, samozřejmě s přibývajícím časem prostě ta naděje, že budou navázány kontakty tam, kde dosud nebyly navázány, se poněkud snižuje, ano.

Barbora Kroužková: A u osmi z pohřešovaných panují velké obavy, že tragédii nepřežili. To trvá, 7 z nich mělo být v Thajsku a jeden na Srí Lance?

Host (Pavel Svoboda): Tak, je to tak, ano.

Barbora Kroužková: Děkuji a ještě se zeptám na jednu věc. Ministerstvo se dnes snažilo, tento týden tedy snažilo získat souhlas ke zveřejnění seznamu těch pohřešovaných, proč k tomu nakonec nedošlo?

Host (Pavel Svoboda): Prosím vás, myslím si, že v podstatě ten souhlas ještě není stoprocentně ode všech získán, to může být jediný důvod.

Barbora Kroužková: A budete se tedy o to dál pokoušet? Proč to chcete, k čemu by prospělo takové zveřejnění?

Host (Pavel Svoboda): To zveřejnění by prospělo k tomu, že by se mohly objevit další zdroje informací o těch pohřešovaných osobách. Prostě co já vím, soused uvidí souseda, který byl v Thajsku a přitom nám nic nehlásil, tak ten soused třeba nám zavolá nebo takové různé nepřímé informace by mohly z toho vzniknout.

Barbora Kroužková: Postiženým oblastem pomáháme i my, na českých kontech pomoci pro Asii je přes 160 milionů korun. To, pokud jde o občany. Co stát, pane náměstku? Shrňme dosavadní pomoc.

Host (Pavel Svoboda): Tak, Česká republika zareagovala ve finanční oblasti několika způsoby. Víte o tom, že hned vlastně 27. prosince ministr zahraničí uvolnil prvních pět milionů, dále byla tato částka na tu bezprostřední humanitární pomoc navýšena na 15 milionů, v uplynulém týdnu jsme byli svědky zasedání vlády, která se rozhodla v dlouhodobější dvouleté až tříleté perspektivě uvolnit 200 milionů korun na obnovu regionu, ale to je pouze jedna větev té naší finanční pomoci, protože my jsme taky členským státem Evropské unie a tam se podílíme rovněž mimo jiné finanční pomocí. Připomněl bych, že například příspěvek České republiky na rozvojovou a humanitární pomoc v roce 2004 činil bezmála prostřednictvím Evropské unie 800 milionů korun.

Barbora Kroužková: Právě Evropská unie se ale chce zaměřit na děti a ministr zahraničí Cyril Svoboda řekl, že pro nás budou ohrožené děti prioritou. Co pro ně uděláme?

Host (Pavel Svoboda): Už jsme udělali. Asi víte, že vlastně těch prvních 5 milionů korun pan ministr určil, že budou do oblasti poskytnuty prostřednictvím dětského fondu OSN UNICEF. Myslím, že v této věci měl pan ministr teda obrovskou intuici.

Barbora Kroužková: A ty další plány? Protože to rozhodnutí Evropské unie je čerstvé, je to ze včerejšího jednání.

Host (Pavel Svoboda): Já z toho jednání mohu pouze konstatovat důraz, kterou rovněž Evropská unie klade na možnosti této organizace UNICEF a na pomoc dětem. Ty se objevily vlastně jako červená nit v celé té včerejší diskusi v Bruselu.

Barbora Kroužková: A kdy zas bude zasedat krizový štáb?

Host (Pavel Svoboda): Krizový štáb bude zasedat podle potřeby. V tuto chvíli jsme navzájem ve styku prostřednictvím sdělování informací permanentně.

Barbora Kroužková: Říká náměstek ministra zahraničí Pavel Svoboda. Děkuji za informace, na slyšenou.

Host (Pavel Svoboda): Prosím, na shledanou.

Barbora Kroužková: Z postižené oblasti se už vrátil zpravodaj Robert Mikoláš, který přinášel informace ze Srí Lanky. Dobré odpoledne, Roberte.

Robert Mikoláš: Dobré odpoledne.

Barbora Kroužková: Tys tam byl 10 dní a určitě dovedeš nějakým způsobem charakterizovat, jak se situace proměňovala, jak ta katastrofa vypadala, když jsi tam přijel a jak, když jsi odjížděl.

Robert Mikoláš: Tak, já jsem měl v uvozovkách štěstí hned na samém počátku, kdy jsme se s fotografem Honzou Šibíkem vlastně zázrakem úplně dostali necelých 48 hodin až na ten samý jih Srí Lanky a bylo to zase díky týmu České televize, která tam prostě jela o několik hodin dříve a podařilo se jí zajistit hydroplán. A zase naneštěstí pro tu Českou televizi, ta prostě má ty své technické záležitosti, kdy se musí vrátit do hlavního města, prakticky okamžitě se vrátili, aby mohli posílat vlastně ten materiál, který natočili. My jsme tam s Honzou Šibíkem zůstali a bylo to skutečně zázračné v tom smyslu, že už to bylo necelých těch 48 hodin, které uplynuly od katastrofy a prakticky všechny vrtulníky, všechna letadla a všechno bylo jak se říká zabráno prostě pro přepravu pomoci a tak dále, takže že jsme se tam vůbec dostali, sice to bylo u vojenského letiště v Kogale, tak to bylo, zase opakuju, zázrakem a jen díky tomu jsme skutečně mohli pozorovat ten vývoj od samého počátku, co se tam dělo. Protože ta pomoc, která tam dorazila první, to bylo až po čtyřech dnech, kdy se částečně podařilo zprovoznit tu hlavní komunikaci z metropole Kolomba směrem do toho střediska na jihu Srí Lanky, města Gal a také potom zase ještě dále.

Barbora Kroužková: Takže to byla svépomoc, právě ve chvíli kdy jste dorazili, jak vypadá?

Robert Mikoláš: Byla to svépomoc. Ti lidi byli v šoku, tam prostě zmateně pobíhali, nikdo nevěděl de facto co se stalo. Mezi troskami domů ten ráj, o kterém se mluvilo na jihu, na východním pobřeží Srí Lanky, tak se během několika minut změnil v apokalypsu a už na tom vojenském letišti byl dost velký zmatek, protože tam byly stovky turistů, většina z nich potlučená, pomlácená, s různými zraněními. Někteří třeba jenom v županu, ve špinavém, ve kterém prostě byli na pláži, když ta vlna tsunami přišla, někteří měli kolem pasu jenom nějaký hadr a tak dále, všichni ale chtěli pryč, pryč, pryč. A těžko se dostávali na to samotné letiště, protože jak jsem říkal, první čtyři dny žádná pomoc, čili žádná voda, žádná pitná voda, žádné potraviny. Nedalo se nikde nic koupit, nic pořídit a nebyly ani pohonné hmoty, takže prostě auta, co měla v nádrži, tak na to dojížděla, takže když jste chtěla taxík, tak to trvalo třeba i půl dne, než jste vůbec něco sehnala, pak vám ten řidič říká, no dojedu tolik a tolik kilometrů a dál už prostě si budete muset sehnat zase něco jiného. A to byl problém i pro ty turisty, pokud teda nějaká auta ještě byla a jezdila, tak odvážela především turisty z těch zničených resortů na to vojenské letiště v Kogale, kde prostě čekali, jestli je nějaký vrtulník odnese nebo neodnese až do Kolomba.

Barbora Kroužková: Ti, kteří se nechtěli tak rychle vrátit, co dělali a co dělali ti, co přežili? Jak vypadal den?

Robert Mikoláš: Tak nesetkal jsem se s turisty, kteří by se nechtěli vrátit. Tak tam na tom jihu, či na východě nezbylo nic. Z těch resortů nic nezbylo. To nebylo třeba jako v Thajsku nebo na Maledivách, kde chtěli pomáhat. Kde některé ty hotely třeba zůstaly, třeba poničené nebo dalo se v nich spát. Tady nebylo v čem, tady prostě ta vlna někde smetla všecko, co ji stálo v cestě třeba jenom 100, 200, 300 metrů od pobřeží, ale někde zasáhla až 2 kilometry od pobřeží.

Barbora Kroužková: Takže místní?

Robert Mikoláš: Takže místní, ti prostě od samého začátku samozřejmě hledali v těch troskách své pohřešované, příbuzné. Ta mořská voda opadla, ale zůstalo páchnoucí bahno a protože bylo dost teplé počasí, kdy sluneční paprsky od časného rána až do večera vlastně skutečně pálily a protože většina těch obětí zůstala v troskách, to byly tisíce mrtvých, takže den ode dne ta tlející těla prostě zapáchala, nepomáhaly roušky a skutečně každý den ten zápach byl silnější a silnější, no a mezi tím ti lidé se prostě brodili a hledali děti, rodiče.

Barbora Kroužková: Nakonec se rozproudila i humanitární pomoc, pořád ale panuje hrozba, která se týká epidemií. Jak to vidíš ty, jak to tam vypadalo s potravinami, hygienou, léky a ta hrozba v tuto chvíli vypadá jak?

Robert Mikoláš: To bylo ono, od samého začátku jak říkám. Ty lidi se skutečně brodili tom bahně mezi mrtvolami, v tom prostě byly desítky, stovky, prostě se tam doslova válely, maximálně třeba dali na okraj cesty, až budou pohonné hmoty, tak je prostě nákladní auta odvezou do márnice v městě Gal a potom do hromadných hrobů. Pitná voda nebyla žádná, takže v tom je ten problém, že by mohly vypuknout nemoci jako cholera, tyfus a další. Když jsem byl v Gal, tak tam se objevilo prvních 8 případů cholery, respektive říkali to úředníci z nemocnice v městě Gal. Jinak, co se týče léků, no tak ty došly, protože takový nápor nemocných samozřejmě, ta obrovská nemocnice nezažila a když tam byly pavilony třeba jenom pro děti a tak dále, tak ta úmrtnost byla obrovská. Lůžka ležela všude na chodbách, na toaletách.

Barbora Kroužková: Jednou větou nebo jedním číslem, jak dlouho potrvá obnova?

Robert Mikoláš: Mluvil jsem tam s některými majiteli místními tedy těch zničených hotelů a ti řekli, že 40 let je turismus mrtev.

Barbora Kroužková: Říká Robert Mikoláš, který byl na Srí Lance jako zvláštní zpravodaj Radiožurnálu. Díky, na slyšenou.

Robert Mikoláš: Na slyšenou.

Zamyšlení nad výkyvy počasí

Barbora Kroužková: Zbláznilo se počasí? Pociťujeme globální oteplování, anebo se neděje nic výjimečného? O tom teď s klimatologem Českého hydrometeorologického ústavu Vítem Květoněm. Vítám vás, dobrý den.

Host (Vít Květoň): Dobrý den.

Barbora Kroužková: Pane doktore, v hlavním městě dnes padl teplotní rekord. Ve dvě hodiny bylo téměř 14 stupňů a na jihu Čech bylo dokonce 16. Co se děje?

Host (Vít Květoň): No neděje se celkem nic moc zvláštního, nelze srovnávat měsíční průměr s výskytem denních nebo dvoudenních maxim. Fakt je ten, že i začátkem ledna se u nás už vyskytly teploty kolem 18 stupňů. Takže z hlediska absolutních teplot to není až nic tak výjimečného, tyhle ty teploty se vyskytují tak v průměru jednou za čtyři roky. V posledních 15 letech trošičku častěji.

Barbora Kroužková: Vinařům a také zemědělcům dělá ale to počasí starosti, ono by teplo mohlo například probudit ozimy a následné ochlazení by je zase zničilo, ohrožená může být i úroda vína, pokud by třeba réva pustila mízu do pletiv. Obáváte se nějakých dramatických škod?

Host (Vít Květoň): No, ty škody jsou možný, ono nejde jenom o to, že ty teploty vystoupily k těm 12, 14 stupňům, ale spíš, že je celkově ta zima teplá zatím a že ty vysoký teploty vlastně trvají od začátku roku, takže ta příroda se docela probudila, sníh v nížinách není, čili následné ochlazení, pokud přijde, jako že se dá předpokládat, že přijde, tak ...

Barbora Kroužková: A že přijde, zatím jste mluvili o tom, že by mělo přijít koncem ledna, jak to právě bude se srážkami? Je důležité, jestli budou nebo budou holomrazy.

Host (Vít Květoň): Přesně tak.

Barbora Kroužková: Ta předpověď?

Host (Vít Květoň): No, předpověď, předpovídáme celkem dobře na těch 10 dní, předpověď na měsíc, to už je trošičku slabší, takže bych kolegům meteorologům říkal, že nejde o předpověď, ale o tip. No já si myslím, že v tom únoru, ten únor že bude trošičku chladnější, určitě než ten leden. I kdyby byla ta zima celkově teplejší, tak že se můžou a patrně vyskytnou, já nevím, týdenní období mrazů kolem těch mínus deseti.

Barbora Kroužková: Planeta se tedy otepluje. Co to znamená pro budoucnost?

Host (Vít Květoň): Pro budoucnost u nás ve střední Evropě se předpokládá, že v nejbližších 50 až 100 letech to oteplování bude pokračovat, to znamená, že těch teplejších zim bude stále více, teplejších let taky. Klima by se mělo přiblížit asi poměrům někde v severní Itálii asi tak, což s sebou nese z hlediska, já nevím, biologického vyšší výskyt například klíšťat, různých nákaz, které se vyskytují v jižnějších oblastech.

Barbora Kroužková: Pokud jde o člověka?

Host (Vít Květoň): Tak ten člověk je dost přizpůsobivý a hlavně se pohybuje převážně v umělém klimatu v domech, takže ...

Barbora Kroužková: Spíš se dotkne lidí, kteří jsou nějak nemocní nebo mají chronické potíže.

Host (Vít Květoň): To určitě a spíš budou mít větší problémy s výkyvy těch teplot, protože když bude člověk zvyklý na to teplejší klima tak samozřejmě jakékoliv třeba náhlé ochlazení, které se určitě bude vyskytovat, tak bude jako víc zatěžující.

Barbora Kroužková: Jsou i tací, kteří pochybují o tom globálním oteplování. Je vůbec rozkolísání klimatu doložitelné?

Host (Vít Květoň): No to určitě doložitelné je, ale já si myslím, že klima dlouhodobě kolísá, čili není nikde psáno, že za několik desítek let se zase nedostaneme do fáze ochlazování. Ale dohady jdou hlavně o tom, jak se na tom kolísání podílí přirozené procesy v atmosféře a nakolik se podílí činnost člověka.

Barbora Kroužková: Váš odhad?

Host (Vít Květoň): No tak, já si myslím, že takovou třetinou ten podíl člověka je a prosím vás pěkně, to skutečně je číslo řečený jen tak od boku.

Barbora Kroužková: Já vám děkuji za návštěvu. V našem studiu byl klimatolog Vít Květoň. Mějte se hezky. Na shledanou.

Host (Vít Květoň): Na shledanou.

Fejeton Jana Pokorného

Barbora Kroužková: Závěrem ještě fejeton Jana Pokorného. Tento týden ho zaujala televizní anketa o největšího Čecha.

Jan Pokorný: "Na letošek nejsou naplánovány žádné volby, pokud nedojde k těm předčasným. Je to škoda, protože občané, i když to dovedně tají, volí vlastně rádi. Vždyť kvůli nim jsou tady televizní stanice, které uspokojují už snad všechny potřeby lidí. Nova nechá letos své diváky rozhodovat o dalších suprových zpěvácích, Česká televize protknuta veřejnoprávním duchem koupila od britské BBC volbu největšího Čecha.

V různých diskusích si lidé už lámou hlavu, jestli pošlou hlas Komenskému, Jungmannovi, Masarykovi, Sámeru Issovi, či doktoru Sovovi. Pokud ovšem není rozhodnuto předem. K téhle rouhačské myšlence došel jsem pohledem na internetové stránky obce Chromeč, kde se roku 1841 narodil jistý Josef Drásal. Měřil 242 centimetry a vážil 186 kilogramů.

Chromeč je na svého obra hrdá, dočtete se, kterak například tento dvou a půlmetrový chlapík byl dokonce představen i císaři Napoleonovi. Na jeho dvoře vystupoval se společností trpaslíků. Vrcholem čísla byla pak umístění trpaslíků na kovovou mísu, kterou Drásal lehce zvedl a odnesl. Jestli nevěříte, běžte do Hanáckého muzea v Olomouci, kde je stálá výstava obra Drásala i s jeho figurínou v životní velikosti.

Je pravdou, že Josef Drásal nepatří k celebritám, o nichž by obden psaly noviny nebo k postavám, o kterých se učí ve škole. Přestože co do velikosti, je o největším Čechovi pravděpodobně rozhodnuto, lidé si možnost volby ujít nedají. A je dobře, že Česká televize dává možnost každému a všem. Aby nevolila jen hrstka diváků, hlasovací lístky jsou kromě jiných i v bulvárním deníku a v síti hypermarketů. Autoři projektu správně myslí na to, aby největšího Čecha mohl volit i obyčejný malý český člověk."

Barbora Kroužková: Jan Pokorný uzavírá Týden v tahu. V šest uslyšíte naši hlavní zpravodajskou relaci Ozvěny dne a například informace o bouřlivém jednání severočeských sociálních demokratů nebo o předvolební situaci na palestinských územích. Příjemný zbytek víkendu přeje Barbora Kroužková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.