Hudba je prostě nesmrtelná. Stejně jako Řek Zorba, říká osmdesátiletá hudební ikona ostrovu Hydra

Nejradši mám romantickou hudbu, z padesátých let minulého století, svěřuje se Paoulo Iorgos
Nejradši mám romantickou hudbu, z padesátých let minulého století, svěřuje se Paoulo Iorgos

Buena Vista Social Club namíchaný s Řekem Zorbou. Přesně takovou hudební lahůdku si můžete vychutnat na řeckém ostrově Hydra. Pod košatým stromem tam totiž třeba narazíte na starého kytaristu, který svým zpěvem baví místní i turisty už několik desetiletí.

Úzkými uličkami se rozléhá zvuk kytary, který mne doslova přitahuje. Zahnu za roh, ještě za jeden a najednou se ocitám na malém náměstíčku, které je celé „zastřešené“ větvemi čtyř rozvětvených stromů podepřených sloupy. A pod nimi kolem stolů sedí hosté taverny Duskod Xeri Elia a poslouchají.

U nejmohutnějšího kmenu hrají dva muži, 52tiletý George Tanasis a zejména Paoulo Iorgos, kterému je už úctyhodných osmdesát roků.

Hudba, která vás dostane do pohody, aniž byste museli zavírat oči

Pan Iorgos mi trochu připomíná slavné kubánské muzikanty z nahrávky Buena Vista Social Club nebo čínské jazzmany ze Šanghaje, Čcheng Jüe-čchianga a trumpetistu Čou Wan-žunga. Jeho skladby vás totiž okamžitě uchvátí a naladí do naprosté pohody. Ani nemusíte zavírat oči.

A i tento chlapík s šedivými vlasy i knírkem pamatuje „staré dobré časy“, a nejen ty hudební. „Nejradši mám romantickou hudbu, z padesátých let minulého století. Mými vzory byli Vouneris, Dalaras a další,“ prozrazuje. Jeho prsty si však i nadále pohrávají se strunami, jako by bez nich nemohly být ani chvilku.

Hosté taverny Duskod Xeri Elia poslouchají hudební vystoupení. Hrají dva muži, 52tiletý George Tanasis a zejména Paoulo Iorgos, kterému je už úctyhodných osmdesát roků

„Na kytaru jsem se učil od pěti let. Víte, vyrůstal jsem v přístavu Pireus, kde v 1. polovině 20. století vládla hudba zvaná rebetiko. Z každého lokálu byla tahleta lidová muzika slyšet a já ji podlehl už jako malý kluk,“ vzpomíná Paoulo Iorgos.

S nesmrtelnou hudbou se dají přežít i války a nadvláda vojenské junty

Prožil 2. světovou, občanskou válku, vládu vojenské junty. A vždy mu optimismus do žil vlévala hra na kytaru, se kterou prý často utíkal na Hydru, ostrov, kde nejezdí žádná auta ani motorky, kde se po cestách mezi bíle natřenými domy s modrými okenicemi pohybují jen osli a čas tu pomalu plyne.

Toulavé kočky, to je něco, co k ospalé atmosféře řeckých ostrovů skutečně patří

„Můj otec ho potkal před dvaceti lety, a když ho slyšel, nabídnul mu možnost hrát v naší restauraci. A od té doby sem neodmyslitelně patří a dotváří zdejší neopakovatelnou atmosféru,“ říká mi pan Stavros, dosud poslední pokračovatel rodu, který tuto typickou řeckou hospůdku vlastní už více než dvě století. A její součástí je dnes i Paoulo Iorgos a především jeho písničky.

„Hudba je můj život. Dýchám pro ni. Hudba je prostě nesmrtelná. Stejně jako Řek Zorba,“ dodává za zvuku zřejmě nejznámější řecké filmové melodie Paoulo Iorgos.