Hrad vévody z Bretaně kdysi shlížel na solná pole, dnes ho obklopuje ptačí rezervace
Za francouzské revoluce se středověký hrad Suscinio chystali rozebrat na kámen, nikdo o něj neměl zájem. Nakonec se ho podařilo zachovat a dnes je vyhledávanou historickou památkou jižní Bretaně. Pro místní představuje romantický poklad, vyprávění o historii se jim ale navíc daří propojovat s přírodním bohatstvím okolních mokřadů.
Hrad z 13. století je dominantou oblasti zvané Morbihan nedaleko historického města Vanes. Převyšuje všechny okolní vesničky a je vidět i z nedaleké pláže. Na seznam francouzských historických památek se dostal už v 19. století, a přitom nechybělo málo a taky z něj nemuselo zbýt nic.
„Dnes se panství rozkládá na ploše o 64 hektarech. Okolí hradu je klasifikované jako přírodní rezervace. Taková místa jsou pod ochranou, ale zároveň musí být přístupná veřejnosti. A právě proto máme kolem hradu hned tři procházkové okruhy.“ vysvětluje průvodkyně Mathilde Guillautová.
Jak se žilo za vévody
Prohlídku začínáme kousek od hradu. „Všimněte si, že Suscinio máme neustále na očích. Podařilo se nám spojit jak francouzskou historii, tak i důležitost přírodního bohatství,“ zdůrazňuje Mathilde, jak je důležité že obě tyto složky mohou v oblasti poloostrova Rhuys spolupracovat.
V pozdním středověku a pak v následujících staletích, když byl hrad ve vlastnictví vévody z Bretaně, bylo panství ještě rozlehlejší. „Čítalo na 2600 hektarů, které sloužily hlavně zemědělství, byla zde solná pole a těžilo se dřevo. Jezdilo se sem na lovy a prosperoval i rybolov. Prostě vyhledávané místo vévody z Bretaně,“ shrnuje průvodkyně.
Slané království
Hrad Suscinio je vidět z dálky – ohromné tři věže i několikapatrový kamenný vévodský palác, hradby a u nich vodní příkop. To všechno se podařilo zachovat, i když opravy byly nutné. Hrad byl několikrát vypleněn, skoro nic v něm nezůstalo. Mnohde se propadly stropy, zničená byla dokonce celá jedna část hradu. To byste ale dnes vůbec nepoznali.
Současná stálá expozici se zaměřuje na propojení historie a přírody. Mathilde Guillatová je specialistkou na environmentalistiku a na hradě Suscinio vysvětluje, jak se už od středověku lidská činnost vždy rozšiřovala v návaznosti na okolí a přírodu.
Na dřevěném pontonu Mathilde zvedá ruce a ukazuje do dáli k laguně. Tam všude se, jak vysvětluje, už ve středověku nacházela solná pole, takzvané saliny. Sůl se tady samozřejmě získávala z mořské vody.
Ptačí ráj
„Dnes už se tu sůl netěží, nesmí se narušovat okolní mokřady. Bahnitá zátoka je výborným mixem slané a sladké vody a to přitahuje nejen jedinečnou floru, ale oblast je taky mimořádně bohatou ptačí rezervací. Můžete tady pozorovat třeba bahňáky,“ dodává Mathilde Grillautová.
Pozorování ptactva je víc než doporučeno, říká průvodkyně a rozdává nám dalekohledy. Vidět jsou i rybáci, dlouhokřídlí, různé druhy racků a mezi nimi samozřejmě i racek chechtavý.
Hrad Suscinio tak dnes nabízí nejen výpravy do historie, ale hlavně do přírody. Není divu, že jižní Bretaň, oblast zvaná Morbihan, je jednou z turisticky nejnavštěvovanějších ve Francii.
Související
-
Palačinkárna v Bretani vyzývá, ať u nich klidně svůj talíř vylížete. Palačinky nabízí sladké i slané
Neochutnat palačinky na cestě do Bretaně by byl podobný hřích jako vynechat pizzu v Itálii, halušky na Slovensku nebo bigos v Polsku. Tradici tam mají už od 16. století.
-
Kdo mluví bretonsky, toho už nepovažují za burana nebo opožděnce. Lidé jsou na to hrdí
Bretonštinou na západě Francie mluví přes 200 tisíc lidí. Naučit se ji můžete ve specializovaných školách jménem Diwan nebo v kulturních střediscích.
