Historik Martin Franc: Typickým českým jídlem byly borůvkové knedlíky, ale protože se k nim špatně pije pivo, nahradilo je „vepřo knedlo zelo“

doc. PhDr. Martin Franc
doc. PhDr. Martin Franc

Česká specialita - obložený chlebíček letos údajně slaví 100 let existence. Podle historika Martina France, který se zabývá dějinami stravování a každodennosti, byl nejspíš s antipastou a sardelovým očkem, dodává ale, že je k podobným výročím skeptický.

V mnoha případech se podle něho jedná o konstrukty, které mají zlepšit prodejnost určitých produktů odkazem na jejich specifičnost. „Můžeme si to ukázat i na české národní kuchyni. Ještě Jan Neruda prohlašoval za nejtypičtější české jídlo švestkové knedlíky, ale z hlediska restaurace mají jednu nevýhodu – špatně se na ně pije pivo. Takže se vytvořilo nové národní jídlo, a to byla vepřové pečeně, knedlík a zelí,“ vysvětluje Martin Franc.

Proč zkoumat každodennost?


Nejde jen o to, ukojit zvědavost, jak to tehdy vypadalo, ale cílem je vždy zjistit souvislosti – něco, co propojuje jev se současností, protože i když je historie věda o minulosti, tak je to vždycky minulost vztažená k současnosti. Minulost zkoumáme proto, že v ní hledáme odpověď na otázky a problémy současnosti. MARTIN FRANC

Podle něho je důležité zkoumat každodennost, abychom se dozvěděli, jak se společnost vyvíjí a jaká je její reálná kultura. A proč zkoumat každodennost za minulého režimu? „Námitka mnoha lidí je, že si to přece pamatují a nepotřebují, aby jim někdo vyprávěl, jaká byla každodennost před rokem 1989, protože v tom sami žili. Tady je třeba říct, že individuální pohled je sice velice cenný, ale může být zavádějící, protože člověk žije v bublině, aniž si to uvědomuje,“ vysvětluje docent Franc.

Každodennost a konzum

V polovině 50. a na počátku 60. let byla představa, že se socialismus vyvine v komunismus a bude platit zásada „každému podle jeho potřeb“. Počítalo se tedy s postupným odbouráním placení i s tím, že zboží bude zdarma. S otevřením prvních samoobsluh se předpokládalo, že další fází budou prodejny na bázi prodejních automatů, ve kterých si lidé budou zboží pouze brát a nebudou ho platit, popisuje Franc.

samoobsluha

A kdy je možné hovořit o konzumní společnosti? Někteří mluví už o přelomu 18. a 19. století. „Z jiného úhlu se o ní může mluvit od 2. poloviny 50. let, kdy se velmi výrazně rozšířila výroba pro spotřebu, výrazně se zvětšil sortiment nabídky spotřebního zboží a společnost na to byla nastavena – pro velkou část společnosti se hmotná spotřeba stala tím nejdůležitějším aspektem jejího života,“ říká Martin Franc, ale dodává, že podle některých sociologů a ekonomů konzumní společnost před rokem 1989 ještě nebyla.

Audio záznam celého rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.