Historie německého rozhlasu začala na kopečku u Berlína. Už téměř před sto lety
Dějiny německého rozhlasu se začaly psát třicet kilometrů jižně od Berlína ve městě Königs-Wusterhausen. Právě tam se experimentovalo s elektromagnetickými vlnami, tam se testovalo bezdrátové šíření mluveného slova i hudby. A odtamtud se také prvně vysílalo.
Je 22. prosince 1920, zkouší se první živé vysílání v Německu – Vánoční koncert, Tichá noc. Signál se šíří do celé Evropy, odtud z Königs-Wusterhausenu.
„Koncert z roku 1920 slyšelo jen pár lidí na poštách, spojaři na lodích a někdo také načerno. Tehdy byl totiž poslech rozhlasu v Německu zakázaný,“ vysvětluje Rainer Suckow, předseda spolku místních rozhlasových nadšenců.
Königs-Wusterhausen byl hlavním německým vysílačem až do konce druhé světové války, pak už jen jedním z mnoha. Po sjednocení Německa vysílač z ekonomických důvodů zavřeli. Spolek převzal nevyužívané budovy a už skoro deset let v nich buduje velké muzeum.
Motorový mauricius
Rainer Suckow mi v expozici ukazuje dieselový motor velikosti nákladního auta z roku 1937, který dříve zásoboval vysílač elektřinou. „Tohle je Modrý mauricius mezi motory,“ říká hrdě Detlef Hansen, který motor udržuje. Je stále funkční, vždy poslední neděli v měsíci ho před návštěvníky nahodí.
„Nejdřív trochu syčí a pak se rozeběhne a vyluzuje příjemný zvuk. Je to nádhera, kterou nelze popsat slovy,“ rozplývá se. „První rádio jsem si pořídil na škole, krátkovlnku. Od té doby ho poslouchám,“ dodává Detlef, jehož povinností je motor pravidelně promazat, vyčistit nebo doplnit olej.
Ve volném čase, kterého má jako důchodce dost, poslouchá na krátké vlně stanice z celého světa. „Zajímají mě informace z ostatních zemí – kultura, politika. Rádio je hezčí a lepší. Internet umí každý, krátkou vlnu málokdo,“ usmívá se Detlef Hansen.
Láska na celý život
„V 80. letech jsem se tady vyučil vysílacím technikem. Naučil jsem se, z čeho je vysílač smontovaný a jak se udržuje,“ vysvětluje Rainer Suckow, proč se sem později vrátil. Spolek, který vede, pořádá prohlídky a exkurze. Návštěvníkům vysvětluje, jak rádio funguje.
Pochopitelně i Rainer Suckow je nadšenec. Když mluví o rozhlase, v očích mu jiskří. Rádio ho opravdu baví. Zajímá mě, jestli má rádio podle něj budoucnost, nebo jestli se už pomalu přesouvá do muzea.
„Když budeme chápat rádio jako obsah – příběhy, hudbu – šířený třeba po internetu, tak pak rádio nikdy nezmizí, protože lidé budou chtít příběhy a hudbu poslouchat pořád,“ věří Rainer Suckow. K tomu nemám co dodat.
