Herec Jan Jiráň: Mám rád časy, kdy měl správný chlap čisté boty, svědomí a klobouk!
Herci ho přinutili, aby psal na počítač, na staré psací stroje ale nezanevřel. „Mám sedm psacích strojů, většinou značky Underwood. Když píši jenom pro sebe, tak si sednu a používám je, pásek jsem si nakoupil dost,“ říká v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou herec, muzikant, režisér a dlouholetý člen Studia Ypsilon Jan Jiráň.
Jako režisér mluveného slova hodně čte a knihy má poschovávané ve třech bytech. „Argentinští autoři mi přijdou, že píší podobně, rozumíme jim, jejich jazyk a humor je mi blízký,“ nastiňuje s tím, že nyní čte Osvalda Soriana, z jehož knihy by chtěl udělat desku s mluveným slovem.
Audionahrávky považuje Jan Jiráň za knihy pro uši. „I výborní herci říkávají, že je baví vytvářet svět fantazie pro posluchače, baví mne poslouchat příběh a vytvářet si vlastní,“ popisuje.
A jak se režírují herci z Ypsilonky? „Moji nejbližší kolegové vědí, že na ně nehraju režiséra, že se jenom snažím vyvarovat chyb,“ říká s tím, že takový Jiří Lábus je profesionál, který je schopen zahrát všechno. „V každé mé dramatizaci se objeví,“ podotýká.
A co by chtěl dělat do budoucna? „Moje perly jsou opery, docházím ke snům, kdy bych chtěl udělat celou knihovnu převyprávěných oper,“ vysvětluje.
Jaké vztahy panují v Ypsilonce? Jak se dramatizují opery? I to jste se mohli dozvědět v Hostu Radiožurnálu mezi 10. a 11. hodinou.
Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Ze světa lesních samot
Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.
