Hana Babčanová

Kdysi Hana Babčanová propadla letecké akrobacii, dnes vozí pasažéry po celé Evropě. Do kokpitu letadla se poprvé dostala v patnácti - od té doby však na cestě k vysněnému zaměstnání musela překonávat mnoho předsudků. Na svého otce, náčelníka letiště, dnes mimo jiné vzpomíná se slovy: "Měl ten názor, že na letiště patří ženská až po setmění." V této souvislosti zároveň dodává: "Když jsem byla mladá, tak jsem o tom nerada mluvila, ale teď vidím, že právě tohle mi dal otec do vínku - neustálý boj, pořád jít a jít a něco dokazovat. Až jsem se dostala až sem."

A boj o místo v pilotní kabině nebyl vůbec jednoduchý. "Začalo to už na vysoké škole, kdy jsme se já, kolegyně Diblíková a ještě jedna kolegyně snažily prosadit - chtěly jsme se jednou stát dopravními pilotkami. Patřičná místa nám to však zakázala s tím, že žena jako pilotka v dopravním letadle být nemá."

Právě zmiňovaná Vlasta Diblíková byla před patnácti lety první Češkou pilotující dopravní letadlo. "Bez ní bychom se do kokpitu letadla nedostaly. Některá žena tu cestu nejprve musela prošlapat, a to udělala právě ona." To, že letadlo pilotuje žena, byl v té době unikát. A dnes? Ženy-pilotky už nejsou vzácností. A to přestože se ze strany některých kolegů stále musí potýkat s přístupem založeným na variantě stereotypu o "ženě za volantem" - v tomto případě tedy o ženě v kokpitu.

Lucie Výborná se mezi desátou a jedenáctou hodinou zajímala například i o to, do jaké míry popisují realitu katastrofické filmy z prostředí letišť a letadel. Proč jsou tolik časté pády ultralightů? A odkud pramení současné problémy mnohých aeroklubů?

Záznam celého rozhovoru s Hanou Babčanovou i s dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.