Gurgaon - indické město jen pro bohaté

"Jsme v jednom z největších nákupních center Gurgaonu, CTC Plaza. Tady nakupují lidé z nejvyšší společnosti, tady jsou ty nejlepší obchody. Všechno jen pro bohaté," říká Kabir, trochu nesměle se rozhlíží kolem a doplňuje: "Myslím, že obyčejní lidé si ani nedovedou představit, že takové místo, jako je třeba tato restaurace, existuje."

Sedíme v přechlazené kavárně nákupního střediska. Trochu drkotám zuby. Za okny je čtyřicet stupňů ve stínu, uvnitř sotva dvacet. Kolem procházejí dokonale oblečení lidé a nakupují zboží luxusních světových značek. Toto jsou příslušníci nejvyšší společenské třídy.

"Prodávám kuchyně, jídelny, zařízení bytů. Moji zákazníci patří k nejvyšším kruhům. Jsou mezi nimi obchodníci nebo průmyslníci. Jistě, nedělám obchody každý den. Třeba kompletní zařízení ložnice přijde na 700 tisíc rupií (asi 260 tisíc korun). Je to hodně, ale je to ta nejvyšší kvalita," říká Singh, majitel obchodu, a provádí mě prodejní výstavou plnou překvapivě elegantního nábytku s dokonalým designem.

"Myslím, že jsem nikdy v životě nic takového neviděl. Nevím, jestli si někdy budu moci něco podobného dovolit. Když ale budu tvrdě pracovat..." míní Kabir, který rozhodně nepatří mezi nejchudší. Jeho otec je důstojník indické armády, on studuje na univerzitě angličtinu a japonštinu.

Gurgaon je nové předměstí jižně od Dillí. Do centra metropole je to jen pětatřicet kilometrů. Dost daleko na to, aby se člověk ocitl ve zcela odlišném světě. Jako houby po dešti tady vyrůstají sídla bank, luxusní kanceláře nadnárodních společností, obchodní centra i obytné domy pro bohaté.

"Práce je to docela dobrá," říká Anjun, který hlídá před obchodem známé módní firmy. "Chovají se ke mně slušně, ale plat je nízký: 3500 rupií za měsíc, tedy asi 1300 korun. Chtěl bych vydělávat víc," doplnil.

Za celý svůj měsíční plat si může Anjun v obchodě, který střeží, koupit nanejvýš jednu košili. A na ložnici, kterou jsem si prohlížel s Kabirem, by pracoval téměř 17 let. Bohatí nejsou ti, co v Gurgaonu pracují, ale jen ti, co zde utrácejí a žijí.

"Znám jen jednoho člověka, který v Gurgaonu žije. Můj bývalý spolužák, který spolu s otcem obchoduje s nemovitostmi. Nikoho jiného neznám," říká Kabir.

Sun City neboli Sluneční město je jedním z nejstarších obytných komplexů, které v Gurgaonu vyrostly. Třípatrové domy s balkony, zeleným trávníkem a stromy.

"Bydlím tady necelé dva roky. Žije se tady dobře, celý areál je uzavřený, u každé brány jsou stráže. Je tady čisto a bezpečno. Každý si tady nemůže dovolit žít, toto není místo pro obyčejné lidi, jako jsou třeba taxikáři nebo drobní prodavači z Dillí," soudí Gergam, kterého potkávám před jedním z domů.

I na město budoucnosti však dopadá stín propastných sociálních rozdílů, které jsou pro Indii typické. Na parkovištích před luxusními obchody vyrostly ubohé přístřešky těch nejchudších a mezi projíždějícími drahými auty žebrají děti. Všichni společně ovšem sní svůj indický sen.

"Co je indický sen? Dostat se výš. Dostat se ze své chudoby. Mnoho lidí je pro to připraveno udělat cokoli. I krádež nebo korupce může být cestou vzhůru. Jen málo lidí je ochotných pro svůj sen tvrdě pracovat. Já ano," slibuje svatosvatě Kabir.