Fronty a lopata místo rolby. Tak vypadaly svahy Špičáku před rokem 1989
Zima na českých horách skončila. Na začátku března 1989 se však ještě dalo lyžovat. Deník Práce tehdy napsal, že ve většině horských střediscích je čerstvý sníh, upravené tratě a fronty na vleky. Na šumavském Špičáku v noci napadlo 10 centimetrů sněhu, ale na několika místech byl už povrch tratí vydřený. Přesto se na vleky stály fronty, tak jako na mnoho jiných věcí.
Na Špičák, podobně jako na jiné kopce v Česku, vozí české lyžaře čtyřsedačková lanovka. V roce 1989 nebyla na českých ani slovenských horách ani jedna.
„Lyžovali jsem tu asi od 15 let. Na kapacitu vleků sem jezdila spousta lidí, fronty tu o víkendu byly někdy až dvouhodinové. Lidé se předbíhali a byli naštvaní,“ vzpomínají Vladimír Kasík a Josef Trmal. Dnes šéfují firmě, která na Špičáku buduje moderní lyžařské středisko.
A jak se tehdy svahy upravovaly? Ručně – lopatou a krumpáčem. „Boule se strhla, ušlapala a sjezdovka byla celou dobu zavřená,“ popisují. „Pak se odjely závody, den se jezdilo po nádherné sjezdovce a následně povrch opět zboulovatěl,“ dodávají.
První rolba se na Špičáku objevila koncem 70. let. „Byla tehdy na brněnských veletrzích,“ nastiňují. Jenže sehnat devizové prostředky bylo složité.
„Dostali jsme se až k náměstkovi federálního premiéra, který s námi chvíli pohovořil. Nakonec zvedl sluchátko a zatelefonoval řediteli plzeňské škodovky. Řekl mu, že za ním přišli dva soudruzi ze Špičáku, kteří by potřebovali koupit tlapkač na úpravu sněhu, tedy rolbu Kässbohrer,“ popisují. Dohoda dopadla úspěšně. „Ať je to, jak chce, vše bylo limitováno financemi,“ shodují se.
