„Existuje více než 50 odstínů rzi,“ tvrdí výtvarník Feri. Z plechu vytváří obrazy pomocí chemikálií

Jak jste se dostal k plechu? To vzniklo v rámci nějakého experimentu?

Čtěte také

Lazury jako průlet galaxií. Restaurátor musí vnímat nejjemnější nuance, líčí malířka Vybíralová

Byla to náhoda. Vždy jsem maloval na plátno, papír, na všechna klasická média. A jednou jsem potřeboval obložit krbovou vložku. Klempíř mi poradil, abych plech naoctoval, že prý nezrezne a zůstane krásný. Tak jsem to zakonzervoval, ono mi to zrezlo a říkal jsem si, že je blázen. Ale nějak se mi to zalíbilo a říkal jsem si, že bych z toho mohl zkusit něco udělat. Tak jsem udělal pokus, začalo se mi to dařit, začalo se mi to líbit. A pak jsem se na to vrhnul.

Když tohle udělám a ono mi to zrezne, bude rez vypadat jinak, než jsem zvyklá vídat na něčem, co nechám volně zreznout na zahradě?

To je relativní. Bude to vypadat podobně, může to vypadat stejně. Dostal jsem se do takových nuancí, kdy pracuji s poměrem kyselin, octů, i vody. Pracuji s chemickými látkami a každá funguje jinak. Samozřejmě si plechy dávám i zreznout ven.

Tak jako existuje 50 odstínů šedi, existuje i 50 odstínů nebo možností rzi?

Určitě i víc.

Obraz, na který se dívají návštěvníci galerií, má mnoho vrstev. Kolik jich může být?

Okolo šedesáti až sta vrstev. Je to hodně hodin práce, obrazy trvají okolo tří měsíců až půl roku, velkoformátové déle.

Vaše díla mají podivuhodné názvy – Giorofrekvence uniklá z myšlenky bdící muňky, Kojenec a Radegast, Pohozená fólie a osm rituálů. Přitom jsou to vlastně geometrické obrazy?

Čtěte také

Vstoupit do vlastních obrazů byl můj životní sen, říká výtvarník Petr Sís o filmu svého bratra Davida

Je to taková hra. Spousta lidí si myslí, že umění je vážné a já se snažím rozbít přístup lidí k umění nebo k dílu, aby to nebrali tak vážně. Není to nic složitého, jde o to se na to podívat a zamyslet se nad tím. Každý v tom může spatřovat něco svého nebo něco jiného.

Plech leptáte, brousíte… V které vrstvě začínáte malovat?

To netuším, ale je to okolo třicáté, čtyřicáté vrstvy. Jde o to, že vrstev kovu a rzi je spousta, a potom se v těch vrstvách jenom maluje. A každá malba se musí prolakovat, protože rez stále prostupuje malbou, neustále to konzervuju a konzervuju.

Jak vypadá radost nebo prožívání, když obraz děláte s vědomím toho, že to má 60 vrstev a je to tříměsíční práce? 

Čtěte také

Na mých obrazech se vlasy stávají účesem psychiky, popisuje malířka Sedlo. Zve na výstavu Kadeřnictví

Je to každý den překvapení, co na těch vrstvách vznikne, má na to vliv počasí. Každý den, když přijdu, je plech jiný a já se musím rozhodnout, kdy práci ukončím.

A když na to maluju, tak je to uklidňující rutina, vím, co na tom budu dělat, je tam ta jistota toho, že něco mám před sebou. Je to takový zenový, že vás to uklidňuje, máte práci před sebou, víte, co budete ještě dělat dva, tři měsíce.

Jak se dostat do galerií, když výtvarníka někdo nezná?

Není to jednoduché, dostat se do nějakého povědomí, když nepocházíte z akademických kruhů. Jde o nějakou urputnost nenechat se odradit ani třicátým neúspěchem, jít si pořád za tím cílem.

Na čem děláte teď?

Pracuji na renovaci starých obrazů. Když mám díla, která se nakupila, rozhodl jsem se, že je budu ničit. Takže ničím staré věci a dělám na nich nové.

Jak vypadala cesta Martina Feriho do galerií? A jak se umělec prosadí bez akademického vzdělání? Poslechněte si celý rozhovor.