Vstoupit do vlastních obrazů byl můj životní sen, říká výtvarník Petr Sís o filmu svého bratra Davida
Filmař David Sís natočil dokumentární film Sny o toulavých kočkách o svém bratrovi, výtvarníkovi Petru Sísovi. Ten v něm vstupuje do vlastních obrazů: „Točili jsme ve virtuálním studiu, kde jsem měl šálu na šňůrce a brácha mi větrákem rozevlával vlasy... Ale ve filmu je to rozkošné a dělal bych to dál,“ usmívá se Petr Sís.
Kde jsi sháněl archivní materiály o svém bratrovi?
David Sís: Velmi pomohl archiv ČT, kde mají spoustu pokladů. Třeba pořad, kde vystupovaly slavné osobnosti a dělaly dýdžeje. Mimo jiné také Petr, protože ho dělal v Olympicu. V průběhu filmu se děly fantastické věci: kontaktovala mě paní a donesla svázaný sešit s články z Aktualit Melodie, které Petr psal a ilustroval. Ve filmu jsou jen tři obrázky, celá pasáž dospívání měla asi pětačtyřicet minut, stlačili jsme to na deset.
Existují místa Petra Síse mezi Prahou a New Yorkem, které se do filmu nevešla?
David Sís: Těch je spoustu. Třeba Aubusson ve Francii, kde vznikají Petrovy tapiserie, nebo sekvence, jak ji předává Edgeovi z U2. Natočili jsme také krásný materiál s bratrancem Radkem a maminkou Jarkou v Brně, to zase bylo moc dlouhé...
Petr Sís: Nedali jsme tam ani Peacock Island, kde jsem měl malovat a přijel štáb a já šílel, že ostrov je malý a já se z něj nemůžu dostat pryč...
David Sís: A nedostalo se tam ani původní bydliště v Rybalkově ulici a park Grébovka, ze kterých jsme měli spoustu materiálu, ale už se do filmu prostě nevešel.
Ve filmu si prohlížíte spoustu cen, které má Petr ve svém domě za skříní. Proč tam?
Petr Sís: Komu je mám jako výtvarník ukazovat? Ceny bývají v rámu nebo jako medaile – dávám je za skříň, protože se nikam nechodí. Při natáčení jsem zjistil, že jich je tam hodně. Nejvýznamnější je asi medaile Hanse Christiana Andersena, ta časem zoxidovala do zelenomodré. Medaile vyrábí v Turnově a nabídli mi, že mi ji vyčistí, ale mně stačí i modrozelená.
V závěru dokumentu zazní, že odpovědi hledáme sami v sobě. Na co jsi přišel?
Petr Sís: Na spoustu věcí, třeba že jsem se svou prací spokojený. Po dobu třiceti let pro mě Amerika nebyla důležitá, protože jsem jen seděl u stolu a kreslil, jak nejlépe jsem uměl. Ale změnila se politika a já začal mít strach o Ameriku i o své děti. Jestli moje myšlenka o svobodě a tom, být úplně volný, bude ve společnosti uznávaná. Co když se Amerika rozdělí na dvě Ameriky? Pochybuju o společnosti a mám strach, jestli moje myšlenka přetrvá.
Jaká spolu oba bratři zažívali dobrodružství? Proč byl pro jejich otce důležitý Eskymo Welzl? A jak vzpomínají na svou sestru Hanku? Poslechněte si celý rozhovor včetně bonusu, který se do vysílání Radiožurnálu nevešel.
Související
-
Smlouva s ďáblem je věčná. A můj Faust možná nikdy nevyjde, říká výtvarník Petr Sís
Hlavními postavami jeho ilustrací bývají lidé, kteří rádi objevují svět: individualisté, kteří hledají dobro. Galileo, Darwin nebo třeba Exupéry… a pak je tu doktor Faust.
-
Petr Sís: Z vodovek vznikl gobelín. Oddechl jsem si, až když jsem ho uviděl
„Mělo jít o poctu Václavu Havlovi, ale originální obraz je velký asi jako obálka časopisu,“ prozradil výtvarník Petr Sís, z jehož obrazu se stal velkoformátový gobelín.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
