Edgar Degas přijel do Ameriky za strýčkem na prázdniny. A zůstal půl roku
Dům Edgara Degase v New Orleans. Na první pohled zvláštní spojení. Důvod, proč město slavný pařížský impresionista navštívil, je ale prostý – narodila se tam jeho babička a matka. Jako osmatřicetiletý se rozhodl své rozvětvené příbuzenstvo navštívit. Místo plánovaných dvou měsíců tam nakonec strávil téměř půl roku.
Na slavného příbuzného se v roce 1872 těšila celá 17členná rodina v čele se strýcem Michellem, obchodníkem s bavlnou, dvěma Edgarovými bratry i milovanou sestřenicí Estelle. Uklidili skladiště a vznikla ložnice s ateliérem.
„Degas přijel do New Orleans na prázdniny. Byl velmi zvědavý, jak vypadá Amerika. Přijel do New Yorku lodí a pak sem na jih vlakem,“ vypráví Marie Estelle Moyerová řečená Micey, prapravnučka zmiňované Estelle. Sama maluje a převzala tak jakousi rodinnou uměleckou štafetu.
Vana plná vzpomínek
Micey má nastudovanou celou historii pobytu svého praprastrýce a ráda se o ni dělí s turisty. Se svou sestrou provází takzvaným Degasovým domem.
„Celkem tady vzniklo 18 obrazů většinou členů rodiny, byli si totiž velmi blízcí, mnoho z nich žilo během občanské války ve Francii. Slíbil jim, že obrazy dokončí a pošle je zpátky, ale nikdy se to nestalo,“ říká Micey s náznaky zklamání v obličeji.
Ožívá ale při vzpomínkách na dětství, kdy pro ni Degasovy bronzové sochy byly jen obyčejnými hračkami. „Když jsem byla dítě, mí prarodiče vlastnili deset Degasových bronzových soch. Dědeček byl na ně velmi pyšný, chodili k nám často přátelé a známé osobnosti a sochy si fotografovali,“ vypráví Micey.
„My děti jsme měly nejraději koně. Pamatuji si, jak dědeček používal sochu dámy ve vaně jakožto – jeho slovy řečeno – ,ten největší popelník v domě‘. A já v té samé vaně koupala panenky,“ dodává.
Sochy dědeček nakonec všechny prodal, s výjimkou jediné, kterou daroval Neworleanskému muzeu moderního umění.
Bavlnářský závod impresionistickýma očima
V New Orleans vznikl také jediný obraz, který se za Degasova života prodal do muzea – Kancelář bavlnářského závodu. Byla to na svou dobu nejen ojedinělá scéna z prostředí amerického byznysu, ale zároveň důležitý historický moment.
„Na obraze je Degasův bratr, v novinách právě čte zprávu o krachu jejich bavlnářské firmy. Odehrává se to v kanceláři jeho strýce Michella Mussona, popisuje David Villarrubia, majitel Degasova domu.
David je profesí pilot, a když v roce 1993 zchátralý Degasův dům koupil, začal se o tuto kapitolu zajímat. Roky strávil létáním na lince USA–Francie a byl častým hostem v pařížských muzeích.
„V muzeu D'Orsey jsem se jednou zmínil o své nemovitosti a najednou jsem byl v kanceláři ředitele Henriho Loyeretta, Degasova žáka,“ vzpomíná. „Z domu a mého plánu vytvořit muzeum byl nadšený. Otevřel mi pak dveře na francouzská ministerstva a velmi nám pomohl.“
Po rozsáhlé rekonstrukci se dům, už coby napůl muzeum a napůl hotel, otevřel před dvaceti lety.
