Dřív se žilo jednoduše a vše bylo spojené s přírodou, říká žena, která v duchu antroposofických myšlenek žije i podniká
Nejstaršímu vinařství v Rakousku najdete v bývalém klášteře Nikolaihof v údolí Wachau. Vládne mu rodina Christine Saahsové. Starší syn Nikolaus se stará přímo o biodynamické vinařství, mladší syn Martin z vinných hroznů vyrábí kosmetiku. Christininou láskou je vaření. Její kuchařská kniha si z Číny přivezla ocenění Nejlepší lokální kuchařská kniha na světě.
Poprosila jsem Christine, aby mi připravila své nejoblíbenější jídlo. Je jím salát z divokých bylinek a květin. Trháme je spolu na zahradě přilehlé k Nikolaihofu, domu s dvoutisíciletou historií, kde celá rodina žije a pracuje.
Christine do salátu zpracovává ledacos. Vše před odtrhnutím ochutná a já ochutnávám s ní – různě barevné astry, růže, pampelišky, divokou rukolu, jitrocel nebo řebříček.
Christinina filosofie vychází z antroposofie, její základy a Christinina životní moudra ovšem pocházejí od její babičky. Ta jí vedla k lásce k přírodě, kterou má od té doby v krvi.
Salát z babiččiny zahrádky
Květy, divoké bylinky i zeleninu z Christininy zahrady odnášíme na rozlehlý dvůr, kterému dominuje staletá lípa.
Christine zeleninu i bylinky omývá jen zčásti, i to je podle ní jedna z antroposofických zásad. Pokud víme, co do půdy dáváme a čím zahradu poléváme, nemusíme se od půdy lehce znečištěných plodů bát. Naopak, v hlíně jsou prý důležité látky, které posilují naši imunitu.
Salát připravujeme na velkém dubovém stole. Christine ho polévá marinádou z domácího olivového oleje, pivovarských kvasnic, soli se sušeným citrónem, pepře, hořčice. A protože do salátu přijdou i kopřivy, je důležité je nejdřív vymáchat v marinádě, aby nepálily.
Na závěr se Christine k mému překvapení pouští do opékání slaniny, která přijde společně s lístky květin navrch salátu.
Kuchařka kořeněná tradicí a životem
Salát je hotový, a tak s Christine usedáme na lavičky pod lípu a Christine začíná vyprávět.
„Uvnitř mé kuchařky je zhruba 80 receptů – jídla z masa, vegetariánské pokrmy, polévky, předkrmy, sladkosti,“ vypočítává. „Jsou tam však také mé příběhy z dětství, jak jsem se dostala k vaření, o babičce, která nás vedla k poznání přírody. O tom, jak lidé před padesáti lety žili. Jak se žilo jednoduše a jak vše bylo s přírodou propojené.“
Christine má dopsanou už třetí kuchařku, bude se v ní věnovat souvislostem mezi jídlem a psychikou.
