Dovolená o samotě, v tichu, tmě a na utajeném místě? Netradiční pobyt otevírá cestu do vlastního nitra
Někdo rád jezdí k moři, jiný zase do hor, další chce poznat památky. A někdo se chce schovat před světem a mít naprostý klid. A právě takovým je určena netradiční vesnička u česko-slovenských hranic. Na dovolenou sem přijíždějí lidé, kteří chtějí strávit několik dní ve tmě, v tichu a naprosté izolaci. Co by byl pro někoho krutý trest, je pro jiného příležitost ponořit se sám do sebe, do svého vědomí i nevědomí.
Takzvaná ekovesnice leží v Bílých Karpatech. Ale kde přesně, to na mapě nenajdete. Přesnou adresu se dozvíte až poté, co si pobyt závazně objednáte. V osadě je několik malých domečků – zvláštních staveb z hlíny, dřeva a nejrůznějších dalších přírodních materiálů, které najdete po cestě.
„Když host přijde, vysvětlíme mu, jak domeček funguje. Potom, co se ubytuje, si sám zhasne a vypne jistič, aby si třeba později omylem nerozsvítil,“ popisuje Petr Skořepa, autor celého konceptu i všech zvláštních staveb ve vesnici. „Domek je zamčený zevnitř, ale host si může kdykoli odemknout a vyjít ven. Nesmí ztratit pocit svobody,“ dodává.
Ticho, tma a miska s oříšky
Petr Skořepa při konstrukci domků dbal na každý detail. Třeba i na to, aby slečna, která momentálně prožívá týdenní pobyt ve tmě v domečku kousek od nás, neslyšela, jak si spolu povídáme. Uvnitř domku je už čtyři dny v úplné tmě, i když venku je jasný den.
„Třetí čtvrtý den bývá krizový a hosté domek často opouštějí s tím, že už vědí, co hledali. Třeba že přišli na to, jak obnovit vztahy se svými blízkými. Jiní si zase chtějí odpočinout od svého podnikání. A pak jsou tu lidé plní strachu, kteří utíkají vlastně sami před sebou,“ přibližuje typologii klientů Petr Skořepa.
Já bych si s návštěvníky popovídala moc ráda, ale k nikomu z klientů mě tu samozřejmě nepustí. Chtěli naprostou izolaci, tak ji mají. Jediný kdo k nim má přístup, je jejich průvodce Petr Skořepa. Chodí za nimi jednou denně a donese jim jídlo.
„Vystačí jim na celý den. Dostanou ovoce, misku s oříšky a müsli, aby si mohli zobnout, když dostanou hlad. Ve tmě člověk méně jí, protože se i méně hýbe,“ dodává autor konceptu.
Civilizace o klid nestojí
V celé osadě najdete několik nevídaných staveb – třeba za lesíkem je skrytý takzvaný hobitín nebo jinde zase kruhový dům. A Petr Skořepa k tomu všemu zájemcům dává i návod, pořádá totiž v osadě školu přírodního stavitelství.
Sám ale říká, že neví, jestli to má v této oblasti smysl, a myslí tím oblast evropskou. Lidé podle něj v civilizovaném světě chtějí hlavně pohodlí, co nejmíň práce a peníze. A tohle všechno se s životem v ekovesnici vylučuje.