Divadelní režisér Dušan David Pařízek

12. září 2005
Dva na jednoho

Dobrý den. Posloucháte pořad Dva na jednoho. Příjemně strávenou následující půl hodinu vám přejí Vladimír Kroc a Naděžda Hávová. Tentokrát jsme do studia pozvali divadelního režiséra, Dušana Davida Pařízka. I vám dobrý den.

Host (Dušan David Pařízek): Dobrý den.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dušan David Pařízek se narodil 10. srpna 1971 v Brně. Studoval divadelní vědu na Ludvig Maximilián univerzity v Mnichově a v Praze absolvoval v roce 1999 divadelní fakultu Akademie muzických umění. Zakládal Pražské komorní divadlo, které před třemi roky vyhrálo konkurz na provozovatele známého pražského divadla Komedie. Tam také můžete v současnosti navštívit například představení Před tím/Potom, nebo Staří mistři, které právě Dušan David Pařízek režíruje. To jen tak v kostce. Začneme něčím úplně jiným.

Moderátor (Vladimír Kroc): Čím?

Moderátor (Naděžda Hávová): Začneme festivalem divadelním v Salzburgu. Poprvé v historii byl totiž k účasti na elitním rakouském festivalu Salzburger Festspiele přizván český režisér. Stal jste se jím právě vy. Čím je ten festival v Salzburgu tak výjimečný?

Host (Dušan David Pařízek): Jedná se o neobyčejně vysoce dotovanou, sledovanou aktivitu festivalovou, kterou spoluzakládal, to je na tom zajímavé pro mě jako pro divadelního režiséra, otec novodobé divadelní režie Max Reinhard. Svými inscenacemi, které se uváděly v jednom z velkých divadel tam ve Vresenraitschule, v jízdárně ve skalách a během posledních osmdesáti let se z toho stala sledovaná neobyčejně významná aktivita, která prezentuje.

Moderátor (Naděžda Hávová): Je něco podobného také v České republice?

Host (Dušan David Pařízek): V takovém rozsahu asi ne. Velké festivaly tady v Čechách jsou, jako například divadlo v Plzni, nebo divadlo regionu v Hradci Králové. Ale akce takových rozměrů, takových obřích rozměrů tady ve východní Evropě vlastně neexistuje. Možná můžete s tím srovnávat Čechovův festival v Moskvě, ale ani to by neodpovídalo. Je to vlastně něco jako veletrh pro to zásadní, co se odehrává v dramatu, v činohře, v opeře a ve vážné hudbě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste řekl veletrh. Je to docela trefné přirovnání. Jaký vztah máte obecně k takovým festivalům? Mám pocit, že ta pozornost je tam neroztříštěná, že člověk ani nemůže se pořádně koncentrovat na některá konkrétní díla třeba. Nebo to máte jinak?

Host (Dušan David Pařízek): Já myslím, že to srovnání je docela trefné, když jsem mluvil o veletrhu, protože se tam prezentuje hlavně a především publikum. Prezentují se tam hlavně a především ti, co umožňují takové festivaly a věnovat se samotné tvorbě, když tam člověk přijede, má na to týden, aby realizoval během několika pár málo zkoušek tu svou premiéru a odvést tuhletu práci pak co nejlépe před diváky je neobyčejně těžké, protože vás tahají z jednoho rozhovoru na další. Rozhlas japonský, rozhlas německý, rozhlas anglický, rozhlas dokonce přijeli dva kolegové z Čech, což mě neobyčejně těší, kteří psali pak o představení. Ale všechno to ostatní, to je vlastně tak obrovská aktivita, že pozornost se skutečně místy vytrácí. Je to těžké se soustředit, koncentrovat na tu samotnou práci.

Moderátor (Vladimír Kroc): Proč je dobré být na podobném veletrhu? Vrátíme se k vašemu přirovnání.

Host (Dušan David Pařízek): Myslím, že to je pro, doufám, že to nezní nafoukaně, je to pro české divadlo neobyčejně důležité, že bylo možné prezentovat mou odpověď, mou reakci na výzvu, kterou vyslovil Martin Kušej, který je na tento a příští rok šéfem činoherní sekce festivalu v Salzburgu. Prezentovat to, co skutečně Praha umí, co Česká republika umí. Předvést jednak takový dramaturgický počin, který je myslím si, zcela zásadní vrátit se k autorovi, který spojuje celý tenhle ten středoevropský region, který vyrůstal v Rakousku.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já jenom abych upřesnila, o čem vy teď mluvíte. Vy jste pro Festspiele v Rakousku vytvořil vlastní adaptaci slavného románu rakouského spisovatele Roberta Musila, Zmatky chovance Terlese. Mohl jste si tu hru vybrat sám? Mohl jste si autora vybrat sám?

Host (Dušan David Pařízek): Určitě. To všechno začínalo vlastně tím, že.

Moderátor (Naděžda Hávová): Měl jste volnou ruku.

Host (Dušan David Pařízek): Začínalo to tím, že nás navštívil Martin Kušej hned dvakrát. Viděl tady opakovaně inscenaci Antiklimax u nás v divadle, které vznikala v roce 2003 v mé režii v divadle Komedie. A posléze mě taky nějak paušálně vyslovil obdiv pro to, o co se tady pokoušíme v Komedii a prohlásil, že by byl moc rád, kdybych se toho zúčastnil. Společně s kolegou z Maďarska, kterého oslovil s mladou italskou režisérkou, s mladým slovinským kolegou a tak nějak jsme hledali společné téma, společného jmenovatele, který by nás mohl v Salzburgu tak nějak celistvě prezentovat. Jako ti, kteří přichází z toho druhého světa, který nepatří k tomuto prvnímu světu těch velkých festivalových aktivit a snažil jsem se vyslovit nějaké své poselství, které se vztahuje k této možnosti prezentovat se na takovém festivalu. A právě Musil, vracím se k tomu, o čem jsem mluvil. Musil, který vyrůstal v Klagenfurtu, kde se narodil, který sám navštěvoval významnou vojenskou kadetku v Hranicích na Moravě, který psal první svůj román právě Zmatky chovance Terlese ve Stuttgartu, který mu vydávalo vídeňské nakladatelství, které zase tu knihu nechalo vytisknout v Brně. Ten spojuje tenhle ten region jako málokterý jiný autor. Takže jsem si myslel, že to je úplně perfektní možnost.

Moderátor (Naděžda Hávová): Měl jste úspěch?

Host (Dušan David Pařízek): Já myslím, že to mělo v Rakousku obrovský úspěch, byť ta reakce na tak vyhraněnou a výraznou inscenaci, která vlastně nepatří k tomu, co se tak obvykle na velkých festivalových aktivitách prezentuje, byla zvláštní. Protože my jsme měli neobyčejně soustředěné publikum, které obvykle tam jezdí na to, aby vidělo desátý odvar Jedermana a který každý rok je úplně stejný. Vypadá to úplně stejně, oni ví, na co se tam jedou podívat. A touto prací museli být teda úplně jinak osloveni. Takže jsme měli neobyčejně soustředěné publikum. Potom poté, co to představení proběhlo, tak soustředěně a tiše neobyčejně velký dlouhý potlesk. Dokonce tam stáli diváci, takže jsme byli docela zaskočeni tím, co nás tam potkalo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy se převážně věnujete německy píšícím dramatikům. Proč?

Host (Dušan David Pařízek): Souvisí to s mou divadelní genealogií. Já jsem se sice narodil v Brně moravským rodičům, ale žil jsem pak několik let v zahraničí v různých zemích a celá má socializace proběhla v Německu. Já jsem tam vychodil střední školu, poprvé jsem tam studoval a je to vlastně taková ta dramatická sféra, kterou znám ze všech nejlíp. Ale není to tak, že bychom uváděli jenom německé hry, respektive německé autory. Já myslím, že komedie, moje práce to je nejspíš snaha o to poukázat na to, že tenhle ten středoevropský region skutečně je jeden velký region.

Moderátor (Vladimír Kroc): Teď ale mluvíte jako ředitel divadla Komedie, nikoli jako režisér.

Host (Dušan David Pařízek): I jako dramaturg a jako režisér. Mě nejde jenom o německy psané hry. Skutečně jsme teď v této době divadlo, které uvádí, myslím si, nejvíc současných českých autorů. A byl byste překvapený, když si přečtete takový titul jak jsou si vlastně pochody, snaha o nalezení nějaké metafory jak jsou ti témata blízká.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pane Pařízku, my bychom rádi nejenom o divadle, ale také o vás si povídali. Takže se vrátím k té poznámce, která určitě vzbudila zájem nejenom ve mně, kde všude jste vyrůstal? Vy jste řekl v různých zemích, tak nikoli jenom v Německu.

Host (Dušan David Pařízek): No, to je taková dlouhá historka. Můj otec nesměl po roce 1968 v České republice pracovat a to jako mladý herec, který spoluzakládal něco jako pátou scénu státního divadla v Brně, takový ten jeho kolektiv mladých herců byl v 60. letech často na festivalech v zahraničí a socialista byl hrozně rafinovaný, když někomu zakázal pracovat, který mu mohl vydělávat peníze, tak ho přeci jenom vysílal do zahraničí. A myslím socialista jako komunista, myslím, ten člověk, který by vytvářel ten systém.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže vy jste byli v zahraničí oficiálně?

Host (Dušan David Pařízek): Nebyli a otec se snažil o to, abysme mohli s ním vycestovat a někdy začátkem roku 1973 se stala chyba. On vyplnil veškeré formuláře a v Pragokoncertu si šel opět pro papír, na kterém mělo být vyškrtnuto buď moje nebo jméno mé matky.

Moderátor (Vladimír Kroc): Aha.

Host (Dušan David Pařízek): A všechno tam bylo podepsané, orazítkované a ta paní se na něj údajně usmívala a říkala: Hezké, krásné, veselé, velikonoce, jděte, prosím, jděte, jděte, odejděte. Tak on to sbalil, zabalili jsme doma kufry a odjeli jsme do Vídně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Do Rakouska tedy.

Host (Dušan David Pařízek): Tam otec působil na Festwochen ve Vídni tenkrát. A pak nastalo taková odysea od Klagenfurtu, Willachu, do Švýcarska, Nizozemí kde můj otec dlouho působil. Posléze jsem vyrůstal v Dortmundu v Německu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kde se cítíte doma dneska?

Host (Dušan David Pařízek): V Komedii. Skutečně, není to žádná fráze, je to, není to o regionu, nebo geografickém vymezení. Jsou to vždycky lidé, se kterými chcete spolupracovat, trávit čas a já myslím, že teď odevzdávám úplně zásadní část mého života času životního právě Praze, právě Komedii. A vzhledem k tomu, že tam jsem obklopen lidmi, se kterými dělám rád, je to Komedie, je to Praha.

Moderátor (Naděžda Hávová): Posloucháte Český rozhlas 1-Radiožurnál. Povídáme si s divadelním režisérem a ředitelem pražského divadla Komedie Dušanem Davidem Pařízkem.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nena, Neunundneuncig Luftbalons na vlnách Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu v pořadu Dva na jednoho, jehož dnešním hostem je Dušan David Pařízek. A my jsme tuhle písničku pustili speciálně na vaše přání, protože ona je takovou ústřední písní ve hře Kvartet Heinra Mülera, kterou uvádíte právě v divadle Komedie. A vy k ní máte určitě nějaký pěkný příběh.

Host (Dušan David Pařízek): No je to baglbanková hymna 80. let když jsem chodil do střední školy jsem jí poslouchali a je to, což ne každý český divák posluchač ví, je to protiválečná úplně seriózní snaha vyslovit nesouhlas k tomu, co se tenkrát v Evropě a celým světě odehrávalo. A stal se z toho takový ústřední motiv, inscenace, ve které u nás účinkují Roman Zach, Martin Finger, Ivan Acher a jeden náš kolega, který obvykle dělá pro nás jenom takového zvukového inženýra Michal Kyselka. To je hra, která se odehrává v jakémsi období, v jakémsi mezičase po třetí světové válce a Roman Zach a Martin Finger si přehrávají milostné hrátky, které jsou známé pod názvem Z románu, který znáte, nebezpečné známosti. A tahle ta písnička vznikala ve stejnou dobu kdy ta úprava, kterou uvádíme my vznikala ve východním Berlíně. Napsal ji východoněmecký autor Heiner Müler.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kvartet bude mít brzy derniéru, takže měli bychom si pospíšit, abychom ještě tu hru viděli. Do kdy máme šanci?

Host (Dušan David Pařízek): Určitě jí hrajeme ještě tento, příští a přes příští měsíc a skutečně to stojí za to. Jestli teda chcete vidět jak vynikají, skvělí herci jsou Martin Finger a Roman Zach stojí to opravdu za to, je to jejich velké. Každý tam má jedno velké sólo. Je to prostě jejich večer, stojí to za to.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mimochodem, má divadlo Komedie stálý herecký soubor?

Host (Dušan David Pařízek): Máme stálý herecký soubor a nechci mluvit teď o takových úplně banálních detailech. Je to ale za potřebí, protože jsem to vyčetl v novinách, upřesnit, nejedná se o soubor, který je tam ve stálým úvazku, který tam. Jehož vztah ke mně se definuje skrze va pracovně právní vymezení jakési moci na mé straně, jakési poslušnosti na straně mých kolegů.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale tak je ten stálý herecký soubor, myslím, chápán.

Host (Dušan David Pařízek): No většinou a pak to dopadne tak, že lidi chodí do divadla jenom kvůli tomu, že musí a ne kvůli tomu, že chtějí. A myslím, že to zásadní.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ty herce, ne diváky.

Host (Dušan David Pařízek): Mluvím o hercích, ano. To zásadní, co se u nás povedlo změnit je to, že se jasně formulovala dramaturgie. Jasně jsme formulovali já, David Janebeský své názory a mohli jsme oslovit tím herce, kteří nás zajímají, kteří nám ve spolupráci neobyčejně pomáhají. Takže vznikl vlastně kolektiv deseti hráčů, se kterými pracujeme neustále a ti jsou skutečně souborem. Myslím souborem, který se definuje vzácným způsobem jenom skrze ideu, jenom skrze snahu spolupracovat na něčem, co nás všechny zajímá. A tento soubor působí v Komedii.

Moderátor (Naděžda Hávová): Před třemi roky kdy se rozhodovalo o dalším fungování divadla Komedie, jste se netajil touhou proměnit divadlo v místo, které by zastřešovalo aktivity nezávislých celků. Řekl jste a teď cituji: Takové scény velkoměstům sluší, Praze by neměla podobná scéna chybět. Tak jak je to tedy s Komedií dnes po třech letech? Kdybyste to mohl shrnout, bilancovat. Jak se vám daří.

Host (Dušan David Pařízek): Abych vysvětlil to, o čem jsem tenkrát mluvil. Jedná se o, já jsem měl pocit a vzhledem k tomu kolik chodí lidí do Komedie mám pocit, že jsem nebyl jediný, že je tady jakási mezera. Tady se na mnoha scénách pracuje na repertoáru, který je bezmála totožný. Uvádí se Shakespeare, Molliere, Goldoni, uvádí se stejné tituly, v neobyčejně krátkých časových intervalech se vrací na pražské jeviště. Teď zase Hamlet vrací se zase a zase stále ty stejné hry, stejné snahy formulovat jakýsi postoj ke světu, pro které divadlo pracuje. A to co jsme my chtěli, čeho jsme my chtěli my dosáhnout byla taková snaha jasně formulovat otázky současné, aktuální. To znamená, prezentovat hlavně v českých a světových premiérách a to se nám přes 3 sezóny a to je naprosto neuvěřitelné, povedlo. My jsme skutečně uváděli všechno v českých a světových premiérách současný repertoár. To znamená současný takový jakýsi kánon otázek, které se vztahují ke světu, ve kterém a pro který smíme pracovat. Protože nás dotují daňoví poplatníci a takové divadlo vlastně od 60. let v Praze nebylo. To se musí taky jasně říct. Tenkrát divadlo, které jako dramaturg a režisér formoval Jan Grossmann Divadlo Na zábradlí, tak to působilo. Tam se uváděly tituly, které dneska už patří k jakémusi modernímu klasickému repertoáru v českých premiérách a tohle to se vlastně 20 let nevyskytovalo. A myslím si, že tohle je docela jako je to náš příspěvek. Tímhle tím je naše divadlo vzácné a vzhledem k tomu, že se návštěvnost teď blíží 80 procentům je očividné, že i diváci, že Praha má o takové divadlo zájem.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste přišli s takovým nápadem, že od poloviny října divadlo Komedie zahajuje pravidelné uvádění víkendových, odpoledních představení. Myslíte si, že si diváci najdou čas a půjdou do toho divadla v tom méně obvyklém čase, nikoliv v tom tradičním večerním?

Host (Dušan David Pařízek): My jsme přesvědčeni, že to bude mít smysl z toho důvodu, že k nám chodí naprosto heterogenní publikum. Není to jenom divadlo mladých diváků, skutečně se dělá titul jako instance starých mistrů, nebo u cíle jsou věci, které vlastně se obracejí i na v uvozovkách dospělé publikum. A chceme tímhle tím umožnit například i důchodcům, nebo lidem, kteří prostě dojíždí do Prahy a pak by se museli vracet pozdě večer domů, aby mohli navštívit naše divadlo. A myslím si, že to je smysluplné.

Moderátor (Naděžda Hávová): Už jste hovořil o tom, že máte herecký soubor v uvozovkách stálý. Máte své oblíbené herce a oblíbené dramatiky? Kdo mezi ně patří?

Host (Dušan David Pařízek): No tak. K těm oblíbeným hercům patří hlavně a především ti, kteří hrají v Komedii. Tento okruh, jestli se smím o nich zmínit, tak jsou to paní Kolářová, Vanda Hybnerová, Jana Krausová, Gabriela Míčová a teď přibyla mladá kolegyně Ivana Uhlířová, která teď zkouší svou třetí inscenaci u nás. Pány rovněž znáte. Máme veleváženého pravidelného hosta z Národního divadla pana Švehlíka a pak u nás účinkují Karel Roden, Martin Finger, Roman Zach, Jiří Štrébl a tu a tam se tam teď objevuje mladý kolega z Ústí nad Labem Jirka Černý. To je ten takový ten vzácný okruh spolupracovníků, se kterým se já kdykoli rád setkám na divadle.

Moderátor (Naděžda Hávová): Když jsem se ptala na ty oblíbené dramatiky, tak vy se specializujete především na ty německy píšící autory. Je pro režiséra výhodou když se specializuje na jednu oblast té divadelní dramatiky?

Host (Dušan David Pařízek): Mám pocit, že nesmí se z toho stát posedlost, nebo taková snaha uvádět neustále stejného autora. Pakliže máte blíž k nějakému kulturnímu prostoru. V mém případě je to zcela přirozeně německá kultura, kterou jsem poznal, protože jsem vyrůstal v Rakousku, v Německu nejhlouběji. Takže máte blíž k takovému kulturnímu prostředí, tak se vám dešifruje takový autor jako je Werner Šváb, jako je Tomas Bernard, jako je Heiner Müler snadněji. Takže pro mě bych formoval ten svůj divadelní jazyk. Tohle to bylo neobyčejně přínosné a myslím, že to souvisí s tím mým věkem, pomalinku jsem dospělejší a dospělejší a objevuji, že když otevřu nějaké jiné dveře, že se za tím skrývají nádherné věci. Takže nejsem tak úplně fixovaný jenom na tu německy psanou dramatiku, to rozhodně ne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste ale studoval jedna k v Praze, ale také v Mnichově. Přemýšlel jste někdy o tom, která z těch škol vám dala víc?

Host (Dušan David Pařízek): To je těžká otázka. Já myslím, že mě ze všeho nejvíc pomohly, to zní jako fráze, mě ze všeho nejvíc pomohl zájem o divadlo. Já jsem od svých sedmi osmi let pravidelně navštěvoval divadlo. Chodil jsem do divadla. Pak byla taková fáze v 80. letech, kdy jsem spíš poslouchal tu Nenu a hrál neustále tenis, to mě zajímalo víc v tu dobu, ale vracel jsem se k divadlu pak zase jako divák během studií v Mnichově. A myslím si, že poznávat autory, poznávat režiséry skrze návštěvu divadla bylo pro mě to nejzásadnější. A pak to lze jednoduše rozdělit. Mnichov byl pro mě spíš takový teoretický průzkum a Praha to byla možnost se setkat s profesionálním divadlem, jednak jako asistent režie.Začínal jsem u Otomara Krejčí jako asistent režie a posléze tím, že jsem studoval na DAMU, kde jsem poznal svoje spolužáky, se kterými jsme pak dělali první inscenace tady.

Moderátor (Naděžda Hávová): Trpí režiséři před premiérou divadelní hry trémou jako většina herců?

Host (Dušan David Pařízek): U mě to tak hrozné není. Horší je, že ne horší. Jsem rád, že mohu být tady s vámi a jsem nervóznější když jdu do rozhlasu a snažím se do několika málo vět přetavit to, na čem se pracuje celé měsíce.

Moderátor (Vladimír Kroc): Teď mě napadá, že my jsme si s Naďou měli vyzkoušet jaké je to třeba na divadle.

Moderátor (Naděžda Hávová): Stát na jevišti.

Host (Dušan David Pařízek): Juno, pojďte režírovat hru do Komedie a pak mě povíte, jestli jste nervóznější tady nebo tam. Ne, je to tréma. Tréma je, musí být. To je takový ten moment naprosté koncentrace těch posledních dnech hodinách před premiérou. To k tomu patří. Jenom pak, když vám skutečně na té práci záleží nastane taková ta zvláštní nervozita, která je podle mého názoru přínosná a to je myslím si, od divadla zcela neodmyslitelné. Takže i mě to potkává, ale není to tak drastické jako před několika lety kdy jsem nemohl dva, nebo tři dny jíst, navštěvoval jsem kostely. Volal jsem své mámě, dědečkovi, všem, abych se omlouval, že to možná nebude úspěch. To už se mi nestává dneska.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste spolupracoval s prestižním německým divadlem Deutche Theather Berlin. Mají se čeští divadelníci od svých kolegů v zahraničí ještě co učit? Jak to funguje třeba v tom berlínském divadle?

Host (Dušan David Pařízek): Ono se strašně těžko srovnává divadlo, které má roční dotaci 19 a půl miliónu euro s nějakou s jakoukoliv scénou ve východní Evropě. Já si myslím, že profesionalita, talent nesouvisí s tím jak vysoký je rozpočet. A já z tohoto důvodu jsem neobyčejně pyšný, že naši kolegové z Prahy, se kterými jsem teď pracoval například v Salzburgu, respektive kolegové, se kterýma jsem už dřív pracoval, kteří se mnou jezdí do zahraničí a podílejí se na inscenacích, které tam dělám, že tak perfektně zapadají svou profesionalitou, svým talentem. Takže v tom není rozdíl. Finančně se ten systém o hodně výrazně liší, ale myslím si, že je to i zajímavé jak blízké jsou si tyhle ty divadelní systémy. Prostě asi není náhoda, že v Čechách, v Německu, v Rakousku je nejvíc profesionálních divadelních scén a to není náhoda. Tenhle ten středoevropský region je už přes několika staletí tak spojený tou kulturou, že ty rozdíly jsou opravdu zanedbatelné.

Moderátor (Naděžda Hávová): Co baví Dušana Davida Pařízka ještě kromě divadla?

Host (Dušan David Pařízek): Tenis. A strašně mě zajímá jak hrál Agassi dneska v noci. Víte to?

Moderátor (Naděžda Hávová): Prohrál.

Host (Dušan David Pařízek): Fakt? To je škoda.

Moderátor (Naděžda Hávová): Federer získal US Open.

Moderátor (Vladimír Kroc): Naďo, to si povíte až po vysílání. My se musíme rozloučit. Děkujeme za to, že jste si udělal čas. Určitě jste nalákal spoustu našich posluchačů, pokud třeba ještě v divadle Komedie nebyli. To byl ředitel tohoto divadla, jinak divadelní režisér Dušan David Pařízek. Děkujeme za rozhovor. V pořadu Dva na jednoho na shledanou.

Host (Dušan David Pařízek): Na shledanou, děkuji.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vám děkujeme za pozornost a příští týden se na vás ve stejném čase budeme těšit s herečkou Valerií Zawadskou. Vladimír Kroc a Naděžda Hávová teď přejí hezký poslech dalších pořadů Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: vlk , nah
Spustit audio

Více z pořadu