Dietrichsteinská hrobka překvapí nebem nad hlavou
Jednou z nejzajímavějších památek jihomoravského Mikulova je někdejší kostel svaté Anny využívaný už více než 150 let jako Dietrichsteinská hrobka. Je známý svou honosnou barokní výzdobou a někteří návštěvníci si před ním připadají prý úplně jako v Římě.
„Stojíme před monumentálním průčelím bývalého loretánského kostela svaté Anny. Po požáru v roce 1784 a propadnutí klenby hlavní lodi byl v polovině 19. století kostel přebudován na Dietrichsteinskou hrobku,“ vypráví mi historik z Regionálního muzea v Mikulově Miroslav Koudela a pak společně obdivujeme nádherné průčelí ve stylu monumentálního římského baroka.
„Bylo zbudováno někdy mezi lety 1701 a 1707 pravděpodobně podle projektu Jana Bernarda Fischera z Erlachu. Stavitelem byl kníže Leopold Ignác z Dietrichsteina,“ doplňuje můj průvodce a ukazuje mi na průčelí erb knížete i erb jeho ženy, rozené ze Salmu.
Fasádu, díky níž si v Mikulově na okamžik můžete připadat opravdu jako v Římě, dále zdobí sochy svatých dílem z počátku 18. a dílem z poloviny 19. století. Obdivovat můžete také nádherný reliéf, který zobrazuje buď Pannu Marii s Ježíškem, nebo svatou Annu, tedy její matku, jíž byl kdysi kostel zasvěcen. O to, která z nich to je, se historikové umění dodnes přou.
Když se otevřou vstupní dveře do Dietrichsteinské hrobky, strne návštěvník překvapením. Zvenčí totiž stavba působí jako kostel, když ovšem nahlédnete dovnitř spatříte prostorný dvůr, nad nímž se klene modrá obloha.
„Původně zde samozřejmě byla klenba hlavní lodi, která se však zřítila po velkém požáru v roce 1784, jemuž padlo v Mikulově za oběť asi 350 domů,“ vysvětluje Miroslav Koudela. „Padající klenba zničila v hlavní lodi stojící svatou chýši – loretánský domek, podle nějž nesl kostel přízvisko loretánský.“
Mimochodem jednalo se o nejstarší loretu na Moravě, která posloužila jako inspirace pro Kateřinu Benignu z Lobkovic, jež právě podle ní nechala vystavět slavnou loretánskou chýši v Praze.
Dnes je prostor upraven do podoby parku, kterému uprostřed dominuje sedící socha Františka Josefa z Dietrichsteina, donátora a iniciátora přestavby kostelní ruiny na Dietrichsteinskou hrobku. Pochází z roku 1859 a jejím autorem je pražský sochař Emanuel Max.
