Děti mají právo vyrůstat v prostředí bez násilí. Rodiče kriminalizovat nechceme, říká Blažkův náměstek k novele proti trestání dětí
Ministerstvo spravedlnosti chce novelou zákona označit fyzické a psychické trestání dětí za nepřijatelné. Proč zmíněná novela nezavádí za nepřijatelné chování vůči dětem žádné postihy? Jak si chce poradit třeba s nedávným tvrzením ministra práce a sociálních věcí, který se zastával možnosti dítě ve výjimečných případech potrestat pohlavkem nebo plácnutím přes zadek? Tomáš Pancíř se ptal Karla Dvořáka (STAN), náměstka ministra spravedlnosti Pavla Blažka.
Ve čtvrtek jste mluvil o tom, že pracujete na dvou možnostech, jak zákaz nebo nepřijatelnost trestání dětí do občanského zákoníku doplnit. Máte už jasno v tom, co přesně by mělo být zakázáno, respektive označeno za nepřijatelné? Měly by to být jen fyzické tresty nebo všechny tresty dětí?
Čtěte také
Návrh změny, který byl představen na Den dětí, spočívá v tom, že by v občanském zákoníku mělo být deklarováno vedle jiných práv dětí a povinností rodičů i to, že děti mají právo na to, aby byly svými rodiči vychovávány v prostředí, které je prosto tělesných trestů i duševních útrap. Takže naše úvaha se vydává oběma těmito směry.
Co jsou to duševní útrapy nebo duševní strádání? Pokud dítěti zakážu hrát počítačovou hru nebo koukat v mobilu na YouTube, je to pro něj duševní strádání?
Debata, kterou spolu nyní vedeme – ale kterou budeme vést i v budoucnu, určitě v rámci celé politické reprezentace a počítám i veřejnosti –, by myslím neměla být o tom, že bychom filozoficky bádali nad tím, jaký trest je přiměřený a jaký je nepřiměřený. Vysvětlím vám, proč to říkám. Přiměřenost trestu je vždy velice subjektivní, a to z hlediska vnějšího pozorovatele i samotného trestajícího rodiče.
Hranici přiměřeného a nepřiměřeného trestu není možné určit.
Známe řadu případů, kdy rodiče, kteří skutečně bijí děti řemenem a ano, to se v současné době stále děje, mají za to, že jejich trest, který v rámci své výchovy na dítěti uplatňují, je přiměřený a že to tak je v pořádku. Proto si myslím, že ta debata by právě neměla být vedena o tom, jaký trest je přiměřený a jak je nepřiměřený, protože tuto hranici vlastně není možno určit.
Chápu tedy dobře, že zakázán má být jakýkoliv trest, tedy i ten, který třeba podle 95 procent populace by byl přiměřený?
Čtěte také
Ne. Myslím si, že je důležité říct, že rodiče určitě vždy nejlíp vědí, jak vychovávat svoje děti a není úkolem státu jim do toho příliš zasahovat. Na druhou stranu je potřeba jasně a nahlas říct, že hodnotou společnosti je to, že děti mají právo být vychovávány tak, aby je to nepoškodilo v celém jejich dalším životě. Protože to je bohužel to, co je následkem trestů příliš drakonických nebo nepromyšlených ze strany rodičů.
Co to pro mě jako pro rodiče má znamenat? Čeho všeho se mám vyvarovat?
Mluvíme o deklaratorním ustanovení v občanském zákoníku, které vyjadřuje hodnotu společnosti. Když mluvíme o tom, jak konkrétně se to dotkne vás jako rodiče, předpokládám, že jako rodič chcete vědět, jak máte vychovávat svoje děti a určitě za tou radou nepůjdete do občanského zákoníku.
Rodiče mají mít šanci poradit se s někým kompetentním, jak mají vychovávat své děti.
Jediná změna určitě nemá nastat jen tím, že budeme chtít měnit občanský zákoník v jednom odstavci nebo ho doplňovat. Opatření, která by měla přijít v souvislosti s touto novelou a jsou plánována, se mají týkat nejen legislativní změny, ale i návaznosti sociálních služeb, info linek, aby rodiče měli šanci se s někým kompetentním poradit, jak by měli zvládat výchovu svých dětí.
Ale vy chcete do občanského zákoníku napsat, že trestání dětí je zakázané. Je to tedy veškeré trestání dětí?
Tady možná dochází k tomu neporozumění. My nechceme napsat, že je zakázané. Je nepřijatelné. Děti mají právo vyrůstat v prostředí bez násilí. To je to, co říkáme.
Podle vás novela nemá kriminalizovat rodiče. Nezavádí žádné sankce nebo nemá zavést žádné sankce. Má to i tak smysl?
Ano a děkuji, že to zmiňujete. Chci to zdůraznit i na tomto místě. Není žádným záměrem kriminalizovat rodiče, trestat je. Účelem této změny je dát jasně najevo, jaký standard naše společnost považuje za správný v tom, zda mají nebo nemají být trestány děti. V této souvislosti bych rád zdůraznil, že Česká republika je jedna z posledních zemí Evropy, která tento hodnotový postoj nemá vyjádřen v žádném ze svých předpisů.
Naším záměrem není trestat rodiče.
Řada zemí už tuto úpravu přijala v minulosti. Jsou to země od Islandu po Řecko a od Finska po Portugalsko, a to včetně našich sousedů ve středu Evropy, ať už je to Polsko, Německo, Rakousko nebo Maďarsko.
Před pěti lety udělala agentura Nielsen pro Ligu otevřených mužů výzkum, podle kterého 63 procent z více než tisícovky dotázaných přiznalo, že při výchově dětí použilo nebo by bylo ochotno použít fyzický trest. V roce 2013 v obdobném průzkumu to bylo 66 procent dotázaných. Myslíte si, že když změníte občanský zákoník, že to procento klesne?
Čtěte také
Nemyslím si, že sdílené příběhy toho, jak můžou rodiče někdy při výchově použít tělesné tresty, je důkazem toho, že se jedná o něco správného a přijatelného. My jsme nakonec tu iniciativu převzali nejen z důvodu nějakého mezinárodního srovnání a závazků, které máme z mezinárodních úmluv, ale i na základě toho, co nám říká odborná veřejnost, kterou prezentují dětští psychologové a neziskové organizace.
Vloni vyvolala hodně pozornosti slova ministr práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL) pro Aktuálně.cz. Ministr tehdy řekl, že je vděčný rodičům, že v pravý okamžik facku taky dostal. Dodal, že je z prostředí, kde rodiče uměli v pravý okamžik vymezit, kdy jsou mantinely a že i on se ve výjimečné situaci dostal do momentu, kdy napomínal podruhé potřetí, nemělo to žádný účinek, tak prostě přistoupil ke ,klepnutí na zadek‘. Nemáte pocit, že tím ministr vyjádřil názor velké části společnosti, možná těch 63 procent, o kterých jsme před chvílí mluvili?
Dovolte, abych vám odpověděl protiotázkou, jak se dneska říká. Já jsem zase vděčný svým rodičům, že se mnou o mnoha věcech hovořili a že mě vychovávali v prostředí bez násilí. Myslím si, že to je věc, která souvisí s nějakými trendy a vývojem naší společnosti, kde něco, co bylo přiměřené a bylo normou před 20 nebo 40 lety, už je dnes společností vnímáno jinak.
Jakou podporu má návrh na nepřijatelnost trestání dětí na politické scéně? Kdo a jak bude vzdělávat rodiče? A kdy by mohlo být nové ustanovení v občanském zákoníku platné? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
OSPOD v krizi. Náročné případy, administrativa a nedostatek pracovníků, přibližuje referent OSPODu
OSPOD bojuje s nedostatkem zaměstnanců, přemírou papírování a nárůstem dětí a mladistvých se sebevražednými pokusy. Poslechněte si rozhovor s místopředsedou komory.
-
Registr sexuálních delikventů se komplikuje, poslanci se nemohou dohodnout na jeho podobě
„Hledáme řešení v souladu s justicí i politickou reprezentací. Pokud nedojde ke shodě, budeme respektovat to, co nám zákonodárci řeknou,“ uvádí Antonín Stanislav z ODS.
-
Fyzické trestání dětí by mohlo ve Francii skončit. Poslanci schválili změnu občanského zákoníku
Novela počítá se symbolickou úpravou článku, která se čte novomanželům při uzavírání sňatku. Lidé by se zavazovali k tomu, že při výchově dětí nebudou používat fyzické nebo verbální tresty.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.