Předseda českého olympijského výboru: Chceme se na olympiádě dívat o kus dál a vytvářet vzory pro děti

Tyto hry přicházejí po dvou olympiádách poznamenaných covidem, mají to být první hry v novém stylu udržitelnosti. Co od pařížských her čekáte, v čem budou mimořádné?

Myslím, že v řadě směrů. Zahájení se poprvé v historii olympijských her nebude konat na stadionu, ale bude uprostřed města na řece Seině, na trati dlouhé 6.5 kilometrů, sportovci nastoupí na lodích. Uvidíme ještě, čím nás to zahájení překvapí.

Vůbec ten koncept, že se organizátoři rozhodli vše udělat ve stávajících budovách nebo provizorních sportovištích, že nebudou kvůli olympiádě budovat žádná sportoviště – výjimkou jsou jen plavecký stadion a jedna hala na míčové sporty. Jinak všechno situovali do centra města.

Budou využity prostory pod Eiffelovou věží, před Invalidovnou, v Grand Palais. Centrum je kompletně vyblokováno pro olympiádu. Takový neurologický bod toho města je celý uzavřený a zůstane tak až do poloviny září v průběhu paralympiády. 

Čtěte také

Olympiáda bez Rusů a Bělorusů? Kolektivní vina je sice tvrdá, ale je to důležitý signál světu, myslí si šéf českého biatlonu Hamza

Na olympiádě v Paříži se představí deset a půl tisíce sportovců z více než 200 zemí, bude mezi nimi 113 českých reprezentantů. Před týdnem jste řekl, že čekáte deset medailí a že budete rád, když budou alespoň dvě zlaté. Znamená to, že méně než deset byste považoval za neúspěch?

S těmi medailemi je to vždy těžké. Když získáte medaili, tak to znamená, že si vše sedlo v ten daný den, že se sešly všechny aspekty sportovního výkonu a že se podařilo dostat se na stupně vítězů. Ale myslím si, že přijíždím mezi silným a ambiciózním družstvem, máme řadu šancí na medaili.

Především Martin Doktor se snaží udělat maximum pro to, aby sportovce naladil do takové atmosféry a vytvořil takové podmínky, aby se ty věci sešly – na to, aby den D a hodina H byla v době výkonu a abychom udělali českým fanouškům radost.

Česko na olympiádě nemá zastoupení ani v jednom z kolektivních sportů. O čem to vypovídá?

Není to dobrá situace, která popravdě řečeno trvá déle a vyvrcholila teď. Hovoří se o tom, že systém sportů, tak jak je v České republice nastavený, není dobrý, protože na kolektivní sporty vždy potřebujete více lidí. My jsme schopni v rámci našeho systému vychovávat individuality, ale už je to slabší, když vychováváme týmy – pomineme mužský a ženský hokej, což jsou zimní sporty.

V kolektivních sportech je obrovská konkurence a dostat se na olympijské hry znamená patřit mezi absolutní světovou špičku. Je to dlouhodobá bolest českého sportu a pořád voláme po tom, aby se sportovní prostředí s pomocí státu a regionů na tuhle situaci více zaměřilo.

Kdo a co by pro to měl udělat?

Je to o celkové podpoře. Není to jen o tom, jak sestavíte reprezentační tým, ale o tom, jak se staráte o mládež. Obecně se rodí málo dětí, takže je základna poloviční, než byla třeba před dvaceti lety. Poté je tu otázka životního stylu. Dříve sportovalo alespoň na rekreační úrovni 80 nebo 90 procent dětí.

Dnes je ten poměr opačný, sportuje asi 30 procent dětí. To je zase další snížení skupiny, ze které můžete vybírat. Potom je potřeba vnímat i to, že vrcholový sport mohou statisticky dělat asi tři procenta populace. Když si všechny tyto parametry sečtete, tak vám dojde, že v kolektivních sportech začínáme mít problém. 

Věříte, že Olympijské hry mohou přispět k tomu, aby v Česku sportovalo více dětí?

Jsem o tom přesvědčený, protože děti motivují vzory. Byl to můj případ, předpokládám, že i váš a všech generací. Chtěli bychom se na této olympiádě dívat o kus dál a vytvářet vzory pro děti, jako je třeba nepochybně Lukáš Krpálek. Víme, že vždy, když získá zlatou olympijskou medaili, mají judistické kluby vyprodáno a absolutně plnou kapacitu.

Jsou tam i další sportovci, příklady táhnou. Ale sport není jen o olympiádě, je třeba sportovat 365 dní v roce. Není to jen o dětech a nastupující generaci, ale o celém národu. Tiše závidíme, jak je sport brán a podporován třeba v Norsku, Švédsku nebo Holandsku a pevně doufám, že se tato změna projeví i u nás. Sport není jen o olympijských medailích, ale také o zdravém životním stylu a o životě ve zdraví, což si myslím, že je největší životní hodnota, kterou můžeme mít.

Nezastínily letošní hry obavy o bezpečnost a debaty o účasti ruských sportovců? A proč chce mezinárodní olympijský výbor uspořádat olympiádu v e-sportu, tedy hraní na počítačích? Poslechněte si celý rozhovor, audio najdete nahoře v článku.