Cyklista Jiří Ježek podřídil paralympiádě v Riu prakticky všechno. A jídelníček rozhodně měnit nemusí

Handicapovaný cyklista Jiří Ježek
Handicapovaný cyklista Jiří Ježek

Osm českých sportovců našeho projektu Olympijský rok už jsme vám ve vysílání Radiožurnálu představili. Oni sami pak zase nám ukázali přímo v Riu, zda se jim povedlo to, na co se tak dlouho připravovali. Devátý díl máme ale ještě před sebou – cyklista Jiří Ježek totiž na své paralympijské závody ještě čeká. A tak bude tento týden patřit právě jemu. A znovu se přesvědčíte, že také on podřídil akci v Riu v uplynulých měsících naprosto všechno.

Na pražské Novodvorské ulici má svou kancelář známý odborník na výživu Petr Havlíček, a Jirka tady s ním má schůzku. Každou chvíli by měl přijet i se Soňou, která ho na veškerá jednání stejně jako na závody doprovází.

„Dneska si jdu pro výsledky rozboru krve a různých dalších hodnot kvůli stravovacímu plánu, vůbec plánu výživy na příští období, vlastně až do Ria, protože jsem se rozhodl, že chci dělat všechno na 100 %, tak i tu stravu chci pořešit,“ vysvětluje Jirka.

Čtěte také

A Soňa bude Jirkovi vařit zřejmě to, o co si on sám řekne. „Má rád zeleniny, a musí samozřejmě nabírat i nějaké bílkoviny na svaly,” říká s tím, že Jirka si také vaří sám.

„Moje povídání asi nebude moc dlouhé k výsledkům, protože tam nemáme moc co řešit – tělesná skladba vyšla perfektně, spalování vyšlo perfektně…,” říká Petr Havlíček, který má pro Jiřího Ježka jen samá pochvalná slova. Zdá se, že šestinásobný paralympijský vítěz nemusí stravovací návyky měnit, jídelníček má podle všeho dokonalý.

„Když jsem psal týdenní popis toho, co jím, tak jsem se snažil nepodvádět, nestavět to do lepšího světla, jestli to půjde takhle dál, tak je to dobré,” usmívá se. A podle Petra Havlíčka rozhodně nešlo o nějakou chybu. „Je to úplně poprvé, co máme člověka, který to má takhle srovnané a má takovéhle předpoklady,” dodává Petr Havlíček.

Lucie Výborná a Jiří Ježek

A bude co zlepšovat? Podle Petra Havlíčka je základním předpokladem hlava. „Ve chvíli, kdy člověk jede a řeší spoustu věcí kolem, je ve stresu, tak hlava mu požere takové kvanta eneergie, že mu potom dojde,“podotýká.

„Pro mne to je spíše taková dávka sebevědomí, že to, co jsem dělal doteď, jsem dělal dobře. Ale vím, že tam najdeme něco, co mi pomůže být lepší,” dodává.