„Chci to zažít znova!“ Hrát doma byl velký tlak, fanoušci ale byli neskuteční, shodují se Pastrňák s Červenkou

Je těžší hrát finále doma?

RČ: Pro mě asi jo, protože člověk chce tak moc vyhrát doma, ještě víc než kdekoli jinde. A je tomu tak blízko, že se víc bojí toho, aby neprohrál. Pro mě bylo finále nejtěžší zápas na psychiku, protože jsem věděl, jak moc jsem blízko a že ta šance už nikdy taková nebude – vyhrát doma. Chtěli jsme to všichni tak moc, že to bylo těžké na tu hlavu.

Čtěte také

Když se českému týmu nedaří, přehodíme si místa na sezení. Sportovní komentátoři vtipkují o pověstné hokejové pověrčivosti

Opravdu funguje, že šestým hráčem je publikum? Žasla jsem, že to vydržela ta aréna, to byl řev...

RČ: Letos to tak opravdu bylo. Bylo neskutečné před takovými lidmi hrát. Nejvíc nám to pomohlo v zápasech s papírově slabšími, kde se od nás očekává to vítězství. Kdyby to bylo někde před prázdnou halou nebo kde ti lidi nejsou a energie nepřijde, tak se tyto zápasy dají prohrát. A stalo se to skoro na každém mistrovství a každému silnému týmu. Nám se to letos nestalo podle mě hlavně díky lidem, že jsme hráli doma a každý zápas byl speciální.

Když Norové odskočili na 3:1, tak to byla nepříjemnost velká, ne?

RČ: Byla, ale stalo se to docela brzy, bylo to v první třetině, takže jsme věděli, že času máme dost. Lidi přinesou energii a člověk ji může nabrat. Stačí jeden gól, kdy to hala nabere ještě víc...

Davide, jak se naskakuje do rozjetého vlaku?

DP: Není to vždycky úplně příjemné, hokej je velice týmový sport. Nechcete nic nabourat. Kluci hráli výborně celý turnaj. Většinou s tím nemám problém, ale jak to bylo v Česku a ten tlak byl větší, tak jsem se toho bál, ale kluci nás přijali neskutečně. Byli jsme tři hráči, kteří přijeli pozdě. Měli jsme dobrého kapitána, ten se o to postaral. (usmívají se) Jsem rád, že to tak vyšlo a že jsme ten vlak nezastavili.

Jak je těžké uvěřit tomu, že nejste bůh, když vylezete na Staromáku a lidi volají: Červenka je bůh! Pastrňák je bůh!

Čtěte také

Patrik Eliáš: Hokej se posunul k pevnému systému a výrazným individualitám, lídrům je teď 20 let

DP: Byl to krásný pohled. Hned první myšlenka, co mě napadla, když jsem tam přišel: Tohle chci zažít znova!

RČ: Je nádherné, jak sport dokáže zbláznit republiku a pospojovat lidi, že v tu danou dobu se na něčem shodnou a jsou zajedno. To je úžasné. Když je člověk toho součástí, má na tom nějakou zásluhu a pak to vidí před sebou, je to úžasný pocit. Samozřejmě bychom to chtěli vyhrávat každý rok. (usmívá se)

V jakékoli fázi turnaje jsme tam byli jeden pro druhého. To byla výhoda našeho týmu.
Roman Červenka

Dokážete mi popsat, co znamená hokejová rodina? Kolem hokeje jste taková zvláštní rodina, možná spíš klan, kterému člověk, který není uvnitř, nemůže rozumět...

DP: Jsme spolu dvacet pět kluků každý den společně. Je jednoduché se pak spřátelit. Jsme spolu kolikrát víc než s našimi rodinami.

RČ: Souhlasím s tím stráveným časem, je to opravdu každý den. A i když jsou tam různé charaktery, musíte pořád hledat cestu jeden k druhému, aby rodina fungovala co nejlíp a bylo to vidět na ledě. Což je ne vždycky jednoduché. Proto ne každá rodina funguje na té top úrovni, ale jako rodina to opravdu funguje.

Hokejový kapitán českého týmu Roman Červenka s Lucí Výbornou|foto:Tomáš Černý, Český rozhlas

A podrží mě ta rodina, když se něco podělá?

RČ: Ta správná jo. Ta, co vyhrává, kde to funguje, tak stoprocentně. A jsou tam jeden pro druhého. To byla výhoda našeho šampionátu a našeho týmu, protože jsme tam byli jeden pro druhého, ať to bylo v jakékoli fázi toho turnaje.

Kolik dní v roce Roman Červenka a David Pastrňák hokej nehrají? Jak snáší nelibost fanoušků, když se nedaří? A jak strávili první dny po vítězném finále? Poslechněte si celý rozhovor.