Cesta je to mnohdy prašná, některé dívky z favel v brazilském Rio de Janeiru dokáže ale box ochránit před zločinem

Z oken boxerské školy v sousedství Cantagalo je dole v údolí vidět čtvrť Ipanema se svou stejnojmennou pláží. Na druhé straně zahlédnete slavnou sochu Ježíše Krista s roztaženými pažemi. Obě místa navštěvují davy turistů. Do favely Cantagalo naopak nechodí. Vznikl tu ale unikátní projekt boxerské školy pod vedením první brazilské boxerky Katii.

V boxerské škole Academia Nobre Arte umístěné v chudinské čtvrti Cantagalo v Riu de Janeiru začíná boxerský trénink. Je určen dívkám od 12 do 18 let. Vede ho 38letá Katia Marcusová, vůbec první žena, která se v Brazílii začala věnovat boxu: Našla jsem zalíbení v mužských sportech. Hrála jsem například fotbal, pak jsem ale skončila u boxu a ten se mi líbil pořád víc a víc.

Čtěte také

Často jsem totiž neměla nic jiného na práci a začala jsem proto pravidelně chodit sem do tělocvičny.  Bylo to v dobách velké diskriminace, bojové sporty byly na okraji zájmu, a že bych boxovala já? Holka? Nemyslitelné. Mému tátovi se vůbec nelíbilo, že se taková delikátní dívka chce věnovat sportu, který dělají výhradně muži,“ říká Katia usazena na stoličce přímo uvnitř boxerského ringu.

Dožila jsme se toho, že první brazilská boxerka nás v roce 2014 reprezentovala na šampionátu. Trvalo to příliš dlouho, ale stalo se.
Katia Marcusová

Je stále v dobré kondici, s velkými bicepsy, které zdobí tetování. Katia je oblečená do basketbalového dresu se jménem legendárního Michaela Jordana, šampióna, jak neopomene tato svérázná žena dodat.

Kdo si to se mnou rozdá? 

Katia neměla v počátcích s kým boxovat, a tak se dávala do soubojů s muži. Se smíchem dodává, že lidově řečeno dostala často naloženo. Ani to ji ale neodradilo a u boxu zůstala. Nejen to, dokonce se stalo vůbec první profesionální trenérkou v boxu.

Našla tak svůj životní smysl, dívky totiž začala učit boxerskému drilu v Academia Nobre Arte, kde trénování převzala po zakladateli projektu Claudiovi Coelhovi. Ten je zvěčněn na jedné ze zdí, které lemují fotografie desítek boxerů a boxerek včetně legendárního Muhammada Alího.

Život tady není žádná selanka

Coelhovi je tu připisován i následující citát: Tato škola není pro šílence, kteří by se chtěli naučit boxovat jen proto, aby někomu ublížili, nebo někoho zabili.

Do tělocvičny přicházejí dívky, které pocházejí ze sousedství favely Cantagalo. Ta je neslavně proslulá drogovými obchody, násilím i přestřelkami.

„To, co považujeme za nejdůležitější trofej, je, že takovou mladou dívku dokážeme odchytit a dostat do soutěží národního boxu. Pracujeme totiž s rebelskými děvčata, často agresivními, která nepocházejí zrovna z prestižních rodin. Samozřejmě některé dívky ztratíme, propadnou zločinu. Jiné ale třeba i díky našemu výcviku mohou pěstovat svůj charakter a třeba se dostat i do elitních škol, kde většinou studují jen běloši.“

Čtěte také

Prašná cesta

Třeba rovnou pod svahem favely Cantagalo. Tam se totiž rozléhá čtvrť Ipanema se svou proslulou stejnojmennou pláží. Katia těmto bohatším Brazilcům říká: ti ze zdola, z asfaltových cest.

Naráží tak na sociální nerovnost, která je v Riu a nakonec v celé Brazílii jednou z největších na světě. Katia bohatství a chudobu expresivně popisuje jako rozdíl mezi asfaltovou a prašnou cestou.

Nezpevněnými stezkami do školy přicházejí děvčata i dnešní odpoledne. Ve výrazech se jim zračí tvrdé odhodlání. Čeká je náročný dvou hodinový trénink. Skáčou přes švihadlo, posilují s činkami, imitují boxerské pózy a nakonec neúnavně mlátí do těžkých pytlů.

Toporná samba o přestávkách

O pauzách se některé pouští do tance samby, je ale znát, že jsou jejich těla zocelena boxem, jejich taneční pohyby jsou tudíž trochu toporné, což mezi samotnými dívkami vyvolává smích. Ten brzy opět střídá usilovné soustředění a výraz ve tváři někoho, kdo je připraven do boje, kdo je připraven svého soupeře udeřit a sám nějakou tu ránu schytat.

„Mám velkou radost a zažívám velké emoce. Dožila jsme se toho, že první brazilská boxerka nás v roce 2014 reprezentovala na šampionátu. Trvalo to příliš dlouho, ale stalo se. Mohu být spokojená, všechno co jsem za ta léta udělala, se totiž nevypařilo,“ dodává Katia Marcusová.

autoři: Eduard Freisler , aka
Spustit audio

Související