„Černá Amerika je silná a naštvaná. Pořád nás vidí jako majetek.“ Poslechněte si velkou reportáž Jana Kaliby z protesty zmítané Ameriky

Současné protestní hnutí je podle Jamella Hendersona úplným protikladem toho před půl stoletím, kdy za svá práva bojovali jeho rodiče a prarodiče. S mladým černošským komunitním lídrem a organizátorem demonstrací stojíme na betonovém nádvoří jeho sídliště v chudší části newyorského Brooklynu, které obývají výhradně Afroameričané.

„Ještě než se Trump stal prezidentem, říkal jsem, že my nejsme jako generace našich rodičů a nebudeme stát v klidu za každou cenu. Pokud nás policista udeří, my mu tu ránu vrátíme. Už nebudeme trpět tu neúctu vůči černochům a našim komunitám,“ říká rozhodně.

„Pokud jsou lidi rozhněvaní, je to jen dobře. Je potřeba ukázat, jak je černá Amerika skutečně silná a naštvaná. Každý den musíme vstávat se strachem, co se stane. Jakmile vyjdu z našeho domu, bojím se, jestli se bezpečně vrátím.“

Černošští rodiče učí své syny a dcery, jak přežít setkání s policií. Tvoříme si manuály, co dělat při běžných činnostech. Jak se procházet parkem, když jste černí. Jak létat letadlem, když jste černí… Oni vidí černou kůži, černé tělo, vidí zvláštní odměnu, povýšení, vidí prostě další černou postavu na ulici. Můžeme se chovat jakkoli, a pořád nás vidí jako majetek, jako pracovní sílu. Jsme pořád považováni za zvířata, ne za lidi.
Jamell Henderson

Jamell Henderson věří a obsáhle vysvětluje, že systém americké společnosti černošské Američany záměrně poškozuje. A že se to týká i fungování policie, která ve Spojených státech zabíjí lidi na denní bázi.

Bojuje policie s kriminalitou, nebo s Afroameričany?

U Afroameričana je třikrát větší pravděpodobnost, že zemře po policejním zákroku než u bělocha. Čím je to způsobené, to patří k otázkám, které americkou společnost rozdělují.

„Nikdo z policistů nevyráží a nezaměřuje se na někoho kvůli barvě jeho kůže. To je lež. Mapujeme, kde se vyskytuje kriminalita, a tam posíláme policisty,“ prohlásil Bernard Kerik, bývalý policejní prezident města New York.

„Domnívám se, že nejde o barvu pleti, ale o socioekonomický status. Děje se to v komunitách, které mají špatné školy, mladí lidé nemají kde sehnat zaměstnání, hroutí se tam rodiny, rodiče nejsou k dispozici dětem, když vyrůstají…“ přizvukuje William Johnson, ředitel Národní asociace policejních organizací.

Dědictví otrokářské společnosti

Podle dalšího z černošských komunitních lídrů v Brooklynu Patricka Houstona jde o začarovaný kruh, který má kořeny hluboko v minulosti: 

„V 60. letech byly přijaty důležité zákony, které aspoň na papíře zajistily Afroameričanům rovnější podmínky a zvýšily jejich šanci uspět ve společnosti. To byl určitý pokrok, ale spousta černochů v té době žila v hluboké chudobě právě následkem otroctví, rasismu, diskriminace a segregace.“

Aby si ospravedlnily otroctví, musely Spojené státy černochy odlidštit, bát se jich a říkat, že nejsou tak inteligentní jako běloši. A i když jsme otroctví zrušili, tohle nám zůstalo jako dědictví. Ta naprosto chybná, špatná a idiotská myšlenka, že Afroameričani jsou agresivní a že nejsou inteligentní.
Derek Hyra, docent Americké univerzity ve Washingtonu

„Jenže potom nastala kriminalizace chudoby, která zvyšuje výskyt policie v černošských čtvrtích. A to zase vyvolává dojem, že černoši přece musejí být nebezpeční a že je potřeba je násilně hlídat,“ vysvětluje Houston.

Jak by se měl proměnit policejní systém Spojených států, aby se společnosti podařilo ze začarovaného kruhu vykročit? A jak současná situace ovlivňuje vývoj volebních preferencí dvou hlavních prezidentských kandidátů Donalda Trumpa a Joea Bidena? Poslechněte si celou reportáž Jana Kaliby.