Český velvyslanec v Římě Libor Sečka

Libor Sečka: Dá se říct, že ano. Četl jsem si knihy, které se týkaly cestování, poznával jsem na mapě všechny ta místa, která mě zajímala. A měl jsem takové, takové přání, takovou představu. Buď být námořníkem a nebo diplomatem. Být v těch zemích, vidět to všechno na vlastní oči a možná i najít nějakou, nějakou linku, nějaký vztah, nějakou nitku v České republice. Takže dá se říct, že mě to bavilo odmalička.

Jana Klusáková: Měl jste nebo máte nějaký diplomatický vzor?

Libor Sečka: Asi jich není mnoho, ale když přemýšlím teď zpátky velice rychle, tak asi bych jmenoval zakladatele Evropské unie, protože to je téma, které mě baví, které mě vzrušuje. Ať už je to Shuman Mone. A z těch současných možná bych zmínil Jiřího Dientsbiera.

Jana Klusáková: Čím by měl vynikat správný diplomat? Jaké vlastnosti by měl docela jistě mít?

Libor Sečka: Určitě by měl mít všechny ty parametry, podmínky, které mu tu práci usnadňují. Měl by znát jazyky, měl by znát reálie, měl by mít konexe, ale já si myslím, že je to málo, že proto, aby byl skutečně dobrým diplomatem, musí mít cit. Musí vstoupit do toho problému, do té země. Musí najít to, co je v těch záhybech těch šatů, který vlastně odívají ten problém. A to je to, co dělá toho diplomata dobrým, to, co ho odlišuje od toho řadového diplomata.

Jana Klusáková: Jste takový?

Libor Sečka: Já se snažím.

Jana Klusáková: Měl by být správný diplomat vlastenec?

Libor Sečka: Určitě. Bez pochyby. Já si myslím, naši diplomati takový jsou.

Jana Klusáková: Na webových stránkách velvyslanectví České republiky v Římě překvapí váš neformální portrét, pane velvyslanče. Sedíte na schodech a zpola vás kryje velký pes. Vypadá trochu jako vlkodlak. To je vaše zvíře?

Libor Sečka: To není moje zvíře, to je zvíře jedné z kolegyň. Máte pravdu, na tuto věc se nás ptá spousta našich přátel a lidí, kteří se zajímají o ambasádu. Protože jsme v Itálii, tak jsme chtěli i tu prezentaci zaměřit tak, aby Italové rozuměli, aby byla pro ně něčím přitažlivá a myslím si, že v společnosti tohoto pejska se nám to podařilo ještě líp.

Jana Klusáková: V rubrice vzdělání na zmíněných stránkách uvádíte. Léta 1980 až 85 moskevský státní Institut mezinárodních vztahů, známý pod zkratkou DIMO. Za minulého režimu jediná škola v takzvaném táboře socialismu, která připravovala budoucí diplomaty. Byla to kvalitní příprava?

Libor Sečka: Určitě. Já bych řekl, že zejména co se týkalo jazykové přípravy, tak ta škola měla velice dobrou úroveň. Stejně tak mnoho předmětů, které se týkaly historie. Asi je potřeba říct, že celá ta moskevská škola byla samozřejmě spojena s režimem tedy, v kterém jsem studoval, takže ten nános ideologie tam byl patrný. Ale byla to jedna z mála škol, kde jsme měli možnost od toho vyššího stupně, třetího, čtvrtého ročníku, dostat se i do archívů a já musím říct, že poprvé v Moskvě jsem měl možnost nahlédnout i do spisů Masaryka, což teda bylo trošku šnédr. Při všech těch nevýhodách to mělo některé i svoje výhody a to ta příprava si myslím, že nebyla špatná.

Jana Klusáková: Jak se ukazuje, sovětská škola není brzdou vaší popřevratové diplomatické kariéry. Jste v tomto ohledu výjimka nebo je mezi našimi dnešními diplomaty více moskevských absolventů?

Libor Sečka: Je určitě mezi našimi diplomaty více, více moskevských absolventů.

Jana Klusáková: Většina?

Libor Sečka: Já si myslím, že ne většina, ale část určitě. Po tom roce 89 byla volba pro každého odejít, zůstat na ministerstvu a já jsem chtěl využít té množnosti, která nám byla dána a právě již zmíněným ministrem Dienstbierem a ukázat, že to, co jsme vlastně získali, můžeme dát na...

Jana Klusáková: Oltář vlastně.

Libor Sečka: Myslím, že i něco na ten způsob, prostě ukázat se v práci. A chtěl jsem toho využít.

Jana Klusáková: Po roce 1990 jste, pane Sečko, prošel našimi zastupitelskými úřady ve Španělsku, pak v Mexiku, tam už jako velvyslanec a teď vedete náš úřad v Římě od loňského ledna.

Libor Sečka: Ano.

Jana Klusáková: Vaší specializací je problematika Evropské unie, jak už jste ostatně řekl. Můžete vysvětlit, co to v praxi znamená?

Libor Sečka: Vtom výčtu, který jste učinila, ještě schází ten dvou a půlletý úsek, kdy jsem vedl naši misi při Evropské unii v Bruselu. A v té době, kdy jsem nebyl na velvyslanectví, tak jsem byl členem negociačního týmu.

Jana Klusáková: V jakém že?

Libor Sečka: Negociačním týmu, to je vyjednávací tým, který vedl vyjednávání s Evropskou unií a stejně tak jsem 3,5 roku vedl určitý odbor, který se tou problematikou zabýval. Co to v praxi znamená. V praxi to znamenalo to, že jsme se snažili identifikovat český národní zájem a potom v tom vyjednávání s Evropskou unií odpovídající mírou prosadit. A stejně tak pochopit, o čem Evropská unie je, co se v ní děje a přenést to k nám tak, aby nám to bylo někdy přece k užitku. Takže to je smysl toho směřování.

Jana Klusáková: V Českém rozhlase 1-Radiožurnále vám představujeme Libora Sečku, velvyslance České republiky v Římě. Jak už bylo řečeno, diplomacii se věnujete v podstatě celý svůj dospělý život, tj. bez mála 18 let. Co se vám během té doby nejvíc povedlo?

Libor Sečka: Já si myslím, že těch věcí je asi víc. Když se podívám zpátky, tak zatím největší takové uspokojení mám možná i z té práce v Bruselu, protože to skutečně bylo velice náročné, pohlcující a to, že jsme vlastně dokončili jednání a nedokončili jsme špatně, mám pocit, že to je i částečně mým přispěním a jsem tomu rád.

Jana Klusáková: V říjnu 96 jste v Londýně absolvoval kurs techniky vyjednávání. Můžete shrnout, prosím, čemu vás tam naučili? A podělte se, všichni musíme občas vyjednávat.

Libor Sečka: Ten kurs byl velice, velice zajímavý. Obsahoval jak věci dejme tomu meritorní, to znamená ty, které se týkají předmětu jednání, tak ta druhá část, ta se týkala formy psychologie chování vnějších znaků. To znamená...

Jana Klusáková: Řeč těla?

Libor Sečka: Přesně tak. Učili jsme se poznávat, co partner vyjadřuje už svým postojem, má-li ruce založeny, nohy zkříženy, je to poloha uzavřená, těžko se s ním jedná, musíme ho z té polohy vyvést. A tak dál. To je, to je skutečně celá spousta technik, jak tomu velet a ten kurs tam v Londýně byl takovou ukázkou, co se všechno v této oblasti dá dělat.

Jana Klusáková: Byl vám co platný i v praxi?

Libor Sečka: Částečně ano. Líp pochopit atmosféru, tak tam si myslím, že se daly využít znalosti toho kursu.

Jana Klusáková: Vyjednávat, toto sloveso je, pokud jde o naši zahraniční politiku, jedno z nejfrekventovanějších. Budoucí postavení České republiky v Evropské unie do značné míry závisí na obratnosti našich dnešních vyjednávačů. Do jaké míry, pane Sečko, může být velvyslanec při svém konání iniciativní? Můžete vy ve vhodné chvíli v Itálii samostatně jednat ve prospěch našeho členství v unii?

Libor Sečka: My můžeme samozřejmě jako velvyslanci členských zemí mapovat situaci, která tam je. Evropská unie je vlastně souhrn zájmů dneska již 25 zemí. Každá země ten zájem vyjadřuje různou intenzitou.

Jana Klusáková: Promiňte, vy říkáte souhrn zájmů, ale on je to taky trochu střet zájmů.

Libor Sečka: Samozřejmě, souhrn nevylučuje střet. Je to samozřejmě střet zájmů a každá ta země ho vyjadřuje nějakým způsobem. Méně nebo více intenzivně, hledá k tomu své partnery, hledá k tomu své spojence a to je úkol těch velvyslanců, pochopit v nějakém momentě, kdy se týká ta věc problematiky, která nás velice zajímá, já nevím, ať už jsou to daně, životní prostředí a řada dalších oblastí, jaká je pozice toho partnera a zkusit je sblížit. Tam může ten velvyslanec být velice iniciativní.

Jana Klusáková: Je fakt, že Česká republika je malá, je na překážku všech těch výhod?

Libor Sečka: Já si nemyslím, že ten fakt, že je Česká republika malá, by nám měla nějak vadit. V unii jsou menší státy, daleko menší státy a dobře prosazují své zájmy. Já vidím takový model pro nás třeba v pozici Holandska, které je sice o něco větší, ale je to země, která velice dobře dovede své zájmy obhájit, dovede se prezentovat a unii využívá pro sebe a současně unii pomáhá k jejímu dalšímu profitu.

Jana Klusáková: Ze správy ČTK z 24. února letošního roku. Šéfové Českého a Polského parlamentu jsou znepokojeni rozhodnutím zemí Evropská unie, které v rozporu s původními sliby chtějí omezit volný pohyb a možnost zaměstnávání cizinců zejména z nových států unie. A co Itálie?

Libor Sečka: To je krásná otázka. Itálie je zemí, kde některé politické modely jsou odlišné od našich. Italští nejvyšší představitelé, místopředseda vlády a ministr zahraničí, přislíbil České republice otevřít trh s pracovní silou od 1. května letošního roku. Oni to přislíbili ve své nejlepší vůli, dobré vůli tomu učinit.

Jana Klusáková: To přislíbil kdo?

Libor Sečka: My se teď snažíme samozřejmě, česká diplomacie celá, dovést ty přísliby do konkrétního vyjádření.

Jana Klusáková: Doufáte? Že to vyjde?

Libor Sečka: Já v Itálii moc ne, protože pozice místopředsedy vlády je taková, ano, já jsem to slíbil, ale vláda mi to neumožňuje a pro Italy to stačí. My tohle to nechápeme a ta situace v Itálii je jiná. Budeme se snažit ještě v té posledních fázi, v těch posledních dvou zbývajících měsících něco individuálně, to znamená přímo Česká republika - Itálie. Nebude to tedy všech těch 8 přistupujících zemí, ale ta šance, že Itálie otevře trh, je podle mě malá.

Jana Klusáková: Předseda Evropské komise Romano Prodi prohlásil, že Evropa imigraci potřebuje. Platí to také pro Itálii?

Libor Sečka: Určitě. Platí to pro Itálii, samozřejmě to platí pro Itálii stejně jako potom v dalších zemích, Itálie potřebuje pracovní sílu. Ovšem to téma se stalo tématem vnitřní politiky, zástupným tématem boje některých stran. Není racionální rozumná cesta v téhle té chvíli.

Jana Klusáková: A existují nějaké odhady, do jaké míry by se tam Češi po tom vstupu květnovém, do jaké míry by se tam hrnuli?

Libor Sečka: Ten odhad mluví o velice nízkých počtech Čechů. Itálie není znepokojena přílivem české pracovní síly. V současné chvíli Češi, kteří žijí v Itálii, pracují v Itálii, tvoří 0,1 % těch cizinců. To znamená zanedbatelná částka. Ale problém není pro Itálii Česká republika, problém může být Polsko a oni nás berou zatím v jednom balíku. My se snažíme v tom balíku se vydělit.

Jana Klusáková: Zaujala mě organizační struktura vašeho zastupitelského úřadu v Římě, jak ji uvádíte na svých webových stránkách. Mimořádný a zplnomocněný velvyslanec, to jste vy, pan Libor Sečka. Váš zástupce, dále rada pro Evropskou unii, tiskový přidělenec, pak kulturní rada, přidělenec i rada jsou dámy. Dále pan plukovník, přidělenec obrany. Také tříčlenný obchodně ekonomický úsek, 4 ženy v konzulárním a vízovém úseku, hospodářka a 2 pracovníci stálého zastoupení při FAO, což je Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství. Můžete aspoň zhruba načrtnout hmatatelné výsledky vaší roční diplomatické práce?

Libor Sečka: Já bych začal vztahy, vztahy mezi regiony, mezi českými a italskými.

Jana Klusáková: Ještě platí taková ta družba, že se druží Ostrava a Turín? Nebo já nevím, jak to dřív bývalo a že potom pánové z radnice navštíví jedno město a tamti za odměnu druhé?

Libor Sečka: Takováto družba v podstatě neexistuje. Není zajímavá ani pro nás, není zajímavá ani pro Italy. Je fakt, že v současné chvíli existuje na 50 takových jakoby smluv, partnerských smluv, mezi českými a italskými městy. Ale některé jsou aktivnější, některé jsou živější, jsou postaveny na kulturních vztazích, na folklórních vztazích, na kontaktech mezi mládeží a tak.

Jana Klusáková: Sportovních.

Libor Sečka: Ale my, co se snažíme je, dát tomu trošku jiný punc, nasměrovat to někam jinam. Nasměrovat to právě k tomu efektivnímu využití Fondu Evropské unie. Existují programy v Evropské unii, jeden z nich je Interekt, meziregionální, v rámci kterého je možné na základě dobré, dobře zpracovaného projektu získat peníze třeba na rozvoj vědy, výzkumu a tak dále. To mohou udělat univerzity ve Zlíně a v Pien Monte. Můžeme se bavit o využití alternativních zdrojů energie. Jsou to směry, které se rozběhly a snažíme se je dotáhnout do konce.

Jana Klusáková: Co z toho, co se u nás děje, naposledy zaujalo italskou veřejnost?

Libor Sečka: Italskou veřejnost zajímají samozřejmě kulturní záležitosti. Festivaly hudby, Pražské jaro je zajímá. Nejpodstatnější změny v naší politice, to znamená jmenování prezidenta, referendum o vstupu do Evropské unie. Tyto věci samozřejmě mají svůj odraz i v Itálii, ale tím nejvýznamnějším Čechem, který prezentuje Českou republiku v téhle té chvíli nejvíce a kdo je vidět vlastně každý den, je bezpochyby fotbalista Pavel Nedvěd. Ten je nejblíže a je cítit nejvíc.

Jana Klusáková: A dělá dobrou práci pro Českou republiku?

Libor Sečka: Dělá.

Jana Klusáková: Představili jsme vám Libora Sečku, českého velvyslance v Římě. Za rozhovor děkuje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.