Český lev přesvědčil diváky, že i tuzemské filmy můžou být světové a dokonce nezávisle vtipné

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Šakalí léta

Vzpomínáte na černovlasého Martina Dejdara jako Bejbiho, který v červeném saku a s kytarou na krku tančil v Šakalích létech? Nebo na Evu Holubovou, která v květované zástěře ve své kuchyni tajně pojídala sušenky? Tyto známé záběry spojuje Český lev, jímž Česká filmová a televizní akademie každoročně oceňuje nejlepší snímky českých tvůrců. Cena slaví čtvrtstoletí a v novém seriálu Radiožurnálu si některé nejlepší filmy připomeneme.

První film úspěšné scenáristické dvojice Jan Hřebejk a Petr Jarchovský, první porevoluční filmový muzikál a film, který proslavil Ivana Hlase. To všechno byla Šakalí léta. Tento snímek jako první v historii české kinematografie dostal hlavní cenu v soutěži Český lev. Tehdy šestadvacetiletý Hřebejk do hlavní role Bejbiho obsadil Martina Dejdara, a děj zasadil do pražských Dejvic mezi partu dospívajících kluků.

Za vznikem projektu Český lev stála na začátku 90. let produkční společnost Petra Vachlera, který v roce 2013 soutěž předal České filmové a televizní akademii. Do dějin české kinematografie se ale podle filmového publicisty a historika Tomáše Bartoška zapsal. „Petr Vachler dokázal svůj soukromý podnik, který založil s několika přáteli, až k prestiži, jakou má dnes,“ připomíná Bartošek.

Český lev se za Vachlerovy éry předával ve velkém sále Lucerny. „Po ceremoniálu, který přenášela Česká televize, byl v pasáži večírek, a protože Vachler je vegetarián, nesl se v duchu bezmasých pochoutek,“ dodává Bartošek.

S filmovou recenzentkou Jindřiškou Bláhovou se Bartošek shodne, že právě filmy z prvního období existence Českého lva se nejčastěji objevují na obrazovkách tuzemských televizí, a asi proto si je lidé nejvíc pamatují a řada hlášek se mezi lidmi uchytila.

Snímky vznikaly v období let, kdy se ke slovu po uvolnění roku 1989 dostala nová generace filmařů a čeští diváci začali věřit v český film.

„Začali věřit, že můžeme být světoví. O tom je pak přesvědčil Oscar pro Kolju za nejlepší cizojazyčný film. Že můžeme být nesmírně a nezávisle vtipní zase dokázal Petr Zelenka s Knoflíkáři,“ říká Bláhová.

Za rok 1996 vyhrál Jan Svěrák za Kolju jak Českého lva, tak Oscara za nejlepší zahraniční film. A právě jeho Svěrákově tvorbě se budeme věnovat zítra.