Češi vybírají na školu v Malém Tibetu. „Tabuli tu dřív černili směsí z baterií,“ líčí šéf dobrovolníků
Jiří Sázel je šéf neziskové organizace Brontosauři v Himalájích, která aktuálně pracuje na otevření laboratoře ve škole v Malém Tibetu v Indii a podporuje tam i rozvoj hokeje. Jak vypadal úplný začátek působení Brontosaurů v Himalájích a jak se organizaci podařilo navázat spolupráci s Dalajlámou? Poslechněte si celý rozhovor.
Celé letošní směřování Brontosaurů v Himalájích bude k otevření laboratoře ve škole v Mulbekhu. Jak vypadala škola před 14 lety, když jste tam byl poprvé?
Byly tam jen tři školní budovy, ve škole nebyla elektřina ani dobrá tabule, na kterou by šlo psát. Tabuli měli na normální stěně na velmi hrubé omítce, takže když člověk vzal křídu, vypařila se během psaní jedné věty. Člověk pak byl zároveň celý bílý i černý.
Protože se křída tak vypisovala do tvrdé omítky, zeď černili směsí z baterií. Rozbili baterky, vysypali z nich černou směs – muselo to být strašně jedovaté – udělali z toho emulzi a natírali tím tabuli. Pokud si čeští učitelé stěžují, že zemřou na křídu, tak tady je to ještě o řád výš – zároveň vám do dýchacího systému lítá nejspíš i karbon z baterek. Takových absurdních věcí tam bylo hrozně moc.
Plán rozvoje školy v Mulbekhu
Když jsme přijeli poprvé do školy v roce 2008 měla škola budovu prvního a druhého stupně a školní halu. Poskytovala vzdělání od 1 do 10 třídy pro 80 dětí. Ve škole nebyla pitná voda, elektrika, děti neměli lavice ani učebnice. Pracovalo v ní 8 špatně placených učitelů kteří vyučovali mlácením dětí. S obratem kolem 250 tisíc Kč byla škola před zavřením.
Vzájemnou spoluprací jsme si řekli, že by jejich škola pro 350 dětí měla mít takové zázemí, jako je běžné u nás. Navíc však bude její kampus šetrný k životnímu prostředí, vzdělání dostupné lidem všech sociálních vrstev a děti budou moderně vzdělávány s vazbou k tradiční kultuře.
Zdroj: Brontosauři v Himálajích
Jak se dostal hokej do Malého Tibetu?
Se školou se vždycky domlouváme, co je pro ni důležité téma, a to se jí snažíme pomoct dotáhnout nebo realizovat. V roce 2017 to začal být hokej, v roce 2020 věda a nová školní laboratoř.
Čtěte také
Hokej je velmi zajímavé téma v tom ohledu, že v Malém Tibetu není v zimě co dělat. Je tu velmi krátké léto, kdy je teplo a člověk musí sklidit, navštívit klášter, rodinu v jiném městě, opravit dům a tak dál. A potom je tu přesný opak – čtyři měsíce v zimě, kdy skoro není co dělat.
Místní mají volno, oslavují, chodí po návštěvách. U toho se v tradiční kultuře dost často chlastalo. Není to jediné, co se v zimě dělo, ale bylo to podstatné a třeba polovina lidí ve věku ředitele naší školy má trauma z dětství, jak otec chodil nalitý domů, sem tam švihl manželce a sem tam dětem.
Škola tak vidí jako svou povinnost nabídnout v zimě nějakou alternativní zábavu, a to je hokej. V Malém Tibetu už se hokej hraje, v hlavním městě je to významná zimní zábava. Nehrál se ještě v údolí, kde leží naše vesnice. Když jsme to tam nabízeli, věděli jsme, že to na 99 % bude velký úspěch.
Letos akci Brontosaurů v Himalájích navštíví dvě skupiny dobrovolníků. Vyrážíme na výzvu proto, abychom vybrali peníze pro vaši neziskovou organizaci. Jak si na nás posluchači můžou vsadit?
Společně jdeme na Himalájskou benefiční výzvu. Je to sportovní cesta, která má před sebou tři výzvy. První je dvoudenní výzva na motorkách k ledovcovému jezeru, kam pojedeme, přespíme a pojedeme zpátky. Dva dny pojedeme na raftu řeku Indus, jednu z největších a nejlepších raftových řek na světě. A potom vystoupáme na šestitisícovku v rámci tří- až čtyřdenního treku.
Lidé si na nás můžou vsadit, jestli to dáme. A pokud jednotlivé výzvy zvládneme, ze sázky se stane dar pro tamní školu. Pokud to nedáme, sázka se vrátí zpátky nebo ji převedeme na další výzvu.
Kolik peněz za čtrnáct let působení nezisková organizace vybrala? Jaké vztahy má s Dalajlámou? A jak se místním daří v hokeji? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Výborná v Himálajích. Sledujte benefiční dobrodružnou expedici na Radiožurnálu
Cesta na motorkách k ledovcovému jezeru, rafting na Indu a výstup na šestitisícovku. To vše pro dobrou věc. Pomáhejte s partou dobrodruhů a Lucií Výbornou dětem v Indii.
-
Kchangťingská lidová píseň zpívá o lásce, kráse hor a svobodné duši Tibetu
Hrozí tam zemětřesení i půdní sesuvy, cesta je tam dlouhá a nebezpečná, a přesto jsou v divokých horách čínského Sečuánu lidé šťastní. Zpívají o tom v krásné lidové písni.
-
Průvodce v Himálaji se s vámi nemaže. Sáhl jsem si na dno, přiznává herec Zdeněk Piškula
Jakmile dorazí na Hrad, přestává prý být Zdeňkem a stává se Ferdinandem. Na letošních Shakespearovských slavnostech totiž hraje v představení Bouře.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka