Češi míří do Tuzexu, tentokrát v Berlíně

12. prosinec 2009
Tuzex v Berlíně

Češi žijící dlouhodobě v cizině vám jistě potvrdí, že kromě stesku po domově trpí nedostatkem typických tuzemských potravin. Zlatem se daleko od vlasti vyvažuje třeba obyčejný český chleba. Mám ze spolehlivého zdroje, že takový Robert Mikoláš v Hongkongu by dal svou levou ruku za 15 deka pochoutkového salátu se dvěma rohlíky. Domů to mám hodně blízko, přesto i jsem přivítal otevření obchůdku s českými lahůdkami v německé metropoli. Jen mě zarazil název obchodu - Tuzex.

Hovor prvních zákazníků protíná šlágr "Für immer jung" Karla Gotta a já čtu ve výloze malého krámku nápis "Tuzex, Tschechische Delikatessen. Odpovědný vedoucí Luděk Pachl". Musím honem vrhnout pohled na kalendář, abych se ujistil, že jsem se nepropadl do nějaké časoprostorové díry.

"Hlavně jsem si splnil mladické sny. Kdo by nechtěl být vedoucím provozovny Tuzex? Mám to kombinované s galerií, ateliérem a provozovnou Tuzex, takže můžu mít otevřeno i v neděli," říká mi sám pan vedoucí, bývalý punker a celkově vskutku renesanční člověk Luděk Pešek Pachl, který v rámci svého projektu zatím neuvažuje o tom, že by měnil eura za bony. Kdyby se tak ale nakonec stalo, sotva by to u Luďka někoho překvapilo.

"Snem asi každého děcka je mít co nejvíce žvýkaček s Mickey Mousem. Když jsem byl starší, tak americké cigarety... Pak se to uvolnilo, když otevřeli provozovny Eso. To otevřu později a pak asi udělám Jednotu. Ale na této prestižní adrese musí být prestižní podnik," nastiňuje plány do budoucna Luděk.

"Luděk mě překvapuje každý den znovu a znovu. Ale všechno, co dělá, byť je to ztřeštěné, tak nějak vždycky funguje," popisuje Luďkova německá žena Katja.

"Nacházíme se ve východním Berlíně a ve čtvrti Prenzlauer Berg se ještě najde pár obyvatel bývalé NDR. Ti si samozřejmě na československý sortiment dobře pamatují. Na prvním místě jmenují lázeňské oplatky. Dokonce nám říkají, co jim v nabídce chybí, jako třeba česká hořčice," doplňuje Katja.

"Každý den tu lidé říkají, že nemají bony a devizy. Tento podnik musí být situovaný ve východním Berlíně, protože v Kreuzbergu by se to nechytlo," vysvětluje odpovědný vedoucí.

Luděk přiznává, že pro něj byly inspirací četné obchody s ruskými nebo polskými potravinami, kterými je prošpikovaný celý Berlín. "Když mohou Poláci prodávat svou řepu nebo pirohy, proč bych nemohl prodávat Hořické tyčinky, tvrdé sparty v Tuzexu. Vlastně Tuzex mě napadl až o něco později. Stále jsme nevěděli, co s názvem. Pak nás napadl Tuzex," vzpomíná Luděk.

Češka Květa žije už 27 let v Západním Berlíně. Má pocit hraničící s jistotou, že Luďkův podnik bude mít úspěch. "Cítím se tu jako v malém českém ráji, protože jsem našla výrobky, které si vždycky sama ráda nakoupím, když jedeme do Čech. Jsou tu houskové knedlíky, bramborové knedlíky, tatranky, fidorky. Obchod sem zapadá a podle klientely mladších lidí tu úspěch snad je," míní Květa.

Luděk Pachl, který měl s minulým režimem jenom potíže, se do kůže odpovědného vedoucího Tuzexu dokáže vžít se vším všudy. "Říkali mi, že jsem ke zboží napsal jedno euro a přitom tam měla být dvě. Tak jsem si říkal, že bych mohl mít manko a hrozilo by mi rozkrádání socialistického majetku. Ve středu jedu zase nakoupit, takže na dveře musím dát 'přejímka zboží'," dodává Luděk.

mapa
Zvětšit mapu: Poloha obchodu Tuzex v Berlíně
Spustit audio
autor: Jiří Hošek