Bohatství nemusí být jen ve zlatě. Francouzský ostrov Noirmoutier vsadil na sůl, brambory a mimózu

8 fotografií

Silný vítr a často i déšť, pak ale rychle vysvitne slunce a všichni se ženou na pláž. I to je malebnost ostrova Noirmoutier. U středověkého hradu najdeme kostel svatého Philberta. Právě tam potkávám průvodkyni Stéphanie, která dobrovolně dělá komentované prohlídky a vysvětluje historii ostrova.

Čtěte také

Slunce a vítr jsou dvěma hlavními nástroji k získávání soli. Na západě Francie to dělají bez strojů podle původního postupu

Základy kostela pocházejí už ze 7.století, stavba je o čtyři století mladší. Během válek v 17. století přišel kostel o zvon – odvezli ho Holanďané, kteří se následně na ostrově usadili. A díky nim došlo k velkému ekonomickému rozvoji.

„Byla to hlavně rodina Jacobsenova, která na ostrově podnikala se solí. Dnes najdete jejich muzeum hned vedle hradu,“ dodává Stéphanie.

Ukradli zvon a zajistili prosperitu

A právě sůl je jedním z bohatství ostrova. Snad všichni ve Francii znají tohle zlato z Noirmoutier. Stejně tak žlutě kvetoucí mimózu, v češtině známou akácii.

Noirmoutier se také přezdívá ostrov mimózy|foto:Marie Sýkorová, Český rozhlas

„Mimóza kvete hlavně v únoru a je u nás relativně krátce. Původně byla na jihu Francie, pak se ale rozšířila sem a v mírném podnebí se jí daří. Je to jeden z prvních kvetoucích stromů, proto je tak oblíbená. A navíc krásně voní,“ líčí Stéphanie.

Noirmoutier se také přezdívá ostrov mimózy. Mají tady ulici, park nebo i kino Mimóza. K dostání jsou i mimosové bonbony.

Ale to není všechno. Zapomenout se nesmí na slavné brambory z Noirmoutier. „To je díky písčitým půdám. Na podzim navíc místní na plážích sbírají mořské řasy a přidávají je do země. Proto jsou brambory jemně slané,“ vysvětluje průvodkyně.

Čtěte také

Mont Saint-Michel vystupuje z moře už přes tisíc let. Krypty kostela jsou zavěšené ve skále

Moře místo hradeb

To všechno dělá z Noirmoutier jedinečný kout Francie. I když donedávna ještě poměrně nedostupný – chyběl totiž most, který by zajišťoval spojení s pevninou.

„Most máme teprve od roku 1971. Do té doby se přejíždělo na pevninu jen během odlivu. Ještě si pamatuji, jak se školáci z ostrova řídili podle toho, kdy nebyla cesta zaplavená,“ vypráví Stéphanie a dodává, že právě na nedostupném ostrově se v době Francouzské revoluce ukrývali katolíci, tedy přívrženci monarchie.

Zradou jednoho z místních, který při odlivu znal cestu mezi dunami a převedl republikánské vojsko, se je ale podařilo dopadnout a došlo ke krveprolití.

Dramatické doby jsou naštěstí dávno pryč a ostrov Noirmoutier dnes je klidným a turisty vyhledávaným cílem na západě Francie.