Blahodárnost bělohradské rašeliny objevil revmatický voják
Bělohrad ve východních Čechách je půvabné malé město, které zdobí několik zajímavých památek a kde jsou i útulné lázně, které se dostaly také do názvu města. Právě po jejich historii budeme pátrat.
Stojíme u budovy, kde byly původní lázně. Bělohrad vlastnil po roce 1870 rytíř Dormitzer, pražský průmyslník. „V těchto místech vybudoval jakési očistné lázně,“ uvedl můj průvodce a starosta Pavel Šubr. Jsme na Jiráskově nábřeží, na levém břehu Javorky nedaleko od náměstí, před starou budovou, ve které jsou dnes byty.
„Mělo tu být nějakých šest koupelniček, kde se lidé mohli omýt. Víc o tom v historii není. Je tam pouze napsáno, že to jsou očistné lázně,“ doplnil starosta.
A jak dokládá dobová fotografie, v lázeňské budově byl už tenkrát i hostinec. To aby se slovutní hosté mohli po koupeli posílit nějakým tím douškem i nějakým tím soustem. O založení opravdových lázní se zasloužila až další majitelka zdejšího panství, Anna hraběnka z Assenburgu. Jak k tomu došlo, k tomu se vztahuje roztomilá historka.
„Měla lesmistra, který se jmenoval Šubrt. Jeho bratr byl voják, kterého trápil revmatismus. Jezdil se léčit do známých západočeských lázní. Nevím, jakým způsobem, jestli se namáčel do místní rašeliny, ale zjistil, že bělohradská rašelina mu pomáhá. Takže se začaly dělat různé zkoušky a zjistilo se, že opravdu místní rašelina má podobné vlastnosti jako slatina v západočeských lázních. Hraběnka z Assenburgu začala dělat pokusy a léčit. Postupně v roce 1885 založila lázně a o něco později, v roce 1890, když se opravdu ukázala léčivost slatiny, nechala postavit velký léčebný dům, který byl na její počest nazván Anenské slatinné lázně,“ vypráví Pavel Šubr.
Budova, kterou hraběnka nechal vystavět v tehdy módním švýcarském stylu, vévodí lázním dodnes. A právě u ní se se starostou opět zastavujeme. „Budova byla několikrát přestavěna. Poslední přestavba jí vrátila původní tvar z konce 19. století,“ říká starosta a ukazuje na recepci.
Od budovy, která souží jako lázeňská rehabilitační klinika, je možné přehlédnout celý lázeňský areál ukrytý v parcích. Jako na dlani máte před sebou vilu Karluška, která vypadá jako zámeček, hotel Janeček upravený za první republiky, nejnovější lázeňský hotel Anna Marie anebo opět prvorepublikový hotel Grand, který letos bude předmětem oslav.
„Letos v květnu budeme slavit pětasedmdesáté výročí od jeho postavení. Proti stavbě se tehdy postavilo místní zastupitelstvo a řada občanů. V té době tu byly pouze léčebné kapacity a nebylo možné se tu ubytovat. Lidé se proto ubytovávali v soukromí kolem lázní a měli strach, že přijdou o přivýdělek. Proto se postavili proti stavbě hotelu. Tvrdili, že se sem ani nehodí. Nakonec se postavil a v květnu 1936 byl otevřen,“ doplňuje Pavel Šubr.
A ještě zajímavost. Architekt Jindřich Malina, který hotel projektoval, už tehdy nachystal i studii další dostavby této budovy. Ta byla realizována po šedesáti letech, až na konci 90. let, což by dnes při pohledu na hotel asi nikoho ani nenapadlo.
Za návštěvu však stojí i místní lázeňský park Bažantnice. „Je to velice příjemný asi šedesátihektarový park. Původně se tu těžila slatina pro lázně. Delší dobu se už tady netěží, protože slatinu využili místní občané na zahrádky, takže se veškerá vybrala. Nyní se těží asi dva kilometry od Bělohradu. Rašelina se tam zpátky vrací, aby regenerovala. Park je vyhlášený tím, že uprostřed je jakási mýtina, kde byla restaurace, která měla kapacitu asi 450 míst k sezení. Třikrát týdně tam hrála hudba a myslím si, že restaurace pomáhala v léčení klientů lázní. Restaurace, která byla dřevená, tam už není, byla zlikvidována v roce 1990. Místo ní mělo místní zemědělské družstvo postavit novou, zděnou, ale k tomu už nikdy nedošlo. Vedle je pět tenisových kurtů, volejbalová hala, sportovní areál,“ dodává starosta.
Zobrazit město Lázně Bělohrad na větší mapě
