Bazén jako z pohádky a postel pro „choďáky“. Čeští paralympionici hodnotí zázemí v Paříži

Ve středu v Paříži začaly 17. letní paralympijské hry. Zahájil je slavnostní ceremoniál na bulváru Champs-Élysées a na náměstí Svornosti, kterého se jako divák zúčastnil i český prezident Petr Pavel. Zapojily se do něj tisícovky sportovců z více než 180 zemí a samozřejmě nechyběla ani 32členná česká výprava v čele s vlajkonoši Alešem Kisým a Annou Luxovou. Jak jsou čeští hendikepovaní sportovci v Paříži spokojení se zázemím na sportovištích a v paralympijské vesnici?

Paralympionik Jonáš Kešnar si pochvaluje tréninkové zázemí plavecké části výpravy. „V České republice by se nám mohlo o takovém bazénu zdát. Tady je to tréninkový bazén, v Česku by to bylo olympijské centrum,“ neskrývá nadšení.

Český paralympijský tým bydlí hned nad slovenskou delegací

O něco horší je to podle něj s výběrem jídla v kantýně v paralympijské vesnici. „V Tokiu byl podstatně větší výběr,“ srovnává. „Tadeáš Strašík z týmu má Crohnovu chorobu. Musí dodržovat diety a nemůže si v kantýně moc vybrat jídlo. Nenašel například bezlepkové pečivo. To tu oproti Tokiu chybí.“

Vyladěni na výkon

O české sportovce se v Paříži stará tým fyzioterapeutů a lékařů, mezi nimi je i Libor Musil. „V hliníkové bedně jsme si přivezli potřebné léky. Musíme počítat se vším možným, počínaje respiračními infekcemi, infekcemi močových cest, zraněními i migrénami,“ vypočítává lékař.

Lékař Libor Musil

Uprostřed ordinace je lehátko, na kterém už před startem paralympiády ošetřovali některé české reprezentanty. „Někteří mají drobná poranění nebo dekubity, které si přivezli s sebou. Někteří mají bolesti tréninkového aparátu, protože přijeli z tréninkového procesu. Ladíme jejich stav, aby byli v top formě pro svůj výkon,“ popisuje Libor Musil.

Postel pro „choďáky“

Na lehátku fyzioterapeutů ladil formu i lukostřelec David Drahonínský, který sice zlato z Tokia nakonec neobhájil, ale z Paříže si odváží stříbro z mixu se Šárkou Pultar Musilovou. V paralympijské vesnici na předměstí Paříže bydlí spolu s ostatními členy výpravy v domě hned nad slovenskou delegací a spí, stejně jako i předtím olympionici, na kartonové posteli.

Lukostřelec David Drahonínský ve svém pokoji v paralympijské vesnici

„Jsou to podle mne ty samé, jako byly v Tokiu. Zbyly nám tu po olympionicích matrace, tak jsem hned jednu vyfasoval. Leze se na to obtížně, připadám si jako Adam Ondra, když útočil ve finále na medaili. Ale myslím, že bych měl taky páté místo,“ komentuje s úsměvem výšku postele.

„Je to tak akorát pro choďáka. Kdyby měl po operaci kyčle, tak mu to doktor doporučí,“ dodává lukostřelec s vlasy v barvách české vlajky. „Jsme tady jako Češi, takže i v mém pokoji je všude bílá, modrá, červená.“

autoři: Martin Balucha , and
Spustit audio

Související