Bára Hrzánová: Soudruh prezident nám řekl, že máme jezdit bavit důchodce. A já jsem to vzala vážně

29. červen 2022

Lucie Výborná se vydala do lesa s Bárou Hrzánovou. Prošly se pražským lesem a povídaly si o cigánském divadelním kočování po seniorských centrech, ideálním létě i hře Hrdý Budžes. Jací jsou s manželem Radkem Holubem houbaři? Jak Bára prožívá úbytek diváků v jevištích? A co říkala jejímu synovi o hře na housle Zuzana Navarová? Poslechněte si celý rozhovor.

Jaké míváš léto?

S Radkem tomu neříkáme dovolená, říkáme prázdniny. Sešli jsme se spolu v tom, že herectví děláme kvůli děkovačkám a prázdninám. Nemáme žádné vyšší cíle. Když mi dřív, před covidem, volali, abych přijela v létě na festival – muzika jo, to není moje povolání –, ale abych hrála divadlo, říkala jsem: Ne, ne, ne. Radek odmítal filmy. A teď říkáme: Ano, jistě, rádi přijedeme! To je trošku změna.

Já mám naopak pocit, že tu stojím s osobou, která chce být užitečná. V době covidu jste se s maringotkou vydali na Cigán Tour po seniorských centrech…

Co jiného má člověk dělat… Myslím, že jsme na světě proto, abychom se milovali, radovali, abychom to přáli ostatním lidem a přáli jim to aktivně – připojovali se k tomu.

A zároveň bychom měli ještě něco – ne něco postavit, prokristapána, nebo něco vybudovat, nějaké pomníky – ne, jenom tak jako hezky bejt, aby si lidi, když umřeme, řekli: Jéžišmarjá, to s ní byl príma večer, s tou holkou!

Čtěte také

Během covidu mi nejvíc chybělo sdílení. Měla jsi to stejně?

Proto vlastně vzniklo Cigán Tour. Soudruh prezident nám řekl, že máme jezdit bavit důchodce, a já jsem to vzala vážně. Řekla jsem si: Tak jo, chlapče, takhle to chceš, tak já to udělám.

Bylo to o tom sdílení – kdybys nás viděla, když jsme jeli prvně do Prachatic… Byli jsme jak malí parchanti. Furt jsme se jenom chechtali a tleskali a volali jsme: Jedeme, jedeme! A první pumpa, první kafíčko: Hurá, hurá, jedeme!

My cirkusáci jsme takhle nastavený. Musíme prostě jezdit a je nám jedno kam. Přijedeme strašně rádi do každé malé špeluňky. Když lidi budou chtít přijít, tak jim zahrajem.

Někdo mi říkal, že bych s Budžesem měla jet do Ameriky. Tak jsem mu říkala: Nepotřebuju do Ameriky. Hraju úplně stejně v Prachaticích nebo v Pardubicích. Mně je to úplně jedno.

Čtěte také

Hru Hrdý Budžes máš asi na doživotí, že?

Nějak jsem pochopila, že tam asi pravděpodobně zemřu.

Žerty stranou – je to pro umělce dobrá smrt?

Ano! Já jsem se tomu dlouho bránila, a pak jsem si říkala: Sakra, to je dobrý, ten Tyl, jak mu to prasklo na jevišti.

Není od toho daleko, protože na podzim to bude 20 let, co to hraju. Když jsem to začala hrát a zkoušet, nebylo mi ještě ani 40. Teď už je mi 58 a dělám tam furt stejné nesmysly a trvá to tři hodiny. To už se nedá zkrátit. To bych neudělala, nejsem blázen.

Teď jsme oslavili 900. reprízu. A mám to pořád ráda! Dokud tam chodí malé děti, a speciálně malí kluci – protože malí kluci nejsou poslušní. Holčičky se některé dají přesvědčit, že by měly být na představení hodné. Ale pokud se malí kluci smějí a vydrží na představení tři hodiny, má to smysl.

Proč si houby pojmenovává houby po svém? A jaké jsou pro ni ideální prázdniny? Poslechněte si rozhovor.

autoři: Lucie Výborná , agf
Spustit audio

Související